Kliknutím zvětšíteS objevem Gabčíkovy pistole přišel tým Tactical Training SW&TT sdružený kolem policejního podplukovníka ve výslužbě Pavla Černého, instruktora ve střelbě a sebeobraně a současně badatele zkoumajícího, jak mohl vypadat skutečný průběh slavných přestřelek příslušníků československého odboje během druhé světové války. Zbraň se našla v české soukromé sbírce.
„Když ji majitel kupoval, netušil, že je Gabčíkova. Zpočátku dokonce nesl trochu paradoxně s určitou nelibostí, že je tato zbraň netypická, protože je poniklovaná, takže má neobvyklou stříbřitou barvu. Protože se ale sám profesně zabývá zbraněmi – působí v tomto oboru a je i jejich sběratelem – napadlo ho zkontrolovat si čísla sérií,“ popisuje prvotní okolnosti nálezu Deníku Pavel Černý.
Blýskavé pistole v zatáčce
Teorie, že právě Kubiš a Gabčík měli pistole Colt (neplést si s revolvery Colt) v poniklovaném provedení, razil už dříve spisovatel Jan Balcar, v současnosti zřejmě nejznámější český odborník na ruční palné zbraně první a druhé světové války a autor řady knih na toto téma. K závěru došel na základě porovnávání čísel sérií, jež Colt vyráběl, a času, kdy jimi byli vybavováni českoslovenští parašutisté v Británii.
„Zbraně, jimiž byli vybaveni Kubiš a Gabčík, byly pro Británii jednorázově nakoupeny na americkém trhu a dodány přímo Oddělení pro zvláštní operace (anglicky Special Operations Executive neboli SOE), což byla organizace založená v roce 1940 s cílem provádět na území obsazeném Němci zpravodajskou a sabotážní činnost a podporovat tamější odboj. Všechny tyto zbraně měly na konci lučíku W, což byla značka přejímky. To byla další naše důležitá stopa,“ uvádí Černý, s nímž se majitel při pátrání po původu zbraně zkontaktoval.
Oba členové skupiny Anthropoid, Jan Kubiš i Josef Gabčík, byli pro svou misi vybaveni pistolemi Colt 1903 Pocket Hammerless ráže 7.65 mm s jedním rezervním zásobníkem a celkem 16 náboji (každý tedy měl dva plné zásobníky). Oni sami si je nevybírali, jednoduše nafasovali ve skladu výstroj a výzbroj, kterou jim předepsali jejich nadřízení, a podepsali protokol o převzetí.
„Je určitým paradoxem osudu, že byli k vrcholně tajné a nebezpečné akci vybaveni nápadnými poniklovanými zbraněmi a museli se v libeňské zatáčce ohánět blýskavými a stříbřitě působícími pistolemi, ale oni sami si vybírat nemohli,“ vysvětluje Černý, jehož tým k 80. výročí události zpracoval nový dokument o útoku v zatáčce.
Ostatní výsadky už podle Černého dostaly pravděpodobně zbraně neponiklované, tedy méně nápadného vzhledu, Anthropoid představoval v tomto bodě výjimku, která vznikla zřejmě shodou okolností, protože k němu dorazila právě taková dodávka.
Bomba a pokus o střelbu
Přesný průběh atentátu je prakticky od prvotního ohledávání gestapem a německou policií předmětem nepřetržitého zkoumání a upřesňování až dodneška. Dlouhá léta byla populární verze zobrazená poprvé ve filmu Atentát režiséra Jiřího Sequense v roce 1964 a po něm i ve všech dalších filmových ztvárněních, které natočili. Podle ní Gabčík vstoupil těsně pod ohbím libeňské zatáčky zepředu do cesty Heydrichovu mercedesu, čímž vůz zastavil, a následně se pokusil na zastupujícího říšského protektora čelně střílet. Jeho Sten Gun ale selhal, načež situaci zezadu zachraňoval Kubiš hozenou bombou.
