Na Americe se „taneční čaje“, tedy bigbeatové koncerty, konaly na začátku 70. let takřka každý pátek. „Byly to živé koncerty, na kterých kapely hrály i tehdy zakázaný tvrdý bigbeat,“ vzpomínala jejich pravidelná návštěvnice Lenka Honnerová.

„Na Americe jsme dozvěděli o kapele The Plastic People of the Universe a obdivovali je. Takže když se proslechlo, že budou hrát v Rudolfově, museli jsme u toho být. Byla to velká euforie,“ uvedla.

Do Rudolfova se tehdy vydali i mladí lidé ze všech koutů Československa, mezi nimi i disidentka z Prahy Dana Němcová se svými dcerami: „Rudolfov měl být takový malý festival, bylo tam spousta lidí, samozřejmě nápadných pro venkovany, protože měli dlouhé vlasy, džíny, něco prudce cizorodého v té malé obci, a vzbudilo to velkou paniku, takže straničtí funkcionáři tam povolali rovnou pohotovostní oddíl z Budějovic.“

Jen tři písničky

Na žádost místních občanů dorazila do obce dvojice z orgánu KOVP (Komise pro ochranu veřejného pořádku), která požádala předsedu Národního výboru v Rudolfově o okamžité zrušení koncertu. K tomu došlo ještě před vystoupením pražských Plastiků a DG307.

„Bylo nás tam opravdu hodně, už před příjezdem kapely a další přijížděli, nejen místní, ale z celé republiky. Plastici nezačali ani hrát, když začala přijíždět auta VB. Začal být chaos, ze kterého já jsem utekla, jelikož jsem začala mít strach, a to oprávněně,“ popsala Lenka Honnerová.

Skupina Adept stihla odehrát tři písničky, když do Rudolfova v 17.15 hodin dorazila skupina asi 15 příslušníků Veřejné bezpečnost z Budějovic. Koncert byl okamžitě ukončen a návštěvníci měli vyklidit sál, což učinili bez protestů, jak dokládá zpráva Krajské SNB:

„Při příchodu bylo v sále 380 mladých lidí (dle vstupenek) a nezjištěný počet jich byl kolem objektu. Hudba hrála divoké hlasité skladby, přičemž někteří hudebníci stáli i na stolech. Dva až čtyři páry tančily výstřední tance. Vzhledem k tomu, že soubor neměl povolení k vystupování, byl vedoucí vyzván, aby sdělil přítomným, že z těchto důvodů se nebude v zábavě pokračovat, a požádal, aby opustili sál. Po výzvě začali sál skutečně opouštět a nedošlo k žádné výtržnosti.“

Obušky, slzný plyn, štěkot psů

Venku byli vyzváni všichni, kdo nebyli z Českých Budějovic, aby do 20 hodin opustili město. Lidé začali pískat a křičet: Gestapo! a požadovali vrátit peníze za vstupné. To zasahující policisty rozzuřilo a rozhodli si to s „vlasatci“ vyřídit.

V 18 hodin dorazily do Rudolfova posily, dalších 67 „esenbáků“ včetně 25 psovodů s vlčáky, kteří účastníky koncertu hnali jako zvěř do Českých Budějovic. Obušky, slzný plyn, štěkot psů a řev sirén dokreslovaly obraz násilí na pětikilometrové cestě.

„Lidé utíkali do Budějovic pěšky a příslušníci je mlátili hlava nehlava, a to většina z nich byla nezletilá. Já to zbaběle sledovala z balkonu našeho domu. Bydleli jsme na Lanovce přímo proti vyšetřovně StB. Hodně lidí bylo pomlácených, spoustu jich zatkli. U estébáků se svítilo a bylo rušno až do rána,“ popsala Lenka Honnerová.

Při výsleších byli místní účastníci ostříháni, asi stovku návštěvníků koncertu z Prahy nahnali policisté do nádražní haly, kterou neprodyšně uzavřeli. V hale čekali na příjezd rychlíku do Prahy ve 21.20 hodin, aniž by tušili, že to nejhorší je teprve čeká.

Policisté je nahnali do podchodu, kde je brutálně mlátili obušky, kopali a sráželi k zemi, rozběsnění vlčáci s tvrdými náhubky jim působili bolestivé podlitiny. Nádražím se rozléhal zoufalý křik a zuřivý štěkot. Cestující nechápavě přihlíželi policejní brutalitě, kdo projevil nesouhlas, byl předveden k výslechu.

Masakr na nádraží

Do Prahy jeli návštěvníci koncertu namačkáni v jednom speciálně přistaveném vagónu v doprovodu 25 pohraničníků a pěti psovodů,  během cesty je policisté vyslýchali a fotografovali, aby mohli být následně perzekvováni ve školách a na pracovištích.

Dohromady policisté vyslechli 300 účastníků koncertu. Studenti museli podepsat prohlášení, že se již nikdy nezúčastní akce „vlasatců“, jinak proti nim bude postupováno s největší přísností. Někteří nemohli k maturitě či na vysokou školu, jiné čekalo rovnou vyloučení. Mladí dělníci vyslechli výhrůžky výpovědí, pokud se neostříhají a nepřeruší kontakt s lidmi z okolí Plastiků.

Za návštěvu koncertu v Rudolfově putovali do vězení tři mladíci za „spáchání trestných činů“ útok na veřejného činitele a výtržnictví – dvacetiletý Jan Pyšný na 14 měsíců, čtyřiadvacetiletý František Češka na 8 měsíců a pětadvacetiletý Roman Janeček na 5 měsíců. Tři dívky dostaly podmíněné tresty – devatenáctiletá Helena Kropíková (7 měsíců se zkušební dobou 3 roky) a osmnáctiletá Jana Turková (7 měsíců se zkušební dobou 2,5 roku). Prodavačka v nádražním kiosku Helena Mourečková, která nesouhlasila s policejní brutalitou, odešla od soudu s podmíněným trestem na 3 měsíce podmíněně se zkušební dobou jeden rok.

Počátek Charty 77

Koncert znamenal konec pro restauraci Na Americe, která byla rozhodnutím Městského národního výboru v Rudolfově hned 1. dubna 1974 dočasně uzavřena, s tím že bude fungovat pod novým názvem Na sídlišti, s novým vedoucím a personálem a bez tanečního sálu. Nakonec však zůstala zavřená až do roku 1991.

V oficiálních sdělovacích prostředcích se o policejním zásahu v Rudolfově neobjevila žádná zmínka, komunistická propaganda však využila rudolfovský koncert v normalizačním seriálu Třicet případů majora Zemana, konkrétně v dílu Mimikry z roku 1978. František Češka, který byl při tanci na koncertě v Rudolfově zachycen v policejním albu, se stal přeobrazem zfetovaného „androše“, kterého si zahrál Jiří Lábus.

Zásah proti účastníkům koncertu měl být exemplární výstrahou pro publikum skupiny The Plastic People of the Universe a dalších nepovolených kapel a písničkářů, které režim považoval za nebezpečné protistátní živly. Je proto ironií, že další proces s undergroundovými hudebníky odstartoval opoziční hnutí Charta 77 a přitáhl mezinárodní pozornost k porušování lidských práv v komunistickém Československu.

Vzpomínky pamětníků uvedené v tomto článku jsou zachyceny ve sbírce Paměť národa, kterou spravuje nezisková Post Bellum.