Arabista Petr Pelikán: Kdo kamenoval ženy doma, bude to chtít 
dělat i u nás

Na nedávné konferenci „Máme se bát islámu?" konané v Poslanecké sněmovně jste seděl vedle advokátky Kláry Samkové, která na ní přirovnala islám, jehož podstata je prý zločinná, ke komunismu a nacismu. Co jste si pomyslel, když tato slova zazněla?

Tak vidím, že pro sdělovací prostředky už nejsem jen ve škatulce „bratr ministra spravedlnosti Roberta Pelikána", ale nově mám i indiánské jméno „Ten, který seděl vedle Kláry Samkové". Abych však odpověděl na vaši otázku, tak jsem si pomyslel, že paní doktorka Samková si dělá reklamu.

Není ovšem zdaleka jediná, kdo mezi islám a islamismus jako politický agresivní směr klade rovnítko. Patří tam?

Pojem islamismus není podle mě úplně správný. Existuje islám a jsou muslimové. My ale nechceme vědět, co je islám, možná to ani vědět nemůžeme. Když se zeptáte, co je křesťanství, dostanete jinou odpověď od papežence, svědka Jehovova nebo českého bratra. Ve skutečnosti se tedy nezajímáme o islám, ale o to, jak se muslimové projevují. A úplně nejhloupější je, když se do toho pleteme zvenčí a označujeme, co je a co není správný islám.

Chcete říct, že islám, stejně jako křesťanství, není monolit a může mít různé výklady?

Je přijatelný pro různé interpretace.

Včetně té, že to je náboženství ponoukající k násilí a porobení všech ostatních?

Ano. Nevím o žádné ideologii, která by nepokládala samu sebe za jedinou správnou. Islám je stejný jako jiné ideologie, je přesvědčen, že má patent na pravdu. Co se týče metod, které k tomu používá, jsou rozmanité, ale ani v tom se tak úplně neliší od jiných náboženství a ideologií v různých historických etapách.

Kolik muslimů ho takto vnímá?

Co se týká spasitelnosti islámu, tak všichni. Každý muslim ví, že islám je to nejlepší.

Ptám se spíš na to, do jaké míry jsou odhodláni nutit všechny ostatní uznat jejich pravdu?

Je nasnadě, že každý muslim se k tomu snaží vést své děti, na to má i podle našich měřítek plné právo. Jde o to, jak je odhodlán ono dobro misijně šířit dál. Nejde totiž 
o to, jak moc islám propaguje sám sebe, ale jak moc potlačuje někoho, kdo má jiný názor.

A na to odpovídáte jak?

Na to bohužel nedokážu odpovědět.

Z jakého důvodu jste konvertoval k islámu?

Ze soukromého. Bylo to začátkem 90. let minulého století, kdy islám u nás nebyl téma a nikoho nezajímal.

Vás ovšem ano, neboť jste absolvoval orientalistiku na Karlově univerzitě a studoval 
v Afghánistánu a Íránu.

To ale není úplně propojené. Třeba v Americe je klasickým konvertitou k islámu černý delikvent v lochu, který tam potkal Alláha. V Evropě je to dáma, která má muslimského partnera nebo hledá samu sebe. Mužských konvertitů je poměrně málo. Buď je t věčný hledač pravdy, který 
k islámu přešel od buddhismu, pokračoval k šamanismu a přes odbojnou variantu křesťanství udělal nějakou šílenou synkrezi, nebo je to tajný agent. Pak ještě možná připadá v úvahu člověk, který touží založit islámskou nadaci a čerpat peníze od Saúdské Arábie, eventuálně muž, který se chce oženit s Egypťankou a potřebuje k tomu potvrzení, že je muslim. Občas se najdou i ti, kdo přijali učení islámu a přitom si zachovali evropskou kulturu, což vypadá podezřele.

Co z toho pasuje na vás?

Vyberte si.

Neměl jste s tím problém, když jste šel bojovat v pozici styčného důstojníka československé vojenské jednotky do války v Perském zálivu?

Tehdy jsem ještě muslim nebyl a nebyl jsem příslušník ČSLA, ale normální záklaďák. Válčit jsem šel jako na brigádu.

Jak se chodí do války na brigádu?

Normálně, tak tam šli od nás všichni. Vojáci z povolání se tam dostávali z různých důvodů. Buď pro peníze, nebo vyzkoušet, co se naučili. Pamatuji si velitele strážního oddílu, který prohlašoval, že když do čtyř let nevypukne válka, jeho život ztratí smysl. Nejlepší ale byl jeden důstojník, který do války v Perském zálivu skutečně jít nechtěl, bál se toho, a přestože ho dlouho přemlouvali, odmítl to. Až náhle se tam objevil, protože manželka mu přišla na poměr se sekretářkou, takže již druhý den byl 
u jednotky, dávaje přednost peklu chemické války před domácím krbem. Záklaďáci se přihlásili většinou proto, že už je nebavilo nechat se další rok buzerovat někde u útvaru. Tohle byla příležitost si něco užít.

