Zahraniční politice se věnuje dvacet let a v zákulisí evropské politiky se pohybuje jako doma. Teď sice vyjednává za ODS budoucí program zahraniční a obranné politiky a je horkým kandidátem na post ministra obrany, ale aktuálně chce hlavně promluvit do dění v ODS. Na víkendovém kongresu bude usilovat o hlasy delegátů na post místopředsedy strany, v němž by ho rád viděl i lídr Petr Nečas.

Byl jste v březnu první, kdo řekl, že Mirek Topolánek by se měl poroučet, neboť je těžké jít do voleb s předsedou, za něhož se stydíte. Proč jste se odhodlal k tak riskantnímu tahu?
Protože jsem jako politik čelil jednomu telefonátu za druhým a během víkendu, kdy vešel ve známost Topolánkův rozhovor pro časopis Lui, jsem hovořil v rámci předvolební kampaně s desítkami lidí. Nakonec jsem mluvil i se svou manželkou, což se stává málokdy. Tedy že bych se s ní radil a konzultoval s ní politické záležitosti.

Aha, takže o Topolánkově osudu rozhodla paní učitelka Vondrová.
Paní učitelka si poprvé v životě šla koupit Blesk, přinesla ho domů, hodila ho na stůl a řekla: Takhle už to dál nejde.

To znám. U vás doma ta věta zněla: Buď já, nebo Topolánek?
Tak samozřejmě mnou vyřčená slova na Topolánkovu adresu nediktovala moje žena. Celé pondělní dopoledne jsem seděl v senátní kanceláři, měl jsem schůzky s lidmi, kteří ODS podporují, a všichni to vyhodnotili jako poslední kapku. Trnuli, co všechno se ještě během těch dvou měsíců může stát a jak pak ve volbách můžeme skončit.

Podle vás jste skončili lépe, než kdybyste se Topolánka nezbavili?
Určitě. Výměnou lídra se podařilo zastavit propad preferencí a jsem přesvědčen, že kdyby volby byly o dva tři týdny později a v dubnu jsme neztratili tolik času diskusemi kolem Topolánkova odchodu, mohli jsme předstihnout ČSSD a být na pásce první.

Víkendový kongres Topolánkovu éru uzavře. Jaká to byla kapitola v devatenáctileté historii ODS?
To zhodnotí delegáti kongresu. Já si přeji, abychom navázali na tradici, kdy jsme měli naprosto unikátní postavení i rámci střední Evropy, kdy ODS byla hlavní politickou silou na pravici.

Tu jste ale ztratili, proto se ptám.
My jsme ji ještě neztratili, je atakována TOP 09, což ale není nová situace. Pamatujeme si na dobu, kdy nás dotahovala tehdejší čtyřkoalice v čele s Unií svobody. Z kongresu bychom měli vyjít posíleni, jako jednotná strana, kterou povedou důvěryhodní lidé.

I vy se hlásíte o pozici v nejužším vedení. Proč si myslíte, že voliči ve vás uvidí tu novou důvěryhodnou tvář?
Nabízím své služby ODS a jako každý politik musím umět unést jak vítězství, tak případnou prohru. Moje předvolební heslo v Litoměřicích před čtyřmi lety bylo Odvaha měnit. Myslím, že jsem člověk, který je schopen konzistentně stát za svým a prosazovat věci, které podle něj mají smysl. Před námi totiž stojí opravdu velký úkol přeskupit českou politiku tak, aby bylo zřetelné, že ODS reprezentuje pravicový veřejný zájem víc než dílčí zájmy soukromé.

Václav Klaus se na minulém kongresu s ODS rozešel ve zlém. Podle něj ideje vyměnila za zájmy lobbistů a proměnila se v Občanskou podnikatelskou stranu.
Před čtyřmi lety jsme volby vyhráli ve velkém stylu, ale pak následovaly čtyři roky faktického utrpení, kdy jsme neměli většinu ve sněmovně, koaliční strany se rozpadaly a prosazení každého zákona byl doslova bojem o život. Vnitřně byla rozdělená i ODS, spory tu byly mezi Mirkem Topolánkem a Pavlem Bémem, mezi regiony. Když jsem si teď znovu četl projev Václava Klause, jímž oznámil svůj odchod z ODS, tak mu musím dát za pravdu. On říkal, že máme být stranou pro market, čili pro trh. Máme vytvářet podmínky, v nichž naši voliči, tedy aktivní, sebevědomí jedinci budou mít právní prostředí, v němž budou moci své potřeby a tužby realizovat. Čili, že ODS má být stranou pro trh, ne stranou pro byznys nějakého konkrétního člověka.

