Deník
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Na kávě s prezidentským kandidátem Kulhánkem: Imunita poslanců je absurdní, říká

/REPORTÁŽ/ „To musím umýt okna,“ byla první reakce Jany Jášové, když se dozvěděla, že k ní na kávu dorazí prezidentský kandidát Vratislav Kulhánek. Právě její rodinu z jihočeských Nových Hodějovic jsme vybrali coby hostitele setkání s možnou budoucí hlavou státu. Každou sobotu přináší Deník rozhovor s jedním z kandidátů na prezidenta a reportáž z jeho návštěvy u jedné z rodin v regionu.

11.11.2017 18
SDÍLEJ:

Vratislav Kulhánek navštívil rodinu předplatitele Deníku v Nových HodějovicíchFoto: Deník / Sýbek Jaroslav

Je pátek před třetí hodinou, u rodinného domu se žlutou fasádou a ještě teď bohatými muškátovými převisy v oknech, pobíhá devítiletá fenka retrívra Bela. Pan Václav vyhlíží zpovzdálí a paní Jana nás vítá širokým úsměvem.

Soupeři na páce

V černém superbu přesně na čas přijíždí Vratislav Kulhánek. Je jeden z posledních teplých dnů letošního podzimu, usedáme pod pergolu. „My jsme byli soupeři, proti sobě jsme hráli volejbal, pane Kulhánku,“ říká Václav, který se za Zliv utkal s Vráťou, jak mu tady na jihu říkají, hrajícím tehdy za budějckou Lokotku.

A nápad je tady: „Chlapi, tak si teď zkuste páku.“ Usedají ke stolu a sevřou proti sobě pěst. Vyrovnaný souboj bez vítěze včas ukončí otázka: „Kdo si dá to kafe?“ Na stole se objeví domácí sachr, vzápětí miniaturní chlebíčky.

Pavel s Eliškou, vnučkou Jášových, bývalou fotbalistkou Slavie, přicházejí s miminem v náručí, Vráťa pohled na Milouše, nemluvně s širokým úsměvem glosuje: „Mladý k sežrání, větší na zabití.“ Sám otec dvou dcer, dospělých žen, určitě nemá důvod to myslet vážně.

Pravověrný slávista

Řeč se rychle stočí na nedávný zápas Slavie. Kandidát na hlavu státu je pravověrný slávista. „Slávie hraje, že je radost se na to koukat. Nerozumím, že mohla prohrát v Evropské lize dva nula,“ nezapře fandu. „Srdce mi to trhá, že tam jsou Číňani, ale uznávám, že od té doby se tam hraje dobrej fotbal,“ hodnotí.

Sám fotbal nehrál, ale byly výjimky. „Jednou jsme hráli zápas za manažery, Kvašňák měl slavnostní výkop a já se hned chopil míče k pobavení expertů fotbalu. Taky jsem nechápal, když jsme v poločase prohrávali už devět nula, že pořád skandovali fandové: Vyrovnat! Jo a v obraně byl tenkrát Jirka Boček,“ dodává na adresu dnes již bývalého ředitele Budvaru.

Kdo je Vratislav KulhánekNarodil se 20. listopadu 1943 v Plzni, většinu života prožil v Českých Budějovicích.
Vystudoval Vysokou školu ekonomickou a European Business School v Praze.
V letech 1967–1977 pracoval v Českém Krumlově v Okresním stavebním podniku. V letech 1984–1992 v Motoru Jikov. Od roku 1992 působil jako výkonný ředitel ve společnosti Robert Bosch České Budějovice. Z této pozice v roce 1997 přešel do automobilky Škoda Auto a stal se zde předsedou představenstva. V říjnu 2004 se stal předsedou dozorčí rady automobilky. Svou působnost na této pozici ukončil v roce 2007. Od roku 1997 do roku 2007 působil jako prezident Sdružení automobilového průmyslu a jako viceprezident Svazu průmyslu a dopravy. Od roku 2002 je členem světového výkonného výboru Mezinárodní obchodní komory. Mezi roky 2004 a 2008 stál v čele Českého svazu ledního hokeje.
Má dvě dcery. Rád jezdí na kole, hraje tenis a ve 43 letech poprvé běžel maraton.
Sport a pivo k sobě patří. „Nebo znáte lepší kombinaci?“ jen tak řečnicky do vzduchu se ptá věčně usměvavý Kulhánek. Miky, Kamilův syn Mikuláš, se loučí, čeká ho trénink, hraje za Dynamo v juniorech.    

