V katolickém kalendáři je tato "noc nocí" spojena se zapalováním ohňů před kostely a zažehávání velikonočních svící vnášených pak do chrámů jako symbol světla, které s Kristem přišlo do světa. Součástí vigilie bývají i křty, většinou dospělých lidí, kteří se rozhodli stát křesťany.

Podobně mají v noci na neděli velkou bohoslužbu pravoslavní křesťané. Protestantské církve sice většinou noční vigilii nepraktikují, ale obsah Velikonoc to pro ně nemění. Křesťané - na rozdíl od Židů - věří, že židovský učitel Ježíš Nazaretský byl Boží syn a že byl po ukřižování vzkříšen. Pro jeho oběť ho osobně považují za svého Spasitele. V bibli se píše, že v neděli ráno přišly ženy ke hrobu a našly ho prázdný. V křesťanských kostelích se proto na Velikonoční neděli radostně slaví vzkříšení, vítězství nad smrtí.

"Velké noci", v níž vstal podle biblického svědectví Ježíš Kristus z mrtvých, předcházel od Květné neděle pašijový týden, který bývá zejména v katolické církvi naplněn různými obřady, připomínajícími Kristovy poslední dny a utrpení. Váže se k němu ovšem i mnoho pohanských pověr, na které středověká církev navázala. Židé mají v těchto dnech sedmidenní svátek nekvašených chlebů Pesach - připomínku vysvobození z egyptského otroctví.