Užít? Válku?

Pro mě to byl velmi příjemný zážitek, neboť válka v Perském zálivu byla něco na způsob dobře placeného pionýrského tábora.

To snad ne, umírali tam přece lidé.

Rozhodně ne na naší straně. Technologicky ta válka byla vedena tak, že nepřátelské linie nemohly být přestřeleny dělostřelectvem, na tuto vzdálenost lítaly jen rakety a stíhačky. Nebezpečí v Perském zálivu objektivně neexistovalo.

Bylo těžké vyrovnat se s tím, že deklarovaným důvodem zásahu spojeneckých sil pod vedením USA sice bylo osvobození Kuvajtu, ale ve skutečnosti šlo o ropu a složitou šachovou partii Spojených států na Blízkém východě?

Nejsem příznivcem české účasti v zahraničních misích. Tohle byla výjimka, protože Irák okupoval samostatný, nezávislý Kuvajt. Operace Pouštní bouře měla vést k jeho osvobození. Druhá operace Pouštní štít ovšem byla obranou Saúdské Arábie před obávaným postupem Iráku. Tam to bylo sporné, neboť si myslím, že Saúdská Arábie není lepší než Irák. Tato válka kupodivu Saddáma Husajna nezlikvidovala. Byl-li v Zálivu poražen na hlavu, logickým krokem by bylo vstoupit do Iráku a tamní režim zničit. K okupaci Iráku došlo až o 13 let později.

Proč k tomu tehdy nedošlo?

Pravděpodobně si uvědomili, že dobytí Iráku by bylo dobytím pro Írán.

Současná migrační vlna souvisí s tím, co se děje na Blízkém východě či v Africe po pádu autoritářských režimů. Dnes už i státy, které napomáhaly svržení diktátorů, ať už to byl Kaddáfí v Libyi nebo Husajn 
v Iráku, přiznávají, že neměly plán B a vývoz demokracie západního střihu se jim příliš nepovedl. Dá se říct, že uprchlický příliv do Evropy je přímo úměrný rozkladu původních blízkovýchodních států?

Je tam částečná souvislost, ale určitě to není primární důvod toho, čemu nepřesně říkáme uprchlická krize. Ta nesouvisí bezprostředně ani 
s občanskou válkou v Sýrii, ani s existencí Islámského státu. Podle mě jde jen o přenesení migračních proudů tam, kde jsme si toho všimli.

Proč se tedy miliony lidí daly do pohybu, když nejde o důsledek válek ani o řízenou migraci?

Těch faktorů je mnoho. Jedním z nich je, že miliony lidí z Blízkého východu chodily pracovat do bohatých arabských zemí. Zhruba začátkem tisíciletí tuhle pracovní sílu vytlačili migranti 
z indického subkontinentu, Indové, Pákistánci, Bangladéšané. Jsou levnější, pružnější a jejich problémy nemohou ovlivnit dění v oblasti. Kromě toho v těchto zemích dorostla generace, která se domluví anglicky a zvykla si na tamní verzi multikulturalismu, takže jí nepřijde divné, že všude mají filipínské služky nebo pákistánské řidiče. Už nepotřebují Syřany, Libanonce či Egypťany.

A ti se proto vydali na cestu do Evropy? Pokud by to tak bylo, neměli bychom důvod ke znepokojení, neboť by šli za prací, kterou místní dělat nechtějí.

Takhle jednoduché to není. Není důležité jen to, proč lidé z těchto oblastí odcházejí, ale také jak jsou přijímáni. V zemích Perského zálivu přistěhovalci nikdy nezískají rovná občanská práva, nemohou provozovat živnost, kde by vlastnili víc než 49 procent. Přesto tam pořád proudí. Nestojí o lidská práva, ale o slušnou životní úroveň, o styl života.

V Evropě to nehledají?

Tady hledají sen, který nikdy nemůžou najít.

Sen o čem?

O lepším životě podle internetu a sociálních sítí.

Sen se dá poměrně jednoduše rozbít. Státy mohou bránit tvorbě muslimských ghett a snižovat sociální dávky. Myslíte, že tato opatření přílivu migrantů zabrání?

Ne, protože už to dosáhlo příliš vysokého stupně. Mluvím o Evropě, protože k nám nikdo nejde. My jsme Evropa pouze ve vlastních očích, ale v očích přistěhovalců Evropa není Polsko, Slovensko, Rumunsko ani Česko. Dokonce jí přestává být i Itálie.

Čili za snem jdou cíleně do Německa, Francie či Švédska, neboť tam získají vysoké dávky?

Ne, o sociálních dávkách vůbec nemluví. Jejich představa je, že dostanou dům, vzdělání a důstojnou práci. To ale nemohou nikde získat.

Think-tank Evropské hodnoty tento týden formuloval protimigrantský recept jasně: budovat záchytná stanoviště mimo evropské území a vracet ty azylanty, kteří odmítnou zůstat v první bezpečné zemi.