Byl to doják

Dojde i na čtvrteční koncert Queenů v Praze. „Byl to doják,“ poznamenal Kulhánek. „Je zajímavé, že když se teď o mně zase více píše, tak jsem na Queeny lístky dostal,“ poznamená jak jinak než s úsměvem.

O psech a kočkách

Zlatá Bela nás všechny pozoruje a jakmile někdo sáhne po chlebíčku, přitulí se v naději, že třeba něco upadne. „Obě dcery mají psy, ale my máme doma jen kocoura,“ poznamená Vráťa a dodává: „Je děsně rozmazlený.“ Z kočárku se ozve Matylda, babička ji bere do náručí. „Kolik váží ten drobek?“ ptám se. Čtyři a půl kila. „Tak ještě dvakrát tolik a bude mít jako náš kocour,“ zasměje se host a zároveň majitel mainské mývalí.

Na vážné téma

Od našich čtenářů jsme nasbírali dotazy pro budoucí prezidenty. „Tak to tam určitě máte hned ten první, proč jsem se rozhodl kandidovat, ne?“ „No, to by mě taky zajímalo,“ zapojuje se babička Jana. „Když už mi to nabídli? Jsem sportovec, když jsem kandidaturu přijal, vytrvám. Raději prohraju, než abych utekl.“

Dotazů se chopí mladý tatínek Pavel a hned první směřuje k euru. Vratislav Kulhánek je člověk z byznysu, tak není divu, že společnou měnu považuje za dobré řešení. Dojde i na platy po přijetí eura. „A to se teprve ukáže, za kolik při stejné produktivitě pracují naši dělníci na rozdíl od těch v zahraničí,“ říká trochu podmračený.

Pavel vybírá další dotazy, dojde i na zkoušení kandidáta. Vyjmenuje všechny československé i české prezidenty, znaky české státnosti, nebrání se výčtu cizích jazyků, jimiž je schopen mluvit. Slovensky, rusky, německy, anglicky, chorvatsky. „Francouzsky si řeknu o jídlo, umím několik vět, ale zato tak, jako rodilý mluvčí,“ směje se a dodá: „A to je průšvih. Začnou na mě mluvit, ale já už nerozumím ani ň.“

Imunita poslanců je podle něho zvrhlost. „Je to absurdní. Poslanec způsobí nehodu v opilosti a sněmovna ho musí zbavit imunity, aby ho mohli stíhat.“ Nelíbí se mu, proč platíme strany z našich peněz. Věří naší justici, soudcům, na amnestii se v případě zvolení nechystá. „Je to blbost, pro amnestii není žádný dobrý důvod.“  

Vratislav Kulhánek je inženýr ekonomie a má dva čestné doktoráty. K tomu pravému mu chybělo málo, dizertační práci na téma recyklace aut měl téměř u konce. „Ale mezitím jsem dostal ty dva čestné, tak už jsem se o tenhle přestal zajímat,“ říká s pusou od ucha k uchu. Na tituly si ale nepotrpí. Když se někdo zeptá, jak ho má oslovit, řekne: „A vy nevíte, jak se jmenuju?“

Slunce se schovalo a začíná přituhovat. Dojde i na českou náturu. „My jsme experti na sebemrskačství, pořád o sobě říkáme blbé věci, které by třeba Ital nikdy neřekl.“

Sport přes peníze

Štve ho, že dnešní děti nemají tolik příležitostí k neorganizovanému pohybu, jako tomu bylo dřív. Jana s Václavem přitakávají.

