Kliknutím zvětšíte„Loupala se mi kůže, manžel mě musel odnášet i na záchod a vozit do nemocnice na kapačky, protože jsem nemohla jíst. Tam jsem jezdila s lahví vína, protože jsem nonstop pila,“ vypráví mi v jedné z pražských kaváren sedmatřicetiletá tanečnice Jaroslava. V té době se její spotřeba alkoholu dostala na úroveň čtyř až pěti litrů vína denně. Donedávna byla jednou z mladých žen, které drtí závislost na alkoholu. Jejich počet podle odborníků roste.
Příběh Jaroslavy začal zdánlivě nevinně. Po střední škole se přestěhovala ze západních Čech do Prahy, kde si našla práci za barem. Později se začala živit i tancem. „Měla jsem v té době spoustu práce. Hodně jsem se přetěžovala a šla jsem si za svým snem. Vždy jsem chtěla tančit. Snažila jsem se jezdit na soutěže a alkoholem jsem si dodávala energii. Myslela jsem si, že se tím dobíjím, a chvilku to tak možná i bylo,“ říká Jaroslava.
Pět litrů vína denně
Alkoholem řešila i osobní problémy. Neměla příliš hezký vztah s vážně nemocnou matkou a přiznává, že její manželství také nebylo zrovna nejlepší. Nejdřív popíjela víno jen večer, pak i k obědu. Potom si začala dávat sklenku ke svačině a později také k snídani
„Nenápadně se z toho stala závislost. Musela jsem mít neustále nějakou hladinku, abych mohla fungovat,“ vzpomíná dnes žena.
Najednou začala zjišťovat, že když si hned ráno dá sklenici vína, vyhne se ranní nevolnosti a udělá se jí lépe. Ty roky má dodnes poměrně zamlžené, ale před šesti lety si připustila, že má problém. To ještě netušila, jak velký. Mezitím se její spotřeba alkoholu zvyšovala, až najednou zjistila, že bez něho nemůže vůbec být. Začínala asi na dvou litrech vína denně, ale časem se toto množství zvýšilo na čtyři až pět litrů.
Alkoholem lidé často řeší osobní problémy. Ilustrační foto
Víno si kupovala v malých lahvích, které pak schovávala ve skříni. Lahev měla také stále u sebe v kabelce. Svoji závislost se před manželem snažila skrývat. „V tu dobu se mi už začalo špatně spát. Bylo to tím, že jsem v sobě měla hodně alkoholu, ale zároveň jsem ho potřebovala doplnit. Tak jsem třeba v noci šla do skříně, vypila aspoň půl litru vína, abych si mohla jít zase lehnout. Rok jsem se nevyspala,“ vypráví.
Do toho se zhoršil stav její matky, kterou převezla do Prahy, aby se o ni mohla starat. Zároveň však byla neustále „v lihu“. Zjistila, že musí mít aspoň dvě a půl promile alkoholu v krvi, aby mohla fungovat. „V tu dobu šel do háje i můj vztah s manželem. Neuměla jsem si poradit,“ říká Jaroslava s tím, že její matka nedlouho na to zemřela v nemocnici.
Strmá cesta dolů
Pak už to nabralo rychlý spád. To, co vypila, rovnou i vyzvracela. Musela s barvou ven a s manželem se dohodla, že podstoupí léčbu. Na podzim 2018 nastoupila tříměsíční léčbu v pražských Bohnicích. Jenomže po pěti týdnech podepsala reverz a před Vánocemi se vrátila domů. Bez alkoholu vydržela čtrnáct dní.
V únoru šla na detoxikační oddělení znovu, tentokrát na kliniku adiktologie u Apolináře v Praze. „Po týdnu jsem se cítila skvěle. Varovali mě, že když nebudu pokračovat v léčbě, že to nedám, ale byla jsem přesvědčená, že to zvládnu. Šla jsem domů, vydržela jsem bez alkoholu asi čtrnáct dní,“ vzpomíná na chvíli, kdy si šla do obchodu znovu koupit lahev. V tu dobu si uvědomila, že svou závislost už nedokáže ovládat.
Na třetí detox se vrátila do Bohnic. Jenže po dvou týdnech opět podepsala reverz. Tentokrát bez alkoholu vydržela týden. „Jednoho dne jsem zahodila do rohu mobil, lehla si do postele a už jsem se z ní nemohla zvednout. Manžel si kvůli mně vzal dovolenou, aby se o mě mohl starat,“ vzpomíná žena.
Ty nejhorší dny ale ještě měly přijít. Bylo jasné, že bude muset zpátky na léčení, ale musela vydržet týden, než se na klinice u Apolináře uvolní místo. Z té doby pochází její vzpomínka, kdy ji manžel vozil do nemocnice na kapačky kvůli výživě, protože už nedokázala ani jíst. „Sedmého května 2019 jsem nastoupila k Apolináři na detox, kde jsem nadýchala dvě a půl promile a přitom jsem se klepala, protože jsem neměla v sobě dost alkoholu. Ale říkala jsem si, že to musím zvládnout. Věděla jsem, že když to nedotáhnu do konce, tak umřu. Bylo to peklo,“ ohlíží se zpátky.
Jak poznáte, že jste závislí na alkoholu? Prozradí to šest příznaků:
Vysoká úmrtnost
Klinika adiktologie se nachází v klidné Apolinářské ulici naproti Botanické zahrady Univerzity Karlovy v Praze. „Málokdo si uvědomuje, že u našich pacientů je vysoká úmrtnost. Odhadujeme, že počet úmrtí u alkoholu je ročně okolo pěti tisíc, což je vysoké číslo. Na předávkování alkoholem to jsou nižší stovky. Za většinou úmrtí jsou jiné diagnózy. Lidé se upíjejí a mají cirhózy jater, rakoviny nebo úrazy,“ říká přednosta kliniky Michal Miovský.
Ženské oddělení má všehovšudy 24 lůžek a kvůli rostoucímu počtu pacientek se na ně čeká dva měsíce. Na detoxikační oddělení dokonce ještě o další dva měsíce déle. Dříve byly čekací doby mnohem kratší. „Každá šestá žena, která zemře ve věku 35 až 44 let, umírá v důsledku pití alkoholu. A v Praze mají ženy nejvyšší míru alkoholové úmrtnosti z celé republiky – na rozdíl od mužů, u nichž je alkoholová úmrtnost v Praze nejnižší,“ doplňuje lékařka Olga Pecinovská, která ženské oddělení vede.
Mění se i charakteristika alkoholiček. Přicházejí častěji již se zdravotním postižením, přičemž nejsou výjimkou cirhózy jater ve věku 30 až 40 let. „Pokud se po léčbě vrátí k pití alkoholu, umírají často i před čtyřicátým rokem věku,“ popisuje lékařka smutnou zkušenost.
Za zvyšujícím se počtem mladých žen závislých na alkoholu vidí několik příčin. Těmi základními jsou jeho dostupnost a společenská tolerance k jeho konzumaci. „Alkohol nabízí stimulaci i uvolnění, což uvítá žena, která se cítí nějakým způsobem nedostačivá, která chce od sebe více, než jsou její reálné možnosti, nebo žena, která se nenaučila vyrovnávat se s životními překážkami a která chce uspokojit své potřeby rychle, bez vynaložení úsilí,“ vysvětluje Pecinovská.
Už bez alkoholu
Zbavení se rozvinuté závislosti není jednoduché. Vyžaduje až čtyřměsíční léčebný program, na který ještě navazuje tříletý doléčovací program. Pokud jej ale pacientka podstoupí, má osmdesátiprocentní šanci na dlouhodobou až trvalou abstinenci.
Nicméně řada žen se do léčebny vrací, protože je závislost znovu přemůže. „Mezi našimi pacientkami abstinujícími více než deset let jsou ženy, které zrecidivovaly v prvním roce po léčbě. Při přeléčení recidivy si doplnily své mezery v náhledu a nyní žijí kvalitní život bez alkoholu. Většina z nich časem opustila i kouření,“ dodává lékařka.
Na dobré cestě je i Jaroslava. Bývalý manžel ji opustil, ale dnes má novou rodinu a dostala další šanci. „Tři a půl roku abstinuji a cítím se čím dál lépe. Lépe než ve dvaceti. Nesmím se už ale nikdy napít,“ dodává, když dopíjí svoji limonádu.
7
Kafe
Dům a zahrada
iReceptář
Kondice
Celebrity
TN.cz
