Mezi 22 poslanci Pirátů jeho manželka, se kterou se -  kdy to jen šlo - držel za ruku, nebude. Ale i tak měl nejen on důvod slavit. Obecně to ve štábu sněmovního nováčka na pražském Smíchově bylo jako na party. Balonky, muž s páskou přes oko a umělým papouškem přešlapující na ulici, bar, večírek s hudbou či stylový příjezd „vězeňským“ autobusem z předvolební kampaně. Atmosféra nadšené party lidí, která po osmi letech snažení něco velkého dokázala. Už to není „jen“ šéfování radnici v Mariánských Lázních, zástupci v Senátu nebo opozice na pražském magistrátu.

Vyprávěly se třeba historky, jak je potěšilo, že podporu získali nejen od mladých, ale i od lidí, kteří dlouhé roky nebyli volit nebo od 85letých babiček či dědečků.

Vyvolávali „deset! deset!“ Po chvíli pak „Ivan,Ivan“ . A nesouhlasně pískali, když zahlédli dvouciferný výsledek Tomia Okamury a jeho SPD.  

Venku se mluvilo od registru smluv, přes elektronizaci státní správy až třeba po regulovanou legalizaci konopí.

Zcela vážně Bartoš apeloval na spolustraníky, že nesmí zklamat, že si mají zachovat svědomí. Nebýt pyšní (a když, tak jen vnitřně). Nepřipustit aroganci moci a ignorantství. Nebudeme jako Chovanec, Paroubek ani Kalousek, znělo místností.  Podle Bartoše je za poklesem některých tradičních stran, kterým podle všeho uloupili voliče, právě pýcha.

Jasně, v hospodě jsme možná někdy zamachrovali, na Facebooku jsem občas ulítl, ale jinak jsme byli pokorní, chválil kolegy jejich předseda.

Piráti působili aspoň v sobotu odpoledne a večer jako tým semknutý ideály a jasným rozvrhem, jak dál. S vírou, že tuto partu lidí, kde většina dělala nejen kampaň při práci a neměla politiku jako zaměstnání, události příštích dnů nesemelou. Jako strana, která má pro řadu nápadů velký koaliční potenciál, ale taky své zásady, přes které nepůjde. Ať už je to odmítání dua Babiš-Faltýnek, tak „starých“ politiků a la Miroslav Kalousek. Strana, která nechce skončit jako přívěšek a neopakovat roli třeba Věcí veřejných.

 „Připadám si jako Steve Jobs,“ rozesmál předseda sál, který mu aplaudoval. Příští týdny - a vlastně i čtyři roky – ukážou, jestli své vizionářství v českých poměrech přetaví ve výsledky.