„Za každým barákem se hrál fotbal, bandyhokej. Teď jsou na ulicích akorát auta a plácky mají developeři pro jiné věci,“ shodnou se. „Třeba v Kanadě jsem viděl hodně sportovišť, přístupných zdarma a o které se staral magistrát města. U nás se všechno od dob Klause bere přes peníze.“

Přesouváme se dovnitř domu. Pavel pokračuje v rozhovoru za naše čtenáře. Je s podivem, že tak mladého člověka zajímá i život mimo fotbalové hřiště. Otázka, odpověď, otázka, odpověď.

„Budete chtít autorizovat rozhovor?“ ptám se. „Ne, člověk má vědět, co říká.“ Překvapí rychlou odpovědí. Za chvíli budeme muset jet na setkání s jihočeskými olympioniky. Má přijet i nejznámější žijící olympionička Dana Zátopková.

Loučíme se. Děkujeme za vlídné přijetí a bezvadné více než dvě hodiny strávené se stejně bezvadnou rodinou. Poslední podání ruky s možným prezidentem a paní Jana, bývalá zdravotní sestra, si zaváže dnes teprve kandidáta: „Tak až budete prezidentem, pane Kulhánku, pozvete na kafe vy nás.“ Host rodiny našeho předplatitele hned kývne hlavou: „To je přece jasné!“

Znovu pevný stisk ruky. „Děkuju, bylo to s vámi fajn.“ A já si myslím totéž. Bylo to s vámi fajn, pane Vratislave Kulhánku. 


 Vratislav Kulhánek navštívil rodinu předplatitele Deníku v Nových Hodějovicích

Čtenáři Deníku se ptají:

Vratislav Kulhánek si myslí, že přijmout euro je dobře, migrantům je třeba poskytnout základní pomoc a poté je vrátit domů, imunita poslanců je zvrhlost a města málo podporují neorganizovaný sport.

Přijetí eura
Já jsem pro. Dokonce nechápu, proč by měl být někdo proti. Firmy to nezruinuje, není důvod. Z minimální mzdy se stane minimální mzda v eurech, to by nemělo mít žádný dopad. Akorát by byl najednou markantní rozdíl mezi mzdami a důchody tady a vedle, což by vůbec nebylo od věci. Dělník u nás, který teď bere 25 tisíc, bude brát tisíc euro, a bude vidět, že dělník v Německu, který dělá stejnou práci, se stejnou produktivitou, se stejnou intenzitou, bude mít 3,5 tisíce euro. Ve Škodovce by se vůbec nic nestalo, kdyby se zdvojnásobily mzdy. Jediné, co by bylo, že by němečtí akcionáři měli o něco menší dividendy.

Přímé volby
Ne. Protože to je jen otázka peněz a demagogie. Když se do nějakého kandidáta naláduje spousta peněz, tak udělá takovou kampaň, že ho lidi zvolí. Volba parlamentem by měla být přece jen transparentnější. Osobně si myslím, že tahle volba by byla lepší.

Pravomoce prezidenta
Myslím, že nikoliv. Stačí, když se k nim může vyjadřovat. Zákon zpracovat tak, aby to mělo nějaký smysl, na to musí být řada odborníků a za tím účelem máme parlament.

Postoj k migrantům
Jednak ti, kterým skutečně jde o život, o zdraví, ti by měli odejít do první bezpečné země a my bychom měli finančně pomáhat tak, aby tam mohli fungovat. V mimořádných případech bych je přijal k nám s tím, že až se situace uklidní, by se zase mohli vrátit zpátky. Rozhodně bych neakceptoval imigranta v kožené bundě s mobilním telefonem u ucha, který může pracovat, který může dělat spoustu věcí v té zemi, ze které utekl, takže tady v zásadě nemá co dělat.

