Jak obyvatelé Písku na vznik domu reagovali?
Ze začátku vznášeli jisté obavy, které se nám podařilo rozptýlit. S veřejností mluvíme a vysvětlujeme, v čem spočívá naše práce. Že je bezpečnější, když v domě fungují pravidla, než když se lidé, kteří se navrátí z vězení, ocitnou bez jakékoli podpory.

I to se ale nezřídka stává, ne?
Někteří lidé se po propuštění z výkonu trestu ocitnou sami, mají zpřetrhané vazby a je to pro ně těžké. Asi sedmdesát procent těch, kteří jsou propuštěni podmíněně, se ale dostane pod náš dohled.
Co to znamená?
S člověkem, kterého soud podmíněně propustí z vězení pod náš dohled, udržujeme pravidelný osobní kontakt. Dochází nejen do našeho střediska, kterých máme po republice 74, ale klienty navštěvujeme také doma. Zjišťujeme, v jakém žijí prostředí, jaké mají vztahy, jakou vykonávají práci či jak nakládají s penězi a z jakých zdrojů je získávají.

Probíhá to hladce?
Pracujeme s pachateli, kteří porušili zákon. Často mají problém udržet si zaměstnání a mít stálý zdroj příjmů. Potýkají se se zadlužeností, mají vztahové potíže. Umíme odhadnout, jaký přístup dílčí klient potřebuje. Ze začátku bývá kontakt intenzivnější, neboť nejkritičtější po propuštění z vězení bývá první půlrok. Mnoho lidí se daří stabilizovat. Někteří se ale i přes naše úsilí trestného činu znovu dopustí. To je ale jejich rozhodnutí a odpovědnost. Není to tím, že bychom je nedokázali dovést ke změně.
Andrea Matoušková, ředitelka Probační a mediační službyPracujete i s lidmi, kterým soud nařídil vykonávat trest na svobodě. S jakými alternativami vůči vězení se nejčastěji setkáváte?
Hodně lidí je odsouzených k výkonu obecně prospěšných prací. Někteří mají zákaz vstupu na sportovní či kulturní akce. Jiní jsou odsouzeni k domácímu vězení.
I přesto, že nejsou náramky, skrze které lze provádět kontrolu?
Ano. Monitorovací systém by byl sice jednodušší, ale hlídat výkon tohoto trestu se nám daří i díky namátkovým osobním návštěvám. Ty jsou sice namáhavější, na druhou stranu ale odsouzený nikdy neví, jestli a kdy přijdeme. Je to nárok na jeho sebekázeň.

Jak vlastně vypadá den člověka, kterému soud uložil domácí vězení?
Je to individuální. Někteří pracují i o víkendech, jiní mají směny, další jsou v zaměstnání ve všední dny. Mohou si samozřejmě i nakoupit či zajít k lékaři. Zároveň jsou ale omezeni ve volném čase. Třeba od šesti, sedmi či osmi večer do šesti do rána a o víkendech musí být doma. Věřící mohou navštěvovat bohoslužby. Systém je nastaven i pro matky s malými dětmi.
Je pro lidi těžké vydržet být ve volném čase doma?
Prvních čtrnáct dnů to třeba jde, ale po třech měsících, kdy je venku hezky a rodina se jde koupat, to je psychicky náročné. A to nejen pro odsouzeného, ale i jeho blízké. Proto se snažíme podporovat rodiny tak, aby se nerozpadly. Mnoho klientů nám říká, že jakmile trest pomine a mohou zase normálně ven, uleví se jim.
Za jaké trestné činy člověk neputuje za mříže?
Vždy záleží na rozhodnutí soudu. Obecně lze říct, že se to týká činů s trestní sazbou do pěti let odnětí svobody. To jsou méně závažné trestné činy. Někdy se ale stává, že člověku se alternativní tresty nasčítají a pak se do vězení dostane.
V názvu vaší služby je i slovo mediační. O co se při mediaci snažíte?
Využíváme ji k tomu, abychom pachatele za přítomnosti oběti provedli procesem, díky kterému pochopí, jak se jeho čin dotkl života oběti, jejích i jeho blízkých. Klademe důraz na to, aby pachatel chápal a přijal svou odpovědnost, omluvil se a škodu oběti nějak nahradil.
Ne každá oběť se ale s pachatelem chce setkat… Jak to řešíte?
Vždy to je na rozhodnutí pachatele i oběti. Umíme připravit i takové podmínky, že se nemusí přímo potkat. Hodně ochotní bavit se spolu jsou třeba lidé po dopravní nehodě. Řešili jsme i případ, kdy muž namaloval graffiti na fasádu sousedů, kteří s ním i jeho rodiči do té doby dobře vycházeli. Později se podařilo vztahy opět narovnat, on dal fasádu do pořádku, zaplatil škodu a po nějakou dobu sousedům sekal trávu.

V čem ještě spočívá vaše činnost, kterou vykonáváte už 22 let?
Naše sociální práce v trestní justici je široká. Může se na nás kupříkladu obrátit každý, kdo se cítí být obětí trestného činu. Mnohdy za námi někdo takový přijde dřív než na policii. My mu pak pomáháme, doprovodíme na jednání, řekneme, jak dále postupovat. Nebo ho navážeme na některou s námi spolupracující neziskovou organizaci. Třetím rokem také provozujeme programová centra. Jeden z programů je určen třeba právě problémovým řidičům. Aby neřešili jen sebe, ale také dopad jejich činu na společnost. A 20. června se uskuteční už osmý ročník Běhu se žlutou stužkou, kde jsme spolupořadatelé.
V čem spočívá?
Běží vedle sebe soudci, výzkumníci, odsouzení, pracovníci středisek, vězeňské služby i jejich blízcí. Aniž by kdokoli věděl, kdo je kdo. Je to o lidské sounáležitosti, protože tu žijeme všichni a je třeba vůči sobě bořit mýty a předsudky. Také je dobré někam patřit.
Probační a mediační služba v číslech
V roce 2022 spolupracovala s 4 843 oběťmi.
V 89 % případů jde o pomoc dospělému, v 6 % seniorovi, zbytek tvoří děti a mladiství.
V 83 % případů služba spolupracuje s přímou obětí trestné činnosti, zbytek tvoří nepřímé oběti a pozůstalí.
V roce 2022 tvořilo 12,8 % obětí, které se na službu obrátily, oběti trestného činu krádeže, 12,2 % oběti zanedbání povinné výživy, 9,6 % oběti podvodu, 7,6 % oběti výtržnictví, 7,2 % oběti ublížení na zdraví z nedbalosti; zbytek tvoří oběti dalších trestných činů.
826 obětí trestných činů absolvovalo v roce 2022 prostřednictvím služby mediaci.
13 % obětí, které se službou spolupracují, patří mezi zvlášť zranitelné (například děti, staří lidé, lidé s fyzickým nebo mentálním postižením, oběti sexuálních či rasově motivovaných trestných činů atd.).
Zdroj: Probační a mediační služba