Název Boží hod vznikl zřejmě proto, že v tyto dny věřící častěji navštěvovali kostely a přistupovali četněji ke svatému přijímání - slavili tedy „duchovní hody“. Věřící by měli na Boží hod v tichu, klidu a míru rozjímat o příchodu Mesiáše na svět. Je také příležitostí sejít se u slavnostně prostřeného stolu. Božíhodové obědy byly bohaté i dávno v minulosti.

Dříve byla v tento den lidem také zapovězena práce. Někde se prý ani nestlala lůžka a pokud v ohništi vyhasl oheň, nikdo se neosmělil znovu ho rozdělat.

Památka narození Páně se slavila 25. prosince zpočátku jen v Římě, od 7. století se oslava stala součástí liturgie celé západní církve. Východní církev světila od 4. století slavnost Epifanie neboli „slavné zjevení se Božího Syna v těle“. Tento byzantský svátek Narození Páně připadal na 6. ledna.

O narození Ježíše vypráví dvě evangelia

O narození Ježíše se píše ve dvou evangeliích - Matoušově a Lukášově. První vypráví o mudrcích a jejich darech, druhý o dítěti položeném do jeslí a o pastýřích, kteří se mu přišli poklonit poté, co je k tomu vyzval anděl.