Takhle to řešit nejde. Jednoho dne Německo řekne, že Kosovo a Albánie jsou bezpečné země a šup, zbaví se Balkánců. Další den Francie za bezpečné země prohlásí Maroko, Tunisko a Alžírsko. To je pokrytectví, kterým se imigrační vlna nezastaví. Dalším jejím významným prvkem totiž je, že za sebou táhnou velké skupiny příbuzných, známých, krajanů. Dokud nepřehodnotíme koncept lidských práv, bude ten příliv nezastavitelný. Nemusíme ani budovat uprchlické tábory, stačí natáhnout plot. Jestli chceme investovat větší peníze, tak do kontrapropagandy, tedy aby ze sociálních sítí vyčetli, že tady není všechno skvělé.

Pojďme k těm hrozbám, o nichž mluví lidé z Bloku proti islámu, Tomio Okamura nebo Miloš Zeman. Je reálné, že mezi přistěhovalci jsou bojovníci Islámského státu, kteří chtějí Evropu vyhodit do vzduchu?

Možná ano, ale to je jiný příběh. Tam jde o odezvu na to, jak se Západ vojensky staví k tomu, co se v této oblasti děje a co do značné míry sám způsobil. Když někoho bombardujeme ze vzduchu, tak si nemůžeme myslet, že ti lidé, i když nemají bombardéry stejné generace, se nám nebudou mstít jiným způsobem. I kdyby neexistovali migranti, k odplatě by docházelo.

Dalším argumentem proti muslimským přistěhovalcům je jejich chování k ženám jako podřadným bytostem. Prezident Zeman tvrdí, že časem budou chtít i u nás uplatňovat právo šaría. To je politická interpretace, nebo fakt?

To je hodně individuální interpretace. Rád bych někdy panu prezidentovi vysvětlil, co znamená slovo šaría. Možná by byl překvapen.

Co to tedy znamená?

Jak to chápete vy?

Jako uplatňování principu, který je neslučitelný s evropským právem, například trest ukamenování manželky za nevěru.

To je hodně zúžený pohled. Šaría je komplex regulativů, které nezahrnují oblast práva jen ve smyslu zákonnosti. Obsahuje i morálku, svědomí, estetiku, finančnictví. Vše, co člověk dělá, má být posuzováno podle islámského práva, tedy podle boží vůle. Ta určuje, co je zakázané, přikázané, doporučené, zavrženíhodné nebo neutrální. Což ale neznamená, že je-li něco takto oklasifikováno, je to ve všech islámských společnostech a státech vtěleno do legislativy. Když někdo vejde do místnosti, má říct Salám alejkum a odpověď má znít Wa alejkum salám, není to ale zákon, nýbrž bonton. Totéž jako pokyn, že nemáme zbytečně ničit zeleň a máme milovat své rodiče.

To ale nemá nic společného 
s příkazy, které jsou z pohledu evropského práva nepřijatelné.

A to jsou které?

V Česku většinou nejsou dívky kamenovány či fyzicky týrány za to, že se před svatbou s někým vyspaly nebo že neuposlechly vůli svého otce.

Za zanedbání vůle svého otce v islámském právu není trest, alespoň ne na tomto světě. Za sexuální styk před svatbou je dívka bičována, za mimomanželský kamenována.

Což je součást práva šaría?

Ano. Ale ptám se, v kolika státech je součástí legislativy? A pokud je, v kolika z nich je reálně uplatňováno? V podstatě v žádném. Jen tam, kde funguje samosprávná společnost bez kontroly státu, například v občinách v Afghánistánu a Pákistánu. Kromě Saúdské Arábie to státy nepraktikují.

Muslimské komunity v Evropě by tedy ani nenapadlo šaríu zavádět?

Ale napadlo. Islámské náboženství ji podporuje, ale praktikují to i autonomní společenství, která se hlásí 
k jiným náboženstvím, například křesťanské komunity v Pákistánu a Súdánu. Jezídi zaříznou nevěrnou ženu jako ovci, ani nemrknou. Nejsilnější imperativ je společenský úzus. Komunity žijí podle svých pravidel a nechtějí je měnit, a to ani v Evropě. Když kamenovaly u nich doma, budou to chtít dělat i u nás. A chci jen podtrhnout, že migranti zdaleka nejsou jen Arabové. Jsou to také Afghánci, Pákistánci, Eritrejci, Turci, Etiopané, dokonce bych řekl, že Arabové netvoří většinu.

Papež František syrským uprchlíkům nedávno řekl, že nejsou zátěž, ale dar. Čím jsou podle vás?

Já přistěhovalce nevítám, protože jsem přesvědčen, že když jejich počet dosáhne jisté hranice, ovlivní to náš způsob života, kulturu, jazyk. To je něco, co si nepřeji. Nikdo nechce ve své zemi ani živit příživníky, ani těm úspěšnějším čistit boty.