Textař a bývalý majitel sázkové kanceláře Michal Horáček oznámil svoji kandidaturu na prezidenta. Nejen v pražských intelektuálních kruzích tak opět rozvířil debatu, kdo by byl ideálním kandidátem na post nejvyššího ústavního činitele. Do boje o prezidentské křeslo se kromě Horáčka už oficiálně zapojil lékař a aktivista Marek Hilšer nebo podnikatel Igor Sládek. Kdo bude další?

Má blok proti Zemanovi šanci uspět? 

Zabojuje o hlasy voličů extravagantní euroskeptička Jana Yngland Hrušková, Jiří Dienstbier nebo Tomio Okamura známý svými razantními názory? Zkusí napodruhé štěstí Jan Švejnar nebo svoji pozici bude chtít obhájit současný muž Hradu Miloš Zeman? Budoucí kandidáti se vykrystalizují během příštích měsíců.

Otevírá se i často diskutované téma, zda by nebylo lepší vybrat jednoho protikandidáta Miloše Zemana. Podle politologa Tomáše Trenklera už první přímá volba ukázala, jak je těžké najít společnou řeč nad jedním dvěma kandidáty. Doplatil na to jeden z favoritů Jan Fischer. „Je otázkou, zda by měl vůbec jakýsi 'blok proti Zemanovi' výrazně větší šanci uspět," říká Trenkler. Paradoxně by mu mohl pomoci. Jeho příznivci by se okolo něj ještě více semkli.

„Pravdoláskaři" se sešli u Václava Havla

O tom, jaká osobnost by měla být v čele našeho státu a jakými vlastnostmi by měla disponovat, diskutovali v Knihovně Václava Havla bývalý politik Michael Kocáb, diplomat a možný kandidát na prezidenta Petr Kolář, Michael Žantovský a spisovatelka Radka Denemarková.

Jako moderátor s nimi u velkého stolu zasedl novinář Tomáš Klvaňa. Dav lidí, který se pokoušel natlačit dovnitř, aby si mohl diskuzi vyslechnout, případně položit otázky, jasně naznačoval, že skupina občanů hledající hlavního představitele státu má slušnou početní základnu.

Co kdyby stála v čele státu žena? 

V diskuzi často padala slova typu ideál a ideální. Na druhou stranu aktéři hovořili i o manipulaci, strachu a panice, která napomáhá tomu, aby občané nadále ztratili důvěru v demokratický systém.

Co kdyby byla v čele republiky žena? Diplomat Petr Kolář se myšlence nebrání. Odkazoval se na Madeline Albrightovou nebo Angelu Merkelovou. Přesto je podle něj důležité, aby parlament a vláda úkony prezidenta kontrolovaly. „Místo toho opět lidé vycházejí na náměstí a do ulic, aby se jimi volení zástupci pochlapili."

Společnost je rozdělená na dva tábory 

Na řadu přišly i dotazy občanů. Padaly otázky jako, kdo by měl být v čele státu, když ne prezident. Snad král? Neměl by prezident sídlit jinde než na Pražském hradě, když je to představitel, který tohoto místa není hodný?

Opravdu by měl být prezident silná a vůdčí osobnost, neměl by raději potlačit své ego, vyčkávat a být pokorný? Prezidentské volby vzbuzují v souvislosti s událostmi posledních týdnů velké ohlasy. Společnost je podle aktérů rozdělená na dva tábory a je jen otázkou, kdo je stmelí. Přesto kvůli vysokému množství slov „kdyby" nelze říci, zda lidé odpověď na zmíněnou otázku během této diskuze našli.