V hale jste při uplynulém mistrovství světa v hokeji moderoval asi třicet zápasů. Jak jste se na to připravoval?
Jako součást týmu jsem se přípravám společně s ostatními věnoval měsíce. Koncept mých vlastních příprav, jak budou zápasy vypadat, jsme ladili asi půl roku. Denní příprava před konkrétním zápasem pak trvala vždy v řádu hodin.

Jak se musí moderátor, který fanoušky bezprostředně provází zápasy, vyznat v hokeji?
Nemusí to být hokejový expert a vědět všechno, co se stalo v sezoně. Především ale musí znát a chápat pocity divaček a diváků, kteří dorazí do hlediště. Akcentuje emoce a snaží se, aby sport vynikl v co nejčistší formě. Moderátor by měl též vědět, co od něj publikum očekává. Je jasné, že ve chvíli, kdy hrajeme první zápas, musí představit speciálně Romana Červenku jako kapitána a jediného pamětníka zlata z roku 2010. Když přistanou David Pastrňák a Pavel Zacha, musí zdůraznit jejich příjezd. Když dá následně Martin Nečas jako první hráč po třiceti letech čtyři body v semifinále, moderátor ho musí před finálem představit. Tedy sledovat spíš trendy a to, jak lidé vnímají mistrovství. (Pastrňák, Zacha i Nečas jsou hokejoví útočníci v NHL, kteří při mistrovství byli součástí českého týmu - pozn. red.)

MS v hokeji, Praha: finále Česko -Švýcarsko
Mistři světa v mimořádném přehledu: Odkud jsou, kde vyrostli a za koho hráli

Mluvil jste o emocionálním rozložení diváků. Jste Čech, hrají Češi a jistě to nějak vnitřně prožíváte. Jak těžké je to ukočírovat?
Sice jsem Čech, ale když pořádáme mistrovství světa, je to mezinárodní událost. Je tedy jasné, že dominantním komunikačním nástrojem přímo v hale musí být angličtina. Byla tam totiž spousta Švédů či Finů a dalších. I v rámci obsahu musí člověk zachovávat neutralitu. I když naši hráči po čtrnácti letech získali titul mistrů světa, jako první se slušelo poděkovat švýcarským fanouškům, kteří byli absolutně výjimeční, a teprve potom říci, že jsme mistři. S parťákem Martinem Zahálkou (režisér sportovních zápasů - pozn. red.), s kterým za sebou máme v této sezóně dva světové šampionáty v basketu a v hokeji, jsme nepodléhali euforiím ani v momentě, kdy David Kämpf (hokejový útočník - pozn. red.) ve finálovém utkání Česko-Švýcarsko zvýšil na 2:0. Prošli jsme závěrečný ceremoniál tak, aby byl v pořádku. Člověk v sobě zkrátka musí potlačit fanouška.

Je možné to vzdáleně srovnat s pozicí eurokomisaře, který nemůže hájit svou zemi, ale celou Evropskou unii?
Nevím, jestli je to to přesné, ale při moderování zápasů na mistrovství světa člověk musí zachovat dekorum. Možná tedy ten příměr správný je.

Je při moderování hokeje tento férový přístup v rovině etiky, nebo je to příkaz?
Je to součást zadání. Mistrovství pořádá Mezinárodní hokejová federace, která musí nejdřív uctívat šestnáct týmů, potom zbylých osm, které jsou ve čtvrtfinále. A následně ve finále respektovat soupeře.

MS v hokeji, Praha: finále Česko -Švýcarsko
Pastrňák vystřelil druhé Nagano! Čeští hokejisté jsou mistry světa

Říkal jste, že ke konci zápasu o zlato bylo důležité nejdřív poděkovat švýcarským fanouškům a až pak vyhlásit Čechy jako mistry. Jak těžké bylo navodit atmosféru, aby ten, kdo prohrál a byl smutný, neodcházel zdrcený?
Nebylo to těžké v případě finále, protože čtvrté historické stříbro pro Švýcarsko je pro skupinu kolem trenéra Patrika Fischera obrovský úspěch. Těžší to bylo v případě Slováků, kteří (s Kanadou - pozn. red.) prohráli ve čtvrtfinále 3:6, anebo i v případě švédských fanoušků, kteří (při semifinálovém zápase s Českem - pozn. red.) zažili debakl. Emoci, kterou je pro kohokoli smutek z toho, že jeho tým nepostoupil dál, vymýtit ani zmírnit nelze. Slušností ale je rozloučit se i s poraženým týmem.