Senát
Moc oblíbená instituce to nebyla, ale teď se zjišťuje, že kdyby došlo k ohrožení demokracie, je Senát hrozně užitečná věc. Vedle ústavního soudu je podle mého Senát druhá taková věc, která by mohla zabránit špatnému vývoji v zemi.

Imunita poslanců
Imunita poslanců tak, jak je pojatá, je podle mě zvrhlost. Protože se má týkat skutečně jen toho, co se řekne ve sněmovně. Když poslanec havaruje, nebo když něco ukradne, musí se žádat parlament o to, aby byl vydán policii, tak to je absurdní.

Korupce
Když jsem se dostal do Prahy, divil jsem se: „Tady si fakt někdo vezme milion úplatek?“ „Kde žiješ?“ „Tak deset?“ „Přidej, sto milionů.“ To už je ale dvacet let. Podle mého to není tak tragické, ale vykašlat se na to nedá. Sami si děláme ve světě obrovskou ostudu, furt křičíme, jaká je u nás korupce, přitom v Itálii je minimálně stejná, ne-li větší, ale nikdy jsem si nevšiml, že by byla Itálie v žebříčcích na posledních místech jako my. My jsme takoví experti na sebemrskačství.

Řekli o něm olympionici ANTONÍN PROCHÁZKA, volejbalista, Mexiko 1968: „Známe se s Vráťou hodně dlouho. Hrál volejbal, do dneška jezdí na kole, na lyžích. Řídil obrovskou firmu a zvládl to. Manažerské schopnosti má veliké, jazykově je vybavený, proč by právě on nemohl být prezidentem. Navíc je to velice slušný člověk.“
JAROSLAV BÍLEK, cyklista, Barcelona 1992:  „Sport by potřeboval, aby někdo takový byl ve vedení země. Sportovci by si takovou osobnost zasloužili.“
JAROSLAV POUZAR, hokejista, Innsbruck, 1976: „Je to veliký fanda sportu. Věkově je pro post prezidenta ideální a je na tom velmi dobře zdravotně. Potřebujeme zdravého prezidenta, který by měl i nadhled. Už teď je pro mnoho lidí dobrý kandidát.“
MIROSLAV VONDŘIČKA, trenér basketbalu, Barcelona, 1992: „Potřebovali bychom prezidenta, který je slušný, ochotný. Právě Vratislav Kulhánek by mohl být dobrý tip.“
JIŘÍ DALER, cyklista, Tokio, 1964: „Vráťo, budeme tě podporovat.“

Sport kolem nás
Peníze ze státního rozpočtu  by se měly vrážet do mládeže, ne do velkých profesionálních klubů. Vezmu-li moji generaci, tak v mládí byl za každým barákem plácek, kde se dal hrát fotbal, nohejbal, volejbal, na ulici se postavily dvě branky a hrál se bandyhokej. Teď jsou všude auta, a kde je hřiště, tak je za plotem a je tam zámek a správce hlídá, aby někdo neponičil trávník nebo antuku. A kde je plácek, kde by něco mohlo být, tak tam už stojí developer a žádá o postavení domů. 

Klausovi se podařila jedna věc: všechno se bere přes peníze. Od té doby, co přestal fungovat Havel, pořád peníze nesmrdějí. Plnohodnotný člověk je ten, který má hodně peněz. Tohle je zafixovaný způsob uvažování všech, i radních. Možná je to můj subjektivní názor, jinak si to ale neumím vysvětlit.

Amnestie
Amnestií si prezident  vlastně bere do rukou jakési právo soudit jinak než soudci a opravovat soudce. Pokud věřím soudnictví, a tomu by se věřit mělo, milost bych nechtěl ani bych ji neuděloval. To nemá logiku, proč?

Domácí práce
Nikdy jsem nikomu nezavdal důvod si myslet, že něco umím manuálně. Tudíž jsem vcelku nemusel nic dělat. Pokud jsem měl utírat nádobí, tak mi upadl ten nejcennější kus, a byl jsem této povinnosti okamžitě zproštěn. Na kole i na autě ještě něco vyměním, ale co se týče domácích prací, tak tam je nula. Moje partnerka je na rozdíl ode mě hodně zručná. Nakonec já jsem si vždy pořizoval ženské zručnější než já.

 

Jak ho vidí Alena PancerováO sobě říká, že je relativně slušný člověk. Podařilo se mu prý zůstat poctivým, držet slovo. Na první pohled suverén, který se jen tak něčeho nebojí. Stisk ruky pevný a pohled do očí přímý. Mluví srozumitelně. Na otázku jasná odpověď. Žádné výkruty ani „to nepište“. Umí odhadnout své síly. Má tah na branku, smysl pro zkratku i vtip.

Je učněm byznysu a sportu zároveň. Drží se faktů, neúspěch neokecává. Je připravený i na prohru, ale určitě se o výhru popere. Není křečovitý, naopak hovoří s lehkostí.  Jednou týdně si dá doutník,  pije Budvar a mezi víny vyhledává bílé z Moravy. Na dvojku bych s ním určitě zašla, i na guláš do Masných krámů. Nenudí.

Je týmový hráč. Když sis ním podávali olympionici  ruce, rukou druhou ho poplácali po zádech. A mnozí mu říkali Vráťo, jako kdyby právě před chvílí spolu odešli z kurtu. Má určitě hodně kamarádů. Nějak jsem kolem něho neviděla tu typickou vlastnost, s níž hodnotíme úspěšné, a sice závist. Dá se mu věřit, že bude i „pak“ mastit karty s kamarády.

Těší se na debaty s ostatními kandidáty. Debaty jsou dobrý, říká, tříbí se názory. S despektem o sobě mluví jako o nepříliš praktickém člověku. O své rodině, dcerách, ženě minulé i současné hovoří rád. O ženách vůbec mluví rád. Je to zkrátka chlap.

 Příští týden představíme Michala Horáčka.

Autor: Alena Pancerová

Nahravá se anketa
11.11.2017 VSTUP DO DISKUSE 18
SDÍLEJ:

SERVIS


Snímky z Tibetu k rozhovoru s tibetoložkou Zuzanou Ondomišiovou
1 8

Tibetoložka Zuzana Ondomišiová: Dalším dalajlamou může být i žena

Brutální napadení barmana.
7

VIDEO: Skupinka cizinců brutálně zbila číšníka v Praze. Pátrá po nich policie

Sobota zůstala nejteplejším dnem roku, dnes bylo chladněji

Sobota 21. dubna zůstala i po dnešku zatím nejteplejším dnem letošního roku, kdy se nejvyšší teploty dostaly těsně pod tropickou třicítku a rekordy padly na stovce stanic. Dnešní maxima byla už zhruba o dva stupně nižší a historické tabulky přepisovalo jen pět z bezmála 150 stanic, které měří 30 a více let.

VIDEO: Partička mladíků brutálně napadla ochranku nákupního centra v Butovicích

Od šestého dubna tohoto roku prošetřují pražští policisté napadení ochranky nákupního centra v Butovicích. V neděli o tom informovala policie na svých stránkách.

Zdraví nebezpečné úsporné zářivky. Nejlépe je recyklují na Královéhradecku

/INFOGRAFIKA/ Pražané a obyvatelé Královéhradeckého kraje si v Česku nejvíce uvědomují nebezpečí, které životnímu prostředí hrozí z vysvícených úsporných zářivek. Právě v těchto dvou regionech jich lidé loni nasbírali a předali k recyklaci největší množství.

AKTUALIZOVÁNO

Obrat se nekoná. Kometa porazila Třinec i počtvrté a slaví titul

/FOTOGALERIE, INFOGRAFIKA/ Na mistrovské oslavy si v Třinci budou muset alespoň rok počkat. Hokejoví Oceláři podlehli v neděli večer brněnské Kometě v pátém finále extraligy 0:3, celkově v sérii pak 1:4 na zápasy a získali tak stříbrné medaile.

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT