Jde o desítky a stovky miliard korun 
z veřejných rozpočtů, které plynou i do firem, jejichž majitele nelze dohledat.

Nakolik je navyšování rozpočtu na dostavbu tunelu Blanka neschopnost úředníků a nakolik úmysl?
Není možné, aby to byl šlendrián veřejné správy, když je tam škoda v řádech miliard. Šlendrián může být u jednoho člověka nebo části lidí, kteří poskytovali podklady.

Takže prodražení stavby lze považovat za úmysl?
Myslím si, že ano. Pokud by na radnici stále seděl (Pavel) Bém a jeho parta, tak by to nějak přikryli. Kritiku 
z řad opozice by převálcovali, kritiku ze strany médií by ukřičel s tím, že nemají správné údaje a že je všechno v pořádku. Problém vyplouvá na povrch díky tomu, že jeho skupina ztratila moc a přestala být schopná poskytovat politické krytí nad celým projektem.

Které projekty vykazují podobné znaky jako tunel Blanka?
Když se budeme držet Prahy, tak první je Opencard. Hned na to by se dalo navázat některými projekty pražského dopravního podniku, případně různými IT zakázkami, které Praha projektovala. Na nižší úrovní jsou to zakázky na různé kamerové systémy, třeba v Praze 11. Mimo Prahu mě napadá pokus stěhování nádraží v Brně na pozemky, které jsou prázdné, a jak se teď zjistilo, přes nějaké offshorové firmy (pozn. red.: společnosti registrované v některém z daňových rájů) je drží místní politici z ODS, možná i další, ale jsou to lidé, kteří jsou spojeni s tímto rozhodováním.

Tajná služba uvádí, že takové vyvádění veřejných prostředků je celospolečenský problém prostupující všemi oblastmi na všech úrovních.
Bavil jsem se o tom s jedním pracovníkem bezpečnostních složek z USA, který říkal, že u nich jsou korupční případy jednotlivé. Někdo někde něco ovlivní, vezme si za to úplatek, koupí si za to vilu, pak se na to přijde a dostane dvacet let a tím to končí. Tady je to systém, není to jedna skupina nebo jeden člověk. To, co tu máme, je organizovaný zločin.

V čem spočívá?
Tradiční organizovaný zločin páchaly organizace, které se věnovaly kriminální činnosti. Pak je moderní organizovaný zločin, kdy se stírá sféra mezi legálním a nelegálním působením, kdy se peníze properou v nějakém legálním projektu a dál působí v legální ekonomice. Už tady méně působí organizace, jsou to spíše sítě profesionálů, kteří dodávají služby. Nad tím je ještě něco, co by se dalo označit jako organizované zločinecké prostředí. Myslím, že to je to, co tu máme – organizované kriminální prostředí, kdy už to prostupuje celou společnost všemi vrstvami. Už je to dělané profesionálně, už v tom nepůsobí nějací kriminálníci, kteří vyšli z podsvětí, ale profesionální advokátní kanceláře, poradenské firmy, které připravují veřejné zakázky, případně projekty na evropské fondy. Tyto skupiny jsou potom schopny z rozpočtů odčerpávat obrovské částky peněz.

Dá se s tímto kriminálním prostředím vůbec něco dělat?
To je otázka politické vůle. Ale i u politiků, kteří nejsou zkorumpovaní, může hrát roli obava, že kdyby byl boj proti korupci sveden opravdu do důsledku, tak to smete nejen politické protivníky a kriminálníky, ale i je samotné. Takovým příkladem může být Itálie začátkem 90. let, kdy po vlně vražd prokurátorů, soudců a policistů represivní složky přešly do protiofenzivy. Jedním z důsledků však bylo to, že mafii sice zatlačily do podzemí, ale vedlo to i k rozpadu politické scény a tyto důsledky jsou vidět dosud.

Lze v tomto ohledu Česko porovnat s jinými zeměmi?
Vede se odborná debata, jestli je tady italský nebo ruský model. My se blížíme 
k tomu italskému, byť náš model má určitá specifika 
a dnes už by se dalo hovořit 
o českém modelu.

O jaké zvláštnosti jde?
Například ve využívání offshorů nebo proxy osob (pozn. red.: zmocněné osoby). Samozřejmě se to děje všude ve světě, ale v Česku je to hodně rozšířené. Tady vytvořit offshorovou síť umí s velkou nadsázkou skoro každý venkovský advokát. To ukazuje na to, jak moc je u nás rozšířený klientelismus, nemusí to být jen korupce.

Kolik vůbec v tomto systému zbytečně proteče peněz?
Ve studii, kterou jsme dělali před několika lety, jsme odhadli škody, o které jsou veřejné zakázky předražené, na 60 až 100 miliard korun za rok. Teď to může být vyšší, ale netroufnu si říct přesné číslo. Letos jsme dělali výzkum na téma offshory a anonymní akciové společnosti, které dostávají veřejné zakázky. Vyšlo nám, že firem se sídlem v daňovém ráji je v Česku 12 719. Tyto firmy dostávají veřejné zakázky v objemu 209 miliard korun a to je obrovské číslo. Když jsme vzali anonymní akciovky, tak ty dostaly zakázky za 38 miliard korun a z evropských fondů pak 8,7 miliardy korun. Jenom to ukazuje, jak je u nás využívání anonymní struktury rozšířené. Státní správa tedy v takovém objemu obchoduje s firmami, u nichž není možné dohledat konečného vlastníka.

Půjde vůbec tento stav napravit?
Budoucí vláda ve svém programovém prohlášení uvedla, že bude hledat způsob, jak zabránit tomu, aby veřejné zakázky mohly dostávat firmy z offshoru. Pokaždé by firma musela zveřejnit svoji vlastnickou strukturu. To je pozitivní. Z našeho výzkumu totiž vyšlo ještě zajímavější číslo. Z těch 12 tisíc offshorových firem dostalo veřejné zakázky jen 297 z nich, takže ta částka 209 miliard se nerozděluje mezi 12 tisíc firem, ale mezi 297 firem. To samé je u anonymních akciovek. Z 11 tisíc se jich o veřejné zakázky uchází 327. Nyní připravujeme výzkum, kde se chceme zaměřit na ziskovost těchto společností. Přivedla nás k tomu firma Hages, která dělá Opencard. Ta je v poměru na procenta obrovsky zisková. Je ziskovější než Coca Cola nebo Microsoft.

O veřejné zakázky se tedy uchází velmi úzká skupina lidí…
Ano. Je to pár firem, za nimiž může být schovaný kdo ví kdo. Podle naší zkušenosti část těchto anonymních firem slouží k zakrývání majetku. Například Ivo Rittig bydlí v baráku firmy, která je vlastněná jeho advokáty a on tam jakoby platí nájem, takže jakoby nic nevlastní. Má to své důvody, ale protože se neucházejí o veřejné zakázky, tak se v přehledu neobjeví. Pak mohou být ty důvody legitimní nebo z našeho pohledu nezajímavé.

Zlepšuje se podle vás situace?
Myslím, že ano. Hlavní důvod je lepší schopnost státních zastupitelství a policie na to reagovat a zabývat se takovými věcmi. To je dáno personálním obsazením Nejvyššího a vrchních státních zastupitelství. Ale je to nekončící boj, což je vidět například protitlakem na Útvar pro odhalování korupce a finanční kriminality, kde jsou snahy jej destabilizovat, stejně tak bude vedený tlak na Útvar pro odhalování organizovaného zločinu, který se tomu také věnuje.

Bezedné tunely