Podobných návrhů už bylo několik, pracoval na něm třeba Jiří Paroubek nebo David Rath ve vazbě. Všechny skončily v koši. Nejúspěšnější byl návrh Anny Čurdové (ČSSD), který prošel legislativním kolečkem, až se zastavil u prezidenta. Václav Klaus ho v roce 2006 vetoval.

Ministryně Michaela Marksová (ČSSD) teď plní slib, ke kterému se vláda zavázala v koaliční smlouvě. Inspiruje se u sousedů na Slovensku a v Německu. „Jestliže někdo vychovává děti, natož sám, tak si opravdu zaslouží podporu státu. Dítě není soukromý majetek rodičů. To, že v této zemi jsou děti, je velice důležité pro stát. Zákon o zálohovaném výživném by samoživitelkám a samoživitelům pomohl," uvádí. Návrh chce mít hotový do konce roku, začít platit by měl od ledna 2016.

Podle předvolebního plánu ČSSD by neúplná rodina náhradní alimenty dostávala už dva měsíce poté, co by druhý rodič přestal platit. Nárok by na něj měly děti z rodin, kde příjem nepřekročí 2,4násobek životního minima. Na dítě do šesti let by stát přispíval 2610 korun, do patnácti let 3210 korun a do 26 let 3675 korun.

Ročně by stát vyplatil až 1,5 miliardy korun. Peníze by se po neplatičích vymáhaly, dopředu je ale jasné, že plná částka se zpět nezíská. „Dá se předpokládat ze zkušeností 
z minulosti, například z dřívější úpravy příspěvku na výživu dítěte, i ze zkušeností 
z okolních států, že návratnost takové pomoci je minimální," přiznává mluvčí ministerstva práce Petr Habáň. V praxi to znamená, že alimenty za neukázněné rodiče by platili všichni plátci daní.
Počet českých neplatičů je vysoký. Odmítání alimentů je nejčastějším důvodem exekucí, kterým čelí i ti, kteří nedostatkem peněz netrpí. Například fotbalista Tomáš Řepka dluží své první manželce milion korun. Neplatil, protože se mu soudem vyměřené výživné zdálo vysoké.

Pozastavení řidičáků pomohlo

Počet exekucí se však snížil poté, co za neplacení hrozí odebrání řidičského průkazu. „Zaznamenali jsme asi dvacetiprocentní pokles počtu řízení, která soud zahájil kvůli alimentům, a to díky celkovému poklesu počtu exekucí 
a také díky novému instrumentu – pozastavení řidičského oprávnění," řekla Deníku mluvčí Exekutorské komory ČR Petra Báčová.

Zástupci matek samoživitelek a otců platičů alimentů (role bývají i obrácené) návrh vítají, ale s výhradami. Oba tábory namítají, že by se místo důsledků měly řešit příčiny neplacení. Jedni jsou pro snížení výživného, druzí naopak pro zvýšení.

Vysoké částky nechtějí plátci platit, protože se bojí, že jejich peníze místo na dítě půjdou na zábavu bývalého partnera. „Čím méně mám kontaktu se svými dětmi, tím více se ptám, co bývalá žena 
s výživným dělá. Přitom na děti platím pravidelně, a ne málo. Nejvíce se ptám ve chvíli, kdy mi předá syna 
v roztahaných kalhotách, a to i přes to, že dětem dávám i oblečení," upozorňuje Jiří Baudyš z Unie otců. Proto navrhuje určit strop, který by vycházel z potřeb dítěte, jeho věku, zdraví a aktivit. Navrhuje také zpětné vyúčtování, aby otcové věděli, na co bylo výživné použito nebo kolik na dítě věnuje matka.

close Alimenty zoom_in

Předsedkyně Asociace neúplných rodin Lucie Asenová: Dá se to obejít. Lidé toho využijí a nebudou platit vůbec

Expertka na alimenty z pohledu matek samoživitelek Lucie Asenová náhradní výživné vítá, nesouhlasí však s tím, že by taková forma příspěvku měla podobu dávky 
v hmotné nouzi.

close Lucie Asenová zoom_in

Znovu se připravuje zákon 
o náhradním výživném. Má podle vás šanci na úspěch?
Náhradní výživné principiálně podporuji, ale to, jak to má ministerstvo zpracované, mě trochu vyděsilo. ČSSD návrh pouze oprášila, navíc každý laik hned ví, jak by se dal obejít. Ministerstvo náhradní výživné prezentuje jako dávku v hmotné nouzi, takže ani neplánuje, že se najdou síly, které by peníze vymohly. Vnímám to jako velmi nákladnou záležitost, protože neplatičů máme hodně. A pokud nebudou žádné kontrolní mechanismy, využijí toho a nebudou platit vůbec.

