„V Afghánistánu platí klišé, že lidé, kteří jsou chudí, zoufalí, ve špatné životní situaci, jsou pro radikální islamistické duchovní velice snadnou obětí pro to, nechat se zmanipulovat do této funkce," uvedl pro Deník vojenský a bezpečnostní analytik Lukáš Visingr. Země je navíc plná munice a výbušnin po desetiletích válek, takže sehnat materiál pro výrobu bomb, jejichž účinek posilují ještě šrouby a jiné kovové kusy, není nic složitého. V Afghánistánu jsou známé případy, kdy tálibánští povstalci do rolí sebevrahů rekrutují i své příbuzné. Letos v lednu šokoval svět například příběh desetileté dívky, kterou do vesty naplněné výbušninou navlékl její vlastní bratr. Dívka nakonec útok na poslední chvíli odmítla provést.

Chudoba, nízké vzdělání 
a sociální postavení jsou pro náborčí atentátníků ideální podhoubí. „Neplatí to ale všeobecně. Když se podíváte na atentátníky z 11. září, tak to skoro všechno byli vysoce vzdělaní lidé ze střední třídy i bohatých rodin," dodává Visingr. V tomto případě hrál roli z velké části náboženský fanatismus v kombinaci s nenávistí k Západu. Sebevraždy 
v rámci boje za víru se mohou stát i jistou rodinnou „tradicí". „Jsou lidé, kteří v tomto prostředí vyrůstají odmalička. V Palestině jsou například celé rodiny, které se takto živí. Uslyšíte tam, že matka řekne, že je hrdá, že se syn vyhodil do vzduchu. Je známé, že v Palestině rodiny šahídů – mučedníků v boji za víru – dostávají velice bohatou materiální výpomoc," tvrdí Visingr.

Úder z čistého nebe

V Iráku před lety zase zaznamenali případ šesti chlapců, které teroristé cvičili k sebevražedným útokům a hrozili jim, že pokud by se odmítli odpálit, ublíží jejich rodinám. „Některé skupiny mají ve zvyku používat jako sebevražedné atentátníky mentálně postižené. Umístí na ně výbušninu a na dálku odpálí," popisuje analytik.

O své zkušenosti z několika zahraničních misí včetně Afghánistánu se s Deníkem podělil příslušník české armády, jehož jméno z bezpečnostních důvodů nelze zveřejnit. „Riziko vždycky existuje. Někdy máme informace od zpravodajců, kteří nám třeba sdělí, že v regionu se objevuje bílá Toyota, která může být použita k atentátu. Při výcviku se tyto situace nacvičují, včetně sebevraha v autě, na kole, na motorce nebo jen pěší," uvedl voják. Podle něj se atentátníci dají poznat podle zvláštnosti
v chování i oblečení, neboť mají ukrytou výbušninu na těle. „Nejhorší je, když jde o člověka v davu, navíc pokud je – jako v tomto případě – oblečen v policejní uniformě. Nezvyklé jsou i dětské oběti, 
k nim v minulosti nedocházelo, protože i teroristé se vyhýbají zbytečným ztrátám mezi civilisty, kvůli nimž přicházejí o podporu u místních, kterou potřebují. Tohle byl úder z čistého nebe, na který se nedá připravit, ale musí se s ním počítat," dodal veterán.

Jeho slova potvrzují bezpečnostní analytici. „Existují metody, jak lze nejen sebevražedného atentátníka poznat. Izraelci to snad už dokázali automatizovat. Mají kamery, které odhalují symptomy, jež jsou pro takového útočníka typické," uvádí Visingr s tím, že ani toto není stoprocentní.