Odhlédnete-li od profesní stránky, jak na vás doléhaly emoce, které jste v hale vnímal z první ruky?
Bylo to hrozně fajn. Paradoxně nezapomenu na již zmiňované švýcarské fanoušky, kteří vytvářeli neuvěřitelnou kulisu. Jeden z nejsilnějších zápasů pro mě byl ten (semifinálový - pozn. red.) mezi Kanadou a Švýcarskem, který Kanaďané kvůli přesilovkám prohráli 2:3. Švýcaři byli skvělí a atmosféra strhující. A pak jsem si užíval, jak (po finálovém zápasu - pozn. red.) vylítly konfety. Člověk si mohl oddechnout a pozorovat už jen radost. Sounáležitost byla strhující. Je fajn, že se dokážeme nadchnout a skákat jako Čech. Umíme to a mohli bychom to dělat i jindy než po sportovním zápase.

Myslíte, že nám tyto pozitivní emoce, které spojují, vydrží delší dobu?
To je otázka. Jaromír Jágr mi v neděli kolem půlnoci, když jsme se potkali, říkal, že hokejisti udělali maximum pro náladu, a teď už je to na nás. Ukazoval na mě i na další. Že je jen na nás, jak s touhle investicí, kterou nám dali, naložíme. Pamatuji si na rok 1998, když bylo Nagano (výhra českých hokejistů při Zimních olympijských hrách v Japonsku - pozn. red.), což se dá trošku srovnávat. Tehdy byla naše země v depresi, ke konci roku 1997 proběhlo Sarajevo (kvůli spekulacím o finančních nesrovnalostech ODS vyzvali tehdejší činovníci strany Jan Ruml a Ivan Pilip k demisi premiéra Václava Klause, který posléze na funkci rezignoval - pozn. red.). Následoval rudolfinský projev (v prosinci 1997 pronesl tehdejší prezident Václav Havel v Rudolfinu projev kritický k situaci v zemi - pozn. red.). Blížily se volby a v čele úřednické vlády stál Josef Tošovský. Nagano, na jehož vlně jsme se vezli, nám dodalo nádech optimismu. Nadechli jsme se a pak jsme v roce 2004 vstoupili do Evropské unie. Radost tedy může vést i k tomu, že začneme dělat odvážnější věci.

MS v hokeji, Praha: finále Česko -Švýcarsko, fanoušci
Čeští hokejisté jsou po 14 letech mistry světa! Sledovali jsme on-line

Vedle hokejových zápasů máte zkušenosti i s moderováním těch fotbalových. Jaký je rozdíl?
Na stadionech mám za sebou moderování reprezentace i dvě Eura (Mistrovství Evropy ve fotbale - pozn. red.). Rozdíl, který nehodnotím, tam je. Když se člověk při hokeji podíval do hlediště pražské arény, viděl vedle sebe v naprostém klidu a v jednom dresu sedět Švýcara, Čecha, Švéda a Kanaďana. To na fotbale úplně možné není. Agrese, která k hokeji patří, se odehrává na ledě a je v rámci pravidel. Do hlediště se nepřenese. Kdežto při fotbale to tak mnohdy není, byť třeba Sparta a Slavie odvedly velký kus práce, aby se i atmosféra ve fotbalových hledištích zkultivovala. Rozdíl je i to, že na hokej se dívá více žen než na fotbal. Ženská přítomnost mezi hokejovými fanoušky je podstatná a viditelná.

Čím hokej ženy láká?
Je rychlejší, pořád se tam něco děje. Fotbal má nevýhodu, že v těch dvakrát pětačtyřiceti minutách jsou některé části plonkové. To neznamená, že by to byl horší sport. Chápu ale, že pro diváka, který není totálním sportovním fanouškem, je atraktivnější pustit si hokej.