Co tedy navrhujete?
Sociální pracovníci, úředníci a soudy jen těžko vymohou peníze. Kdyby to dokázali, vymůžou samotné alimenty. Takže to míří většinou k exekutorovi, který často dojde k závěru, že není co vymoci, protože člověk je zatížen jinými exekucemi, pracuje načerno nebo nepracuje vůbec. Proto si představuji, že by se alimenty vymáhaly podobně, jako soukromé firmy vymáhají pokuty pro dopravní podniky za nezaplacené jízdné. Stát by měl navázat spolupráci s některými 
z těchto organizací. Tak bude nad neplatičem bič a nebude to jen kosmetická úprava. Navíc proč by všichni měli platit za nezodpovědné otce 
a matky, když sami své děti platí a vychovávají?

Může tedy náhradní vyživovací povinnost pomoct, nebo nadělá jen paseku?
I s alimenty to má jeden rodič, který zůstal sám s dětmi, těžké. Pokud mu nikdo na děti neplatí, velmi často se dostává na hranici chudoby. Nevadí tolik, že děti nosí staré oblečení, horší je, že nemohou chodit na kroužky, nejezdí na školu v přírodě 
a podobně. Dítě se v podstatě stane chudým, bude mít horší vstup na vysokou školu, těžko se dostane na řídící pozice a nejspíš se později nebude podílet na chodu státu, takže v budoucnu se může stát, že nás budou řídit jen bohatí, kteří nebudou mít tušení, jak složitý život mají ti dole. Náhradní výživné od státu má tedy sloužit k tomu, aby děti žily alespoň trochu na úrovni a měly alespoň malou šanci na úspěch.

Jaké jsou dnes možnosti vymáhání výživného?
Dát případ k exekutorovi, ale ani na to nemá část rodičů sílu. Většinou ani není co vymáhat, problém bývá především v regionech s vysokou nezaměstnaností. Znám matky, které nemohou vymáhat výživné, protože vědí, že sám otec jí jen suché rohlíky. Jiná šance, jak takovou situaci řešit, není. Neúplné rodiny nemají oproti rodině se dvěma rodiči jedinou dávku navíc.

Máme s neplatiči alimentů problém pouze u nás, nebo tomu čelí i okolní země?
Jednu dobu jsem spolupracovala s lidmi z obdobné rakouské společnosti, kteří nedokázali pochopit, že je u nás skoro 40 procent neplatičů. 
V Rakousku si nikdo neplatit nedovolí, protože se bojí vězení a ztráty zaměstnání. Jiná situace je v postkomunistických státech. Ale třeba na Slovensku už dávno mají jak náhradní výživné, tak možnost zabavovat řidičské průkazy. Je to tedy také širší etický problém národa.

Odpovídá výše výživného, kterou stanovuje soud, potřebám dítěte?
Problém nevidím jen jednostranně, často o tom diskutuji také s organizacemi, které vedou muži. A je pravda, že pro obě strany je to naprosto nevyhovující. Průměrná výše alimentů je kolem dvou tisíc korun, což je jako nic. Rodiči s dítětem nestačí garsonka nebo ubytovna. Dospělý, který je sám, to v nejhorším případě zvládne. Statistici vypočítali náklady na základní výdaje za jedno dítě na 7600 korun, logicky by tedy minimum měla být polovina. A to v tom není započítaná péče a čas, které dítěti věnuje ten rodič, u kterého dítě žije. Alimenty jsou stanovovány nízko, muži ale zase tvrdí, že jim je soudy vyměřují neúměrně vysoko.

Pomáhají doporučující tabulky bývalé ministryně spravedlnosti Daniely Kovářové?
Od té doby průměrná výše výživného vzrostla ze 1700 na 2000 korun. Soudci ale obecně nemají rádi, když jim někdo zasahuje do pravomocí. Dokonce jsem slyšela případ, kdy soudce přiřkl ženě s dítětem méně a argumentoval tím, že bydlí na vesnici, takže si část jídla může matka vypěstovat na zahradě. Pokud tedy chceme problém vyřešit, měly by být tabulky povinné, ne doporučující.

Dostávají matky samoživitelky v zahraničí výživné vyšší?
To se těžko srovnává, protože jinde jsou jiné platy i ceny v obchodech. Ale v Anglii, Francii nebo Rakousku mají spoustu jiných dávek, například příspěvek na pomoc vyzvedávání a odvážení dětí do školy nebo příspěvek na doučování. To by spousta žen ocenila. Nejde ani tak o peníze, ale i o čas.

KATEŘINA CIBOROVÁ