V důsledku globálního oteplování planety Země a změn klimatu ve střední Evropě se na území České republiky, nejen na Litomyšlsku, objevují zástupci jihoevropské fauny.

Dosahuje velikosti třiceti milimetrů

Jedná se o druhou největší evropskou samotářskou včelu dosahující velikosti až 30 mm, se zavalitým leskle černým (částečně ochlupeným) tělem, hnědočernými, neprůhlednými křídly s modrofialovým leskem. Na hlavě druhu shledáváme velké složené oči a mohutný sosák. Zavalité nohy jsou silně ochlupené, přičemž pyl tyto včely sbírají pomocí prvního chodidlového článku.

Samice jsou robustnější než samci, které od samic navíc rozlišují dva poslední zakřivené, žlutočerveně zbarvené články tykadel. V přírodě se s imagy (dospělci) setkáváme od května do srpna, přičemž se často zdržují na rozkvetlých vrbách, šeříku, čičorce, ale i na hadinci apod.

Samičky jsou oplozeny na jaře a během roku vybudují ve vyschlém, mrtvém dřevě (jedná se o souše stromů, dřevěné stavby či jejich části, dřevěné sloupy apod.) jedno až tři hnízda. Hnízdní prostor rozdělí na 10 až 15 komůrek (o rozměrech 20 x 15 mm), které od sebe oddělí přepážkami zhotovenými z dřevěné drti smíšené se slinami.

V každé komůrce (kam nashromáždí potravu v podobě asi 2 g pylu) se vyvíjí jen jedna larva; proběhne-li vývoj v pořádku, později se v ní vylíhne imago. Když jsou stěny komůrek tenké, „prokouše“ se dospělý jedinec ven samostatným otvorem po straně komůrky.

Jsou-li však silné, musí čekat, až se vylíhnou včely ve svrchních komůrkách; poté vylézají imaga v řadě za sebou vstupním otvorem. Délka vývoje larev nebývá uváděna jednotně. Imaga se líhnou koncem srpna a v září a poté přezimují v dutých stromech, ve zdech apod. Často nalezneme více přezimujících jedinců pohromadě.

Mladé samičky zakládají v příštím roce hnízda zpravidla v místech, kde se zrodily.

Z Chorvatska až do Poříčí

S druhem Xylocopa violacea L. jsem se v minulosti setkával běžně při rekreačních pobytech v letoviscích Chorvatska, ojediněle pak na jižním Slovensku v okolí Štúrova, na jižní Moravě v lokalitách Lednice, Pálava a Pouzdřanská step a na Šumavě v okolí lipenské nádrže.

Opakovaný výskyt druhu na počátku jedenadvacátého století v lokalitě Poříčí u Litomyšle – kde provádím systematický entomologický výzkum od roku 1985 – však považuji za výjimečný, a proto hodný publikování nejen v odborných periodikách, ale i v tisku dostupném širší laické veřejnosti.

Ochranu naší fauny a flóry upravuje zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Ve vyhlášce č. 395/1992 Sb., provádějící některá ustanovení uvedeného zákona, jsou jmenovitě zmíněny chráněné silně ohrožené a ohrožené druhy živočichů, žijících na území České republiky.

Výskyt uvedeného hmyzího druhu může být častější

Jelikož je výskyt druhu Xylocopa violacea L., zástupce to zejména jihoevropské entomofauny, na území Česka poměrně ojedinělý, náš právní řád s ochranou uvedeného druhu nepočítá. S probíhajícím globálním oteplováním planety Země, jež s sebou přináší též teplotní změny ve střední Evropě, však může být výskyt uvedeného hmyzího druhu v naší přírodě častější.

I když zmíněné právní normy s ochranou druhu Xylocopa violacea L. na území naší republiky - jak uvedeno výše - nepočítají, i tak bychom jej měli chránit; vždyť tento majestátně vyhlížející zástupce řádu Hymenoptera (budící svým robustním zevnějškem, mohutnou hlavou zakončenou velkým sosákem, tmavým zbarvením a hlučným letem značný respekt) se může postupně stát okrasou naší přírody.