Podle českého ministra obrany v demisi Vlastimila Picka má americká firma Draken International zájem o koupi 24 strojů a čtyři další chce pořídit na náhradní díly. V USA budou sloužit pro simulaci vzdušných soubojů při výcviku pilotů. „Já si od projektu opravdu slibuji velice mnoho, protože tak daleko, jako jsme 
v současné době, žádný ministr obrany nebyl," řekl v pátek Picek. Cena kontraktu se bude pohybovat od 434 do 516 milionů korun, záležet bude na konkrétním vybavení jednotlivých strojů. Základní cena každého z nabízených letadel je 15,5 milionu korun. Například funkční radar navýší cenu o 1,4 milionu Kč. Vláda by měla mít návrh smlouvy k dispozici do půlky prosince, pokud bude souhlasit, smlouva se může podepsat během ledna.

V obalech

Prodej má proběhnout ve dvou fázích po 14 strojích. Zda
i v druhé části odebere firma tento počet letadel, bude ale záležet na jejich technickém stavu. Nyní jsou letadla zakonzervovaná v obalech a jejich uvedení do plného provozu bude stát další miliony. Na náklady americké firmy to provede český výrobce prodávaných strojů Aero Vodochody.

Armáda objednala v 90. letech 72 bitevníků, jejichž nákup stál 51 miliard korun. Jeden stroj tedy přišel asi na 708 milionů. Piloti nyní využívají jen třetinu těchto letadel, 36 strojů je zakonzervováno, zbylé jsou mimo provoz v důsledku havárií či byly vyměněny při nákupu španělských letounů CASA.

Klidně i zadarmo

„Cena odpovídá tomu, že stroje jsou staré a zakonzervované. Pochopitelně je to strašně málo ve srovnání s tím, kolik za ně stát zaplatil. Na druhou stranu je potřeba si uvědomit, že na L-159 už vydělat nemůžeme, jediné, co můžeme udělat, je minimalizovat ztráty," uvedl pro regionální Deník vojenský a bezpečnostní analytik Lukáš Visingr.

Naráží na to, že kromě pořizovacích nákladů doposud stálo uskladnění letadel armádu 260 milionů korun. „Dal bych je i zadarmo," dodává k tomu Visingr. Logicky se nabízí otázka, proč se pro armádu pořizovaly stroje, které nevyužívá. „Jednalo se o snahu podpořit domácího výrobce – firmu Aero. Udělala se tato velká objednávka na 72 kusů.

Byla to politickoekonomická motivace, nikoliv vojenská. Bylo naprosto evidentní, že naše armáda nemá šanci využít takové množství letadel. Šlo o to, že se chytí země ze zahraničí a budou mít o L-159 zájem, což se ale nestalo a stát zaplatil obrovský balík," uvádí Visingr.