Teprve před 30 lety, v roce 1992, se objevil první hraný dokument SS-3: Atentát na Heydricha, jenž tuto situaci pojímal jinak. Scenárista a spolurežisér tohoto dokumentu Jan Kaplan kontaktoval kvůli rekonstrukci atentátu armádní specialisty pro tento typ boje, kteří navrhli jiné řešení – pro Gabčíka bylo totiž daleko praktičtější zůstat u okraje chodníku v ohbí zatáčky a pálit, až ho vůz bude míjet. Až pod ohbím zatáčky stál ve skutečnosti Kubiš s bombou, jenž měl situaci zajišťovat.
Kaplanův dokument, který natočil ve spolupráci se svou manželkou Krystynou, je dostupný na youtube, samotná rekonstrukce atentátu se odehrává v čase od 24:06 do 28:05 minuty.
Teorii, že Gabčík se pokoušel na protektora vystřelit z boku, potvrdili posléze i historici, jednak na základě prostudování výcvikového manuálu SOE, jenž se našel před několika lety při rekonstrukci domu Garramour House ve Skotsku, který za války spadal právě pod správu Oddělení pro zvláštní operace a Kubiš s Gabčíkem v něm prošli výcvikem, jednak přezkoumáním všech zpráv německých vyšetřovatelů.
Nalezení výcvikového materiálu vyvolalo také otázku, zda dvojitý útok (pokus o střelbu a hození bomby) neproběhl v opačném pořadí, tedy nejdřív hození bomby a následně pokus o postřílení posádky vozu – protože právě takový postup manuál doporučoval. Historik Eduard Stehlík se přiklání k názoru, že oba parašutisté nejspíše zaútočili současně (Gabčík se pokusil vystřelit, Kubiš hodil bombu).
„Ve chvíli, kdy se objevil střelec se samopalem, byl SS-Obergruppenführer varován zvoláním jeho řidiče: ‚Pozor! Atentátníci!‘ nebo tak nějak podobně v tomto smyslu, na což Obergruppenführer odpověděl: ‚Zastavit, okamžitě zastavit‘. Krátce po explozi bomby zůstal vůz stát, tedy v okamžiku vrhnutí bomby bylo již bržděno,“ uvádí závěrečná zpráva gestapa. To napovídá tomu, že oba muži ve voze jako prvního útočníka zaznamenali pravděpodobně Gabčíka, který se pokoušel vystřelit, a Kubiš hodil bombu záhy poté.
Našlo se pět nábojnic, ale žádná na místě útoku
Je známým faktem, že Gabčíkův Sten Gun na místě činu selhal a v roce 2015 se konečně definitivně potvrdilo i proč. Archivář Vojtěch Šustek totiž tehdy objevil v Archivu bezpečnostních složek hlášení protektorátní policie z května 1942, v němž se výslovně psalo o vzpříčení náboje: „Druhý pachatel pokoušel se vystřeliti z automatické pistole na osoby sedící ve voze, avšak náboj se vzpříčil v hlavni,“ informovalo toto hlášení.
Podstatně méně známé je ale to, co se dělo těsně poté a kdo a jak střílel na místě činu dál. „Závěrečná zpráva gestapa uvádí, že oba pachatelé ještě stříleli z ručních střelných zbraní (pistole Colt 7,65 mm) na Obergrupenführera a jeho řidiče, ale netrefili cíl. Podle historika Jaroslava Čvančary se dá v tomto směru zprávám gestapa věřit, byla to velmi sledovaná událost a těžko by si někdo dovolil něco si vymýšlet. Ale přímo na místě útoku se nenašly žádné nábojnice, zpráva se alespoň o žádných nezmiňuje,“ podotýká Černý.
Důvodem podle něj může být to, že místo atentátu nebylo po dobu zhruba pětadvaceti minut po útoku zajištěné a po odvezení Heydricha do nemocnice tamtudy prošla ještě řada lidí včetně skupiny dětí, pro něž mohla vystřelená nábojnice představovat zajímavý suvenýr „pro štěstí“.
První tři nábojnice, vypálené Gabčíkem z jeho pistole, se tak našly až v Kirchmaierově ulici u tiskárny Prometheus, kde se Gabčík, pronásledovaný Heydrichovým řidičem Johanessem Kleinem, pokusil svého pronásledovatele neúspěšně zasáhnout, a další byly nalezeny v řeznictví Františka Braunera, odkud parašutista konečně zneškodnil Kleina dvěma zásahy do nohy.
Těchto pět nábojnic později zásadně přispělo k tomu, aby německý kriminalistický ústav, přesněji řečeno Kriminálně-technický institut Bezpečnostní policie v Berlíně, přesně určil, ze které z 10 pistolí, zajištěných u mrtvých parašutistů v kostele Karla Boromejského, střílel atentátník v Libni. Právě přesná identifikace této pistole včetně výrobního čísla se stala nyní důkazem, že se Gabčíkovu zbraň opravdu podařilo najít. „Cílem našeho dalšího pátrání teď bude najít alespoň některou z vystřelených nábojnic,“ usmívá se Černý.
Dosud nenalezený zůstává Gabčíkův Sten Gun, jejž střelec zanechal na místě činu. Jeho poslední snímek pochází podle Černého ze září 1942, kdy se při domovní prohlídce v bytě odbojáře Oldřicha Frolíka našla opěrka k této zbrani, kterou parašutista při činu nepoužil, a gestapo ji zkompletovalo se zajištěným samopalem.
Samotná prohlídka proběhla díky Frolíkově odvaze mimořádně dramaticky, protože začal na gestapáky střílet, dva z nich zabil, prostřílel sobě i své manželce cestu až před dům a tam jim ujel jejich vlastním vozem. O několik dní později byli oba manželé bohužel za pomoci konfidenta znovu dopadeni a později oba popraveni.
Prokazatelně střílely jen pistole parašutistů
Zbývá také nezodpovězená otázka, zda Heydrich nebo Klein vystřelili na parašutisty. Filmové adaptace zachycující i minuty po atentátu je ztvárňují většinou tak, že řidič Klein ostřeluje za běhu prchajícího Gabčíka, kterého pronásleduje, zatímco Heydrich těžce zraněný po výbuchu bomby se pokouší vystřelit či párkrát vystřelí na Kubiše, jenž od místa atentátu utíká ke svému kolu a na něm ujíždí pryč.
Toto líčení zhruba odpovídá skutečnosti: Klein opravdu pronásledoval utíkajícího Gabčíka, který už se nedostal ke svému kolu a prchal pěšky Kirchmaierovou ulicí přes ulice Na Kolínské (dnes Gabčíkova) a Na Zápalčí (dnes Valčíkova) až do zmíněného Braunerova řeznictví. Tam se parašutista zkusil ukrýt. Když na něj řezník dobíhajícího Kleina upozornil, postřelil Heydrichova řidiče dvojím výstřelem a konečně zmizel.
„Braunerovo řeznictví se nacházelo v domě číslo 1153/22 v dnešní Valčíkově. Za války patřil dům Josefu Šulcovi s manželkou. Řeznictví mělo svůj vchod nalevo od vchodu do domu, dnes je tam plynová kotelna. Provozoval je Němec, který tom čase seděl venku před krámem na stoličce na sluníčku a četl si noviny. Maso nebylo, vozilo se jeden nebo dva dny v týdnu, takže zákazníci v krámu nebyli,“ popsal Deníku okolnosti této konfrontace jeden z místních občanů, jenž se ozval na základě zveřejnění článku.
Kubiš, jemuž výbuch bomby způsobil tržnou ránu nad okem, od místa útoku opravdu utíkal přes křižovatku kolem stojící tramvaje ke svému kolu, přičemž údajně jednou vystřelil do vzduchu, aby se ho lidé srocení kolem tramvaje nepokusili zastavit – a podle zprávy gestapa vypálil i po Heydrichovi. Na kole pak odjel do Libně směrem k Palmovce a také zmizel.
Ale odpovídá realitě, že na místě činu stříleli i Klein s Heydrichem? Podle Pavla Černého nevystřelil pravděpodobně ani jeden z nich, a Heydrich možná nebyl dokonce ani ozbrojen.
„Řidiči Kleinovi se vystřelit nepodařilo. Je prokázané podle zápisů, že zbraň, kterou měl na místě u sebe (Walther PPK), vyfasoval teprve 14 dní před událostí, a dá se tedy očekávat, že s ní neměl dostatek zkušeností. Bezděčně si ji zajistil a při každém pokusu vystřelit si pak jen vyhazoval náboje. Po celou dobu, kdy pronásledoval Gabčíka, měl zneschopněnou zbraň,“ říká Černý.
K podobnému závěru dospěl před časem i česko-australský badatel Stanislav Berton. Ten se tehdy spojil s ještě žijícím Heinzem Pannwitzem, bývalým hlavním esesáckým vyšetřovatelem atentátu, jenž rovněž dosvědčil, že střílel jen utíkající Gabčík. Klein podle Pannwitze stiskl po vytažení své zbraně omylem namísto pojistky tlačítko uvolňující zásobník, takže natažením závěru nedostal do nábojové komory náboj, a v běhu nebyl schopen tuto závadu odstranit. Pannwitz ovšem vysvětloval toto střelcovo selhání jeho otřesem po explozi bomby.
Podle Černého se Heydrichův řidič rozhodl dokonce předat po svém zranění zbraň náhodnému svědkovi, kočímu Tomáši Grosslichtovi, aby na Gabčíka střílel místo něj, a ten se opravdu pokoušel zbraň zprovoznit, ale ani jemu se to nepodařilo.
Heydrich možná nebyl ani ozbrojen
A Heydrich? Heinrich Himmler se sice na jeho pohřbu zmiňoval o tom, že zastupující říšský protektor dvakrát vystřelil, ale to mohl být jen propagandistický výrok. Podle Pannwitzova svědectví zaznamenaného Bertonem měl Heydrich pistoli v postranní kapse auta, nicméně bez zasunutého zásobníku, takže na Kubiše sice namířil, ale nevystřelil. Černého bádání tento závěr částečně potvrzuje.
„Je pravděpodobné, že Heydrich neměl pistoli u sebe, protože je otázka, kde by ji nosil. Na většině dochovaných fotografií nemá opasek. Říká se také, že na střelné zbraně moc nebyl. Byl to pilot, šermíř, sportovec, ale pokud dostal darem pistoli – a dostával je často – tak je většinou hned dával dál. Jeho vztah k těmto zbraním je tedy diskutabilní. Možnost, že měl zbraň v přihrádce mercedesu, opravdu připadá do úvahy, chceme za tímto účelem jeho vůz ještě zkoumat. Hypotéza, že zbraň byla bez zásobníku, je odůvodněná: Heydrich měl tři malé děti, mohl se bát, aby si náhodou něco neudělaly, a nechávat proto zbraň nenabitou,“ říká Černý.
Roli podle něj ale hrála ještě jedna věc, a sice Heydrichovo ego a jeho pohrdání Čechy. „Přestože tady rozpoutal teror, zcela zjevně si myslel, že se ho Češi neodváží dotknout, a svým chováním jim dával okázale najevo přezíravost. Jezdil jen s řidičem bez ozbrojeného doprovodu, dokonce v otevřeném kabrioletu, který přímo vybízel k útoku, a zřejmě si ani nedokázal představit, že by se Češi, jež podle svého přesvědčení zadupal do země, na něj odvážili zaútočit. Mýlil se,“ podotýká badatel.
Pavel Černý se svým týmem natočil video, v němž se pokusil celý průběh atentátu zrekonstruovat, ale také představit další varianty. „Rozhodli jsme se, že v něm Heydricha symbolicky zabijeme Gabčíkovou originální pistolí. Věříme, že bychom ho tím potěšili,“ uzavírá Černý.
5
Kafe
Dům a zahrada
iReceptář
Kondice
Celebrity
TN.cz
