Proč se do Česka dováží tolik potravin včetně těch, které se u nás pěstují nebo vyrábějí tradičně již dlouhá léta? Domácí výrobci nejsou schopni uspokojit tuzemskou poptávku?

Primárním důvodem je obvykle nižší cena zahraniční produkce. To znamená vyšší prodejnost těchto výrobků za situace, kdy i přes postupně se mírně měnící trendy se stále většina českých a moravských spotřebitelů při nákupu potravin rozhoduje na základě ceny.

Čeští a moravští výrobci by dokázali poptávku prakticky ve všech komoditách a skupinách potravinářských výrobků kromě exotického zboží plně uspokojit, nemohou ale plně ovlivňovat rozhodnutí tuzemského spotřebitele. Prostřednictvím reklamy se to sice částečně děje, byť rezervy v marketingu na domácí potraviny jsou obrovské.

Domácí potravináři si stěžují, že jejich produkce musí vyhovovat přísným požadavkům inspektorů, zatímco ze zahraničí se do ČR dováží méně kvalitní výrobky, jimž proto cenově nemohou konkurovat. Nemohou méně kvalitní potraviny ze zahraničí ohrozit zdraví českých strávníků?

Vyšší byrokracie při výrobě potravin i produkci zemědělských surovin, která v ČR jde nad rámec podmínek EU, je nepochybně jedním z hlavních důvodů, proč se tuzemští výrobci nemohou na vlastním trhu plnohodnotně prosadit. Rezervy jsou však také v naší vlastní efektivitě zemědělské i potravinářské produkce a obecně nižší přidaná hodnota. Produkujeme a vyrábíme spíše „snazší", méně náročné komodity a potraviny. To je ale zase dáno tím, že spotřebitel preferuje cenu.

Proč se právě Češi řídí podle ceny více než lidé v jiných zemích?

Důvod tkví v tom, že v předlistopadovém období byly ceny potravin cíleně státem dotovány prostřednictvím takzvané záporné daně z obratu. Takže zejména starší generace spotřebitelů považuje kvalitní a nedotované potraviny za „předražené". Co se méně kvalitních potravin ze zahraničí týká, tak je třeba zdůraznit, že kontrola dovážených potravin je v ČR jedna z nejintenzivnějších v EU a zřejmě i ve světě.

Na trh se tak mohou dostat jen bezpečné potraviny, které neohrožují zdraví spotřebitele. Bezpečné ale nemusí vždy znamenat kvalitní. Zakázat dovozy méně kvalitních, ale bezpečných potravin přitom nelze, to by byla ČR vystavena sankcím jak ze strany EU, tak Světové obchodní organizace. Potraviny a zboží ze třetích zemí, tedy mimo EU, se často vyrábějí za méně přísných podmínek než v EU. Také proto mohou být levnější.

Jakým způsobem by se tato situace měla řešit ve prospěch českých výrobců potravin i jejich domácích zákazníků?

V prvé řadě musí svůj postoj změnit domácí spotřebitel. Při nákupu by neměl hledět jen na cenu nebo na množství a měl by si kupovat méně potravin ve vyšší kvalitě. Přitom by ani neměl vyšší výdaje. V druhé řadě je nutné zvýšit efektivitu marketingu propagujícího české potraviny, především na bázi podpory lokálního patriotismu.

Je nutné snížit byrokracii zatěžující produkci zemědělských surovin a výrobu potravin. A je nutné zvýšit podíl našich potravin s odkazem na jejich tradice i vyšší přidanou hodnotu. Rozhodující je ale spotřebitel.