Amonullo Maksudov (25) přežil masakr v uzbeckém Andižanu z května 2005. Vládní jednotky tam střílely do demonstrujícího davu a podle různých zdrojů během násilností zahynulo od 187 (vládní údaj) do několika set, či dokonce tisíc lidí.

Incident dodnes nebyl uspokojivě vyšetřen, uzbecká vláda ale z vyvolání nepokojů obviňuje údajné islamistické radikály a do vězení už poslala řadu účastníků i svědků tehdejších událostí.

Soudní řízení, která případ provázela, byla podle nezávislých pozorovatelů zinscenovaná a stala se předmětem kritiky západních vlád.

Azyl v Německu, vazba v Česku

Maksudov po krvavém vyvrcholení andižanské krize nejprve uprchl do sousedního Kyrgyzstánu, později získal politický azyl v Německu.

Když jel 1. července navštívit spolu s přáteli Zohidem Mirjajevem, který dostal azyl v Nizozemsku, a Abdulsalomem Karimovem, který žije v České republice, známé do Čech, zadržela Maksudova a Mirjajeva česká pohraniční služba s odůvodněním, že jsou na seznamu hledaných osob Interpolu.

 

Mirzajev byl po 20 dnech propuštěn, Maksudov ale zůstává za zdmi plzeňské věznice doteď a na adresu českých úřadů kvůli tomu zaznívá tvrdá kritika ze strany ochránců lidských práv.

"Proč pomáhá Česká republika mučitelům?" podivuje se například ve svém blogu ředitel pro média a informace v organizaci International Cisis Group, která se věnuje řešení konfliktů. Brutalitu uzbeckého režimu během svého působení v této středoasijské zemi důvěrně poznal.

Otevřený dopis

Maksudovovi příbuzní v čele s jeho otcem pak včera napsali otevřený dopis adresovaný českému prezidentovi Václavu Klausovi a šéfovi české diplomacie Karlu Schwarzenbergovi jakož i německému ministru zahraničí Franku-Walteru Steinmeirovi, německé kancléře Angele Merkelové a zvláštnímu zmocněnci Evropské unie pro Střední Asii Pierru Morelovi.

 

"Trpěli jsme v Uzbekistánu a unikli krvavému masakru, abychom našli útočiště v Německu," píše se v dopise.

"Nyní jsme ale zase přišli o klid. Zadržování mého syna a hrozba jeho vydání do Uzbekistánu nám působí muka. Očekáváme, že Evropská unie ochrání naše práva i humanitární hodnoty. Nikdy jsme si nepřáli stát se oběťmi české byrokracie."

Rukojmí mezinárodního handlování?

Za okamžité propuštění Amonulla Maksudova na svobodu se přimlouvá i Český helsinský výbor (ČHV). Právník František Valeš z ČHV varuje před ignorováním nebezpečí, které by svědkovi andižanských událostí v jeho vlasti v případě vydání hrozilo.

Zároveň se obává, že vstřícnost, kterou české úřady projevují k žádostem o vydávání osob do zemí s neuspokojivým stavem dodržování lidských práv, by mohla pramenit z dosud neúspěšných snah o vydání lidí typu Radovana Krejčíře zpět do České republiky.

Podle zpravodajského serveru uznews.net může být zadržování Amonulla Maksudova vysvětleno skutečností, že je zetěm Aroma Juldaševa.

Ten byl v roce 1999 v Uzbekistánu odsouzen na 17 let za to, že údajně vedl nelegální islamistickou organizaci přezdívanou Akramíja. Právě jí Taškent přičítá hlavní díl zodpovědnosti za "teroristické útoky" v Andižanu v květnu 2005.