Výtvarník, který nyní bojuje s vážnou nemocí, o svých výtvorech nerad mluví. Mají přece duši, která by měla promlouvat k uživatelům sama. O některých objektech ale přece jen pár slov pronesl, třeba o židlích, které našel na skládce, ale díky barevnému face liftu jim vdechl nový veselý život. Nebo o vysokých vázách, které si objednal Václav Havel s tím, že chce, aby na ně bylo na pódiu vidět, i když před nimi budou stát lidé. Zahájení expozice Deník využil k rozhovoru, v němž Bořek Šípek nemluvil jen o svém díle.

Všimla jsem si, že každý předmět na vaší výstavě má kromě své estetické i užitnou hodnotu. Je to váš celoživotní záměr?
Já v podstatě nejsem umělec, jsem architekt a designér, takže k mé tvorbě to patří.

Čili na každé židli se dá sedět 
a do všech váz se mohou dát květiny. Navíc tu jsou k vidění 
i víceúčelové kompozice, třeba židle, jejíž součástí je knihovna. Vedou vás k tomu čistě praktické důvody, nebo je to výsledek přemýšlení, jak se materiálu zmocnit a pokořit ho?
Oboje. Praktický účel je prvotní zadání. Když někdo dělá židli, na které se dá nakonec i sedět, tak to je hloupost. Tím, že se na ní musí pohodlně sedět, to celé začíná. Musíte to ale navíc vymyslet tak, aby si na ni někdo sedl rád, aby ho vyzývala, lákala k usednutí. Když je perfektně pohodlná židle ošklivá, tak si člověk na ni sedne, ale tu pohodlnost necítí, protože je tam psychický blok.

Jak vás napadlo vytvořit židli, kterou lze jedním pohybem sklapnout a pověsit si ji na stěnu, nebo tu, jež je zároveň knihovnou?
To jsou projekty na rozhraní mezi designem a volným uměním. Vždy to ale vychází z pozorování, jak žijeme. Když stojíte u knihovny, vyndáte si knížku a chcete si ji přečíst, tak musíte udělat několik kroků ke křeslu nebo do vedlejší místnosti. Jde 
o výsledky vysledovaných zážitků, které se v hlavě ukládají a v určitý moment vynořují.

Na některých objektech jsou indiánské prvky, říkal jste, že vás šamanství fascinuje, proč?
Vystudoval jsem filozofii, dělal jsem estetiku, dostal jsem se až k sokratovské filozofii, kde vlastně vznikal problém s překladem, protože oni měli syntetické myšlení, zatímco my máme to analytické, které moc nefunguje. Já jsem vždycky tíhnul 
k syntéze. Podobný přístup jsem hledal u šamanů, i když teď jsem se dostal do situace, kdy řeším svoje zdravotní problémy a tam ti šamani přestávají fungovat.

Ve vaší retrospektivě je hodně přítomen také Václav Havel, jsou tu jím objednané vázy i ta, kterou pro vás vymyslel, hrníčky s odrazem jeho a dalajlámovy tváře. Chybí vám?
Chybí mi moc.

Určitě jako přítel, ale…
No ne, chybí mi jako prezident. To možná ještě víc. Takovou osobnost tady nemáme a myslím, že ho dlouho nikdo nenahradí.

V den Havlových nedožitých 79. narozenin Karel Schwarzenberg oznámil odchod z čela TOP 09. Je to pro českou politiku důležitý moment?
Záleží na tom, kdo přijde po něm.

Tak to je asi jasné – Miroslav Kalousek.
No právě. Takže z tohoto hlediska to asi bude důležitý moment.

Co pro vás Karel Schwarzenberg, s nímž se dobře znáte, v politice představoval?
Těžko říct. V politice byl určitě důvěryhodná figura. Ale také třeba prohlásil, že když Čunek neodstoupí, odejde z vlády on. Čunek neodstoupil a Karla tu máme dodneška. I on se politice trošku přizpůsobil.

Promění se politická scéna po odchodu člověka, který byl pro jistý segment společnosti pojmem?
Tím pojmem asi zůstane, ale otázka je, jak důležitou roli topka na politické scéně teď hraje. Moc důležitou asi už ne. Já bych si nedělal tolik starostí s tím, jak dopadne topka, ale spíš s tím, jak se bude vyvíjet Babišovo ANO.