Když se rozhovoří o Evženu Habsburském, rakouském arcivévodovi a velmistrovi Řádu německých rytířů, který ze zříceniny vybudoval nový hrad Bouzov, má jiskru v oku.

Na první pohled je patrné, že Romanu Váňovi (na snímku níže vlevo) tato postava skutečně imponovala.

close Roman Váňa zoom_in Důvod je nasnadě, nynější poslanec za ČSSD Váňa část svého života na Bouzově prožil, dělal průvodce, ekonoma i kastelána.

Historii Německého řádu zná díky tomu detailně. Je si dobře vědom, že majetky, které nyní požaduje, mu zřejmě morálně patří.


I přesto se ale domnívá, že 
v rámci církevních restitucí ani případných následných soudů k jejich navrácení nedojde.

„Ministerstvo kultury musí žádost Německého řádu zamítnout, nemá podle mě jinou možnost," tvrdí Roman Váňa v rozhovoru pro Olomoucký deník.

Proč si to myslíte?
Na ten majetek se zákon 
o zmírnění následků některých majetkových křivd, často nesprávně uváděn jako restituční, prostě nevztahuje, protože byl zabaven Benešovými dekrety a před rokem 1948. Zákon nerozlišuje, jestli byl majetek zabaven správně nebo nesprávně.

Bude tedy pro případný spor rozhodující hlavně datum, kdy ke konfiskaci majetku Německého řádu došlo?
Řešíme křivdy spáchané po roce 1948. Omlouvám se, ale neřešíme ani nacistické křivdy, ani poválečné. Ty už není možné řešit, protože bychom museli jít dál a dál do historie. Osobně si myslím, že se řádu křivda stala, první v roce 1939 a druhá v roce 1945, 
a je potřeba zkontrolovat, jestli mu majetek stále nepatří, pak to musí řešit soudy. Ale vždy se dostaneme před rok 48. Pokud to někdo změní a budeme řešit křivdy od roku 1900, nezbude nám nic jiného. Ale my zatím řekli, že nepůjdeme za hranici 25. února 1948. Došlo by tedy k prolomení tohoto data, byť má třeba řád pravdu.

Řád ale argumentuje rozhodnutím Nejvyššího správního soudu z roku 1948, který uznal, že konfiskace byla neplatná.
Ano, i tak ale zůstáváme před rokem 1948, protože ten skutek se stal dřív. Pokud někdo říká, že použití Benešových dekretů na tento majetek bylo nesprávné, souhlasím s ním. Došlo totiž k duplicitní konfiskaci. Ten majetek už byl státní a znovu byl konfiskován. To samozřejmě nejde. Pokud pak akceptujeme rozsudek Nejvyššího správního soudu z roku 1948, který konfiskaci zrušil, tak to automaticky neznamená, že majetek zůstává ve vlastnictví řádu. Nemohl být konfiskován, protože už byl státní. Stát jej převzal do své správy 
a následně i vlastnictví od třetí říše. To je další klíčový moment.

Ale třeba ženská složka řádu své majetky dostala zpět. Jak to?
Řád můžeme rozdělit do tří provincií – řádové sestry, řádoví bratři a familiáři, tedy většinou světské osoby začleněné do řádu. Po druhé světové válce byly v Československu obnoveny řádové sestry 
a celou dobu od roku 1945 až do současnosti tady fungovaly a fungují. Přestože byly perzekvovány stejně jako všichni další řeholníci. Proto také po revoluci dostaly svůj majetek zpět a dodnes ho užívají. Provincie bratří ale u nás po válce obnovena nebyla a zanikla. Z provincie familiářů tady zůstali jen myslím poslední dva, ostatní byli odsunuti. Z pohledu církevního práva je řád celistvý, podléhající velmistrovi a výše papežovi, z pohledu civilního práva ale byly všechny tři složky samostatnými subjekty. Z hlediska církevního práva platí premisa, že církev je „věčná". Nevzniká, nezaniká, maximálně se jinak člení. Z hlediska civilního práva subjekty zanikají, nově vznikají. A to je také důležité, podle mého názoru se jim totiž nepodaří prokázat, že by řád majetek nepřetržitě vlastnil. Protože řád zde nepůsobil a jeho organizace zanikla, alespoň podle civilního práva.

Vybavení zabavili už v roce 1918

close Evžen Habsburský zoom_in Sám jste se s představiteli Německého řádu několikrát setkal. Jaký jste z toho měl pocit?
Situace s Německým řádem v České republice byla pro mě trochu smutná. Když jsem přitom nastoupil na Bouzov poprvé v roce 1985, byla to pro mě úžasná historie. Vůbec jsem netušil, že ještě někde stále existuje. Když jsem to pak zjistil, bylo to pro mě příjemné překvapení. Navíc jsme věděli, co všechno dělali pro lidi, jak to tady fungovalo a jak zvelebovali své majetky. Navázali jsme s nimi určité kontakty.

Jak se pak vyvíjela jejich snaha o navrácení majetků?
Řád byl u nás v roce 1991 znovu založen, nikoliv obnoven, tak říká soud. Byly tam tehdy pochybnosti, jestli byl vůbec založen podle zákona. Aby totiž byl takový subjekt založen, musí mít podle zákona určitý počet členů. A on tehdy neměl ani jednoho. Přesto byl zaregistrován a tehdejší ředitel odboru církví, když vystavil potvrzení o registraci, tak tam rovnou připsal, že tento řád je následovníkem Řádu německých rytířů. Což je věc, na kterou neměl absolutně žádné oprávnění. Takováto potvrzení odbor vůbec nevydává. Bylo to nelegální a byl za to ministrem odvolán. Ale nehledal bych v tom nějaký úmysl, myslím si, že se tehdy řídil spíš pocitem církevním právem než tím standardním. Nepřemýšlel, co všechno tím způsobí.

Historii Bouzova znáte velice dobře. Jak je spjata s Řádem německých rytířů respektive Německým řádem?
Bouzov je spojený s historií Německého řádu naprosto neoddělitelně. Byla to láska arcivévody Evžena Habsburského. Jako velmistr řádu, ale i člen panovnického rodu si ho nechal postavit za své peníze. I když byl majetek napsaný na řád. To činí Bouzov trochu výjimečný. Třeba 
v tom, že vnitřní vybavení bylo konfiskováno už v roce 1918 jako habsburský majetek. Samotný hrad ale ne, protože ten oficiálně patřil řádu. Takže pokud bychom se dnes bavili o navrácení majetku, muselo by se zřejmě jednat pouze o samotnou stavbu, nikoli vnitřní vybavení.

„Vy chcete dělat potíže?"

Jednou jste prý hrad odmítl vydat. Jak to bylo?
V roce tuším 1994 na Bouzov, který byl tehdy samostatnou příspěvkovou organizací zřizovanou ministerstvem kultury, přijel na návštěvu tehdejší velmistr řádu Arnold Wieland v doprovