"Z Prahy přijede nanejvýš pár autobusů s dobře prokádrovanými ‚poutníky‘, jejichž hlavní starostí budou nákupy. To si podle podle vzpomínek spisovatele Václava Vaška myslel jeden z členů římského organizačního výboru pro kanonizaci Anežky České. Podle Vaška možná uvažovali tímž způsobem i ve Vatikánu, kde se pro jistotu rozhodli, že s Anežkou bude svatořečen i polský kapucín, bratr Adam Chmielowski - snad z obavy, aby chrám svatého Petra nezůstal při tak slavnostní události prázdný.

Nakonec se však svatořečení zúčastnilo na 10 tisíc věřících z Československa a krajanů žijících v exilu. Namísto pár autobusů se jich do Vatikánu vypravila z někdejšího Československa víc než stovka, k tomu ještě čtyři další vlaky, nepočítané množství aut a jeden letecký speciál. "A nebyli to ani odboráři, ani lidoví milicionáři s manželkami odměnou za zásluhy o výstavbu socialismu, ale skuteční poutníci," kvitoval to s povděkem ve své životopisné knize "Ne vším jsem byl rád" Václav Vaško, tehdejší tiskový referent svatořečení.

Režim, který ještě na jaře 1988 znepříjemňoval věřícím jejich celonárodní pouť k blahoslavené Anežce, která měla vyvrcholit 6. března 1988 ve svatovítském chrámě v Praze, se už nepokoušel cestě do Říma lidem výrazněji bránit.

Angelika v. Anežka

Významnou církevní událost se neodvážila divákům upřít ani tehdejší Československá televize, byť ještě plně pod komunistickou nadvládou. Na druhý program do téhož času však neplánovaně zařadila  reprízu tehdy velmi populární Angeliky – markýzy andělů, aby alespoň část diváků od sledování přenosu z Říma odvedla. Vzhledem k tomu, že přesné měření sledovanosti televizí pomocí peoplemetrového výzkumu bylo zavedeno až v roce 1997, těžko říct, jak moc byla v tomto směru úspěšná.

Během svatořečení v Římě připomněl kněz Tomáš Halík „dávnou pověst“, že až bude svatá Anežka svatořečena, bude v Čechách konečně dobře“. Znělo to působivě, nutno však podotknout, že většina sborníků českých pověstí žádnou takovou legendu nezmiňuje.

„Halík mluvil sice s patosem jemu vlastním, v této chvíli i patřičným, přesto mi není jasné, odkud vzal to proroctví, i když musím říct, že se to dobře poslouchalo,“ okomentoval to Václav Vaško.

Pomohl papež

Ke svatořečení Anežky České zásadním způsobem přispěl i vliv tehdejšího papeže Jana Pavla II., původně polského kněze Karola Wojtyly.

Ve východní Evropě rezonoval jeho hlas zvlášť silně, i díky tomu, že to byl Polák a polský národ ho zbožňoval. Vznik polského hnutí Solidarita můžeme do určité míry brát i jako plod jeho učení," dodal Balík.

Solidarita skutečně vznikla jen necelý rok poté, co Jan Pavel II. už coby papež navštívil v červnu 1979 Polsko. Původně nezávislé odbory, jejichž založení přerostlo v celospolečenské hnutí proti komunistickému režimu vznikly v souvislosti s letní vlnou stávek, jež vyvrcholily okupační stávkou v Gdaňských Loděnicích - na jejich bráně visel během stávky právě portrét Jana Pavla II. Podle polského historika Maceie Ruczaje z Polského institutu to byla také církev, kdo se stal později prostředníkem mezi opozicí a tehdejší komunistickou vládou Wojciecha Jaruzelského.

V roce 1982 navíc vydal Vatikán dekret Quidam episcopi, kterým zakázal činnost československého prorežimního hnutí duchovních Pacem in terris, což povzbudilo českého kardinála Františka Tomáška, který se stále více vzpíral komunistickým zásahům do života církve, aby v 80. letech minulého století spoluinicioval hnutí Dílo koncilové obnovy i vznik programu Desetiletí duchovní obnovy.

Tato pastorační iniciativa byla vyhlášena v roce 1987 a hned její první rok (1988) byl věnován postavě Anežky České. Připomenutí této přemyslovské princezny a zakladatelky českého církevního Rytířského řádu křižovníků s červenou hvězdou pomohlo probudit národ z letargie a stalo se předzvěstí změn, které už přicházely.

Patronkou revoluce

Někteří věřící vracející se z pouti do Říma se tak vraceli už přímo do revolučního dění a slavnostní mše v chrámu svatého Víta k Anežčinu svatořečení, kterou 25. listopadu sloužil arcibiskup pražský, kardinál František Tomášek, se stala přímou součástí listopadového volání po svobodě a po životě v pravdě. František Tomášek se stal jednou z nejoblíbenějších osobností oněch dnů. Mše ve svatovítském chrámu navíc spoluurčovala čas velké demonstrace v Praze na Letné, která byla naplánována tak, aby se sem mohli věřící z chrámu po skončení mše přesunout. Také někteří řečníci na letenské pláni vzpomněli s vděčností jméno nové české světice, která se stala svým způsobem patronkou revoluce.

Papež Jan Pavel II., jenž autoritou své osobnosti ke změnám ve východní Evropě výrazně přispěl, navštívil Československo hned v dalším roce, tedy v roce 1990. Podruhé se sem pak vrátil až po rozdělení československého státu, v roce 1995.

"Už skutečnost, že se papežem stal někdo z naší strany železné opony, znamenala pro olomouckou arcidiecézi velkou morální vzpruhu a povzbuzení. Obě návštěvy po pádu komunismu, v roce 1990 na Velehradě a v roce 1995 v Olomouci, se staly nezapomenutelným zážitkem," řekl před časem mluvčí olomoucké arcidiecéze Jiří Gračka.