Mám tady před sebou takové pěkné tablo lidí, kteří mají v ODS velké slovo – Ivo Rittig, Tomáš Hrdlička, Alexandr Novák, Patrik Oulický. Řeknu vám, kmotr je slabý výraz.
V politice je nutné uplatňovat naprosto elementární zásadu, že lidé, kteří ji utvářejí, musí jít s kůží na trh, být voleni a být viděni. Nemohou ji dirigovat ti, kteří se scházejí někde ve sklepích nebo restauracích. Vládu věcí veřejných musejí vykonávat lidé, kteří jsou na světle a pod kontrolou voličů. Samozřejmě mezi politikou a byznysem vždycky bude nějaká interakce, kolem politiků se budou i nadále motat lobbisti a poradci, ale klíčové je, aby ty vztahy měly základní pravidla.

Možná se vám podaří zbourat protiprávně postavenou Oulického zeď, ale mezitím vám rostou nové. Například ve středních Čechách Rittigův klan střídá mocné spojenectví kolem Petra Tluchoře, Milana Cabrnocha, Luďka Rubáše, který je Tluchořovým zetěm. Zřejmě tuší, že české zdravotnictví čekají zásadní privatizační posuny.
My jsme Občanská demokratická strana a k té demokratické fazoně patří i tajná volba funkcionářů. Každý delegát bude mít na kongresu svobodu vyjádřit se podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Na tom by neměli žádní poradci, kteří dopředu sčítají hlasy, nic změnit.

Jistý optimismus možná na místě je, když jste zrušili kongresový večírek, kde se většinou ty obchody uzavíraly.
My jsme strana svobody a zodpovědnosti, to jsou klíčové hodnoty, k nimž se hlásíme 19 let. Přece si tu svobodu nenecháme vyrvat sami sobě.

Letos ve volbách se občanská vůle projevila zcela mimořádně především díky preferenčním hlasům. Vnímáte to jako silný vzkaz politikům?
Jestliže volby 2006 byly velkým vítězstvím a pak utrpením, tak letos ten výsledek pro nás není až tak vítězství jako spíš varování.

O výhru vskutku nešlo. Byli jste druzí a přišli téměř o milion hlasů.
Proto mluvím o významném varování. Část lidí nepřišla, protože byla politikou posledních let znechucena, ostatní sice dorazili, ale naházeli to protestním nebo novým stranám. Nám voliči vzkázali jedno: Ještě to s vámi zkusíme, ale pokud nezačnete brát s politiku jako veřejnou službou, je to naposled. Když ten signál nepochopíme, může to pro ODS znamenat konec. Bilance už se přitom dostaví velmi brzy. Na podzim jsou komunální a senátní volby, za dva roky krajské. Pro ODS a její budoucnost tedy příští dva roky budou zcela zásadní.

O postavení lídra na pravici se vehementně hlásí TOP 09, která představila ekonomicky ultrakonzervativní program, který předpokládá škrty především na výdajové stránce. Jak se s tím chcete vypořádat?
Nebojím se toho. My musíme umět říkat na některé návrhy zcela jasně ano, ano, ne ne. Vždycky musíme mít na mysli dlouhodobou perspektivu konzervativní a liberální politiky. Na druhou stranu chceme zůstat stranou lidovou, která neoslovuje jen vybranou skupinu podnikatelů, ekonomů nebo vědeckých pracovníků. Naší cílovou skupinou jsou drobní a střední živnostníci, obyvatelé venkova. Mimochodem ODS ztratila především ve velkých městech, ale na vesnici si své voliče udržela. Po dvaceti letech po pádu komunismu bude právě tam naše přirozená základna.

Jenže se ukazuje, že Kalouskova taktovka bude při přípravě vládního prohlášení klíčová. Rýsuje se dohoda na tříletém zmrazení valorizace sociálních dávek, snížení objemu peněz na platy státních zaměstnanců o deset procent, zrušení vdovských důchodů a porodného, zavedení školného, ale zároveň na poklesu stropů na sociální pojištění pro dobře placené zaměstnance z šetinásobku na trojnásobek průměrného platu. Nebude to pro voliče ze středních tříd trochu kách?
Některých věcí se není nutné bát. Nikdo nebude nikomu snižovat důchody.

Jak to? Vdovské důchody se prostě škrtnou.
Dokud není domluveno všechno, celá koaliční smlouva, není domluveno nic. Ale třeba školné je sociálně citlivé. Bude přece vyváženo půjčkami s odloženou splatností, takže každý to zvládne. Koneckonců je tomu tak ve všech civilizovaných západních zemích.

Není. Skandinávie či Dánsko školné nemá.
Ale co si budeme povídat. Ani dnes není vysokoškolské studium zadarmo. Mám tři děti a vím, co všechno to obnáší. Půjčky mohou studium dětem z nízkopříjmových rodin usnadnit.

Mne spíš zaráží, že jste se jako o první věci začali bavit o školném. Terciární vzdělání má přece daleko zásadnější problémy, třeba obrovský přebytek škol i absolventů VŠ.
To ale není pravda, ve školství prostředky chybějí a školné může přinést víc peněz přímo univerzitám. Je to stejné jako u zdravotních poplatků. Obecně jde o to najít správný mix těch opatření. Stát v mnohých oblastech žije nad poměry, hlavně v sociálních dávkách. V minulém období jsme neměli v parlamentu sílu to změnit. Teď to udělat musíme, protože s touto trajektorií zadlužování bychom se velmi rychle dostali někam do Řecka. A to si nikdo nepřeje.

A bude ten výsledný recept Kalouskův, nebo spíš Nečasův?
Půjde o kombinaci opatření všech tří stran. Kompromis je prostě nutný, pokud se chceme dohodnout. Nepochybně to bude sociálně udržitelný, prorůstový, ale fiskálně odpovědný program. My musíme zvrátit trend rostoucího zadlužování. Jinak hrozí, že nejen my, ale i naše děti se dostanou do situace, kdy Česko nebude schopno stát na vlastních nohou, stane se loutkou v rukou ostatních a bude závislé na půjčkách, které nikde nejsou zadarmo.

Český člověk je jistě schopný se uskrovnit, ale není hloupý, aby si utahoval opasky, zatímco politici a jejich přátelé si pakují kapsy na předražených dálnicích, nesmyslných armádních zakázkách, provizích. Uvědomujete si to?
V tom máte úplnou pravdu. Opatření směrem k rozpočtové odpovědnosti musejí jít ruku v ruce s protikorupčním tažením. Věřím, že budoucí koalice se s tím se ctí vypořádá. Chceme změnit systém veřejných zakázek, celý ten proces zprůhlednit, dotáhnout do konce koncept státní pokladny. To by mělo pomoci nastavit pravidla hry tak, aby veřejné prostředky neutíkaly do soukromých rukou nefér způsobem.

Možná se stanete ministrem obrany v Nečasově vládě. Těch deset miliard z armádního rozpočtu do školství, jak požadují Věci veřejné, určitě nedáte. Nicméně připouštíte, že se v armádě nehorázně dvacet let plýtvá?
Nemluvím jako možný ministr obrany, ale jako člověk, který o té oblasti něco ví. Samozřejmě nelze během roku či dvou vyrvat armádě deset miliard a přemístit je jinam. Rozhodně chceme změnit řízení resortu a jeho vztah s armádou, systém zadávání veřejných zakázek, musíme mít výhledový koncept, čeho a jak chceme v obraně dosáhnout. Abychom za deset let zase nekoukali, co jsme si tu nadrobili.

Změníte tzv. Kalousek – Hávův zákon z roku 1994 , podle něhož armádní zakázky musejí procházet přes prostředníka?
Ano, expertní skupina se shodla, že umožníme, aby se armádní kontrakty dělaly napřímo.

Co tedy vzkážete prostřednictvím Deníku své ženě a všem učitelům ohledně jejich platů. Budou na tom lépe?
O platech učitelů vím z domova opravdu hodně. Věřím, že díky stabilizaci rozpočtu bude možné posílit školskou rozpočtovou kapitolu. Nejdřív ale ty prostředky musíme najít, takže přidávat nebudeme moci zítra, ale v tom čtyřletém období by k narovnání především nástupních učitelských platů dojít mělo.