Podupávání nohou, ťukání propiskou, houpání na židli. Žáci se tím snaží uvolnit napětí, ale ruší ostatní. Řešením mohou být antistresové pomůcky.

„Když se studenti necítí v pohodě, nebo mají před nějakou obávanou písemkou či prezentací, chodí si ke mně pro antistresové pomůcky. Nejčastěji si půjčují masážní kroužky na prsty, které jsou nenápadné, zaměstnají si tím ruce, a hlava tak zůstane víc v klidu,“ popsala školní psycholožka šestiletého gymnázia v Čakovicích Kristýna Šeniglová.

Duševní zdraví dětí je čím dál diskutovanější a důležitější téma:

ZŠ Kostelní v Čelákovicích
Existují školy, kam chodí žáci rádi. Mají se tu komu svěřit a problémy řeší hned

Když pomůcky poprvé přinesla na gymnázium, učitelé se prý na ně moc netvářili. Připadalo jim to jako hračky pro malé děti. „Jenže pak si je vyzkoušeli a zjistili, jak jsou příjemné a fungují. Dnes si je chválí a nosí si je třeba na pedagogickou radu nebo do hodiny, když jsou unavení či nervózní,“ prozradila Deníku psycholožka.

Pomůcky, zvané též seberegulační, děti nerozptylují, naopak jim pomáhají lépe se soustředit. Uvolní si totiž napětí, vybijí negativní energii, sníží stres a úzkost a rovněž si už tolik nekoušou nehty. „A také se v sobě lépe vyznají. Dnes už vědí, jak se projevuje stres a co dělá s hlavou a tělem. Dříve se domnívali, že u testu neobstáli hlavně proto, že nejsou dost dobří a selhávají,“ vysvětlila Šeniglová.

Stále více školáků má psychické problémy. Někdy to vyústí v sebepoškozování:

Stále více školáků má psychické problémy. Někdy to vyústí v sebepoškozování. Ilustrační snímek
Pořežou se a na chvíli se zbaví stresu. Školáci se stále častěji sebepoškozují

Šeniglová působí s Klárou Kujanovou také jako odbornice na podporu traumatizovaných dětí a zvládání stresu v organizaci Society for All (SOFA), zabývající se duševním zdravím dětí a jejich vzděláváním. Tentokrát vedly názorný workshop na závěrečné konferenci Týdne pro wellbeing ve škole v pražském Doxu. Pedagogové si tu na různých scénářích zkoušeli, jak zvládat náročné situace a tlumit napětí s nimi spojené.

Jak Kujanová vysvětlila, už ve školce by si měly děti cvičit, jak si uvědomovat své pocity a dokázat s nimi pracovat. „Ony ještě zcela nerozumí pojmu stres, ale mohou se zaměřit na to, jak se cítí jejich břicho nebo ruce, když jsou v nepohodě. Učí se vnímat svůj aktuální stav a v případě potřeby ho regulovat třeba dechovým cvičením nebo pohybovou aktivitou,“ vylíčila. Předškolákům pomáhají k vyjádření nálady symboly počasí, které dobře znají. Díky nim umějí vyjádřit, jak se uvnitř cítí - jestli je to sluníčko nebo spíše mráček, či dokonce bouřka.

Konec houpání na židli

Když jsou žáci nervózní, často si hlasitě podupávají nohou, ťukají tužkou o lavici, houpou se na židli. Jde o senzomotorický neklid, způsobený napětím a stresem. Vybíjí si tak energii, pohupováním se uklidňují. Učitelé jim to z pochopitelných důvodů zakazují: kýváním židle poškodí lino, ale hlavně se mohou zranit, ťukání či pohupování zase ruší ostatní. Jenže když jim místo toho nenabídnou žádnou alternativu, děti si neuvolní napětí a hlava nemůže v klidu přemýšlet.

Dvě třetiny českých učitelů zažívají chronický stres, další pětinu už postihl syndrom vyhoření:

Psychika učitelů dostává zabrat.
Čeští učitelé jsou vyhořelí a ve stresu. Pomohla by jim péče o duši

SOFA proto testuje na školách metodiky zaměřené na socio-emoční učení původem z Austrálie, které děti učí využívat seberegulační pomůcky. Poťukávání propiskou nahrazuje tiché mačkání kroužku nebo slizu. Napětí se dostane z těla do rukou a odtud do dané pomůcky. Podupávání zase vyřeší guma natažená mezi dvě nohy židle. Dotyčný si neslyšně podupává nohou na napnuté gumě, zbaví se stresu a ještě si zaposiluje. Houpání na židli zastoupí pohupování na speciálním gumovém podsedáku.

„Je to efektivní cesta, jak postupně odbourávat tělesný neklid bez nutnosti neustálého napomínání a zákazů. Dítě se učí samo regulovat tělesný neklid. Když se stres zadržuje v těle, vede to k větší eskalaci a většímu neklidu,“ prozradila Šeniglová.

Vyznat se sám v sobě

Umět pojmenovat své emoce, uvědomit si, co se ve mně děje, a rozumět tomu, co potřebuji, chce trénink. Někdy to neumějí ani dospělí včetně učitelů. Ti pak mohou být ve třídě podráždění a křičet. „Když jsme hodně unavení nebo ve stresu, mozek nám vyskakuje z rozumové oblasti spíše do emoční, takže můžeme být pak třeba frustrovaní, nazlobení a hůře se soustředíme,“ uvedla Šeniglová.

Důležité je dbát na prevenci a ve škole vytvářet bezpečné a vlídné prostředí, říká psychoterapeut Michal Kolář. Přečtěte si rozhovor Deníku:

Šikana vzniká ve třídě postupně. Nejvíce zranitelní a odlišní se ocitají na okraji skupiny, zažívají ponižování. Deník přináší rozhovor, který by si měl přečíst každý rodič i učitel
Školní agresoři nebývají psychopati, ale normální děti, říká odborník na šikanu

Mnozí rodiče si jistě řeknou, že když oni chodili do školy, nic takového se nedělalo a také museli vydržet v lavici dávat pozor, jinak je učitel vyhodil na chodbu nebo jim rovnou dal pár pohlavků. „To, že generace rodičů vydržela školu i bez těchto technik a strategií, neznamená, že to bylo lepší. Nenaučili se pracovat se stresem a dost možná to mnozí neumí dodnes. Jejich děti to zvládnou již během školních let. Naučí se poznat, kdy stresová reakce eskaluje, a dokážou ji regulovat dříve, než zcela vystřelí,“ popsala výkonná ředitelka Society for all Dana Benešová.

Takové schopnosti se pak lidem hodí do života jako prevence před nežádoucími jevy, jako je řešení stresu pomocí alkoholu nebo drog. Tím, že ze sebe dokážou dostat napětí, nevybijí si ho na někom jiném. „Dnešní děti dokážou říct, co se jim nelíbí, a dokážou řešit problém. Tím si v sobě nenesou traumata a naučí se řešit životní situace poklidněji a účinněji než jejich rodiče,“ dodala Benešová.