Chronologie vycházející z letokruhů dubů, kterou brněnští vědci rozšiřují více než 20 let, zahrnuje v současnosti záznamy z více než 4000 živých stromů, historických dřevěných konstrukcí, archeologických a subfosilních tedy dosud nezkamenělých vzorků dřeva, které jsou nalézány v rašeliništích a ve vrstvách štěrkopísků.

„V archeologickém materiálu je hrozně moc dubu, jde o trvanlivé dřevo. Dub je trvanlivý ve styku se zemí, ideální pro vodní stavby, přístavní zařízení, piloty mostů, základové rošty pod věžemi, studnami. Používal se i pro drtivé množství českých zvonových stolic na kostelích,“ vysvětlil Michal Rybníček z Ústavu nauky o dřevě Mendelovy univerzity v Brně, proč byl jako nejvhodnější strom při budování dendrochronologické řady zvolen právě dub.

Na počátku byly vzorky ze zhruba stovky živých dubu, ze kterých vědci získaly letokruhy za posledních 250 let. Ty poté porovnávali a kombinovali se vzorky ze zvonových stolic kostelů, historických domů, ale také s archeologickými dřevěnými nálezy a subfosilními dubovými kmeny.

„Postupným napojováním letokruhových sekvencí z historických konstrukcí, archeologických vykopávek a subfosilního dřeva se nám podařilo vytvořit chronologii bez přerušení až do roku 133 před naším letopočtem. Vznikla tak ucelená řada, kterou má jen několik států v Evropě,“ uvedl Rybníček.

Tato přesná chronologická řada umožňuje datovat s přesností na rok, kdy byly pokáceny stromy použité na historické dřevěné konstrukce, jako jsou krovy na kostelích, zámcích, hradech, nebo jiné předměty z dubového dřeva. Rok, kdy byly strom pokácen, přitom většinou odpovídá tomu, kdy bylo dřevo použito na stavbu dané konstrukce.

Grant umožní zacelit mezery

Brněnští odborníci nyní chtějí prodloužit nepřetržitou chronologii dubových letokruhů minimálně o dalších tisíc let. Mezi roky 133 před naším letopočtem a obdobím kolem roku 5000 před naším letopočtem mají totiž několik mezer. Nový projekt, který podpořila Grantová agentura České republiky, je na tři roky.

Vědci z Brna však mnohdy dostávají na stůl ještě starší přírůstky, které pocházejí z archeologických vykopávek. Příkladem je objev studní prvních zemědělců z neolitu z moravského Uničova a české Velimi v roce 2016. Ve Velimi archeologové vykopali základ studny z vykotlaného lipového kmenu, který byl zajištěný pomocí do čtverce zatlučených čtyř dubových kůlů. Naopak konstrukce uničovské studny se skládala ze čtyř rohových sloupků, které měly podélné drážky pod úhlem 90 stupňů, a do nich byla zapuštěna prkna.

Podle Rybníčka je podobná konstrukce u tak staré stavby v Evropě unikátní už vzhledem k tomu, že zemědělci měli k dispozici pouze kamenné nástroje.

„Přesto dokázali krásně opracovat povrch. Byli to v podstatě velice precizní tesaři. Dřevo brali z místa, kde žili. Byl tam smíšený les a stromy různého stáří od 20 do více než 250 let. Díky tomuto výzkumu prodloužíme naši chronologii o dalších 300 let a dostaneme se někam do roku 5450 před naším letopočtem," řekl Rybníček s tím, že vykopané studny jsou nejstarším archeologickým objektem dendrochronologicky datovaným na území České republiky.

Předtím tento primát držely nálezy z jednoho z nejstarších keltských hradišť na území Čech. Konkrétně šlo o lokalitu Vladař ze sedmého století př. n. l. Vůbec nejstarší kus dřeva, který měli brněnští vědci na stole je ale nález dubového kmenu z jedné štěrkovny z povodí Labe, datovaný radiouhlíkovou metodou do období 8236-7935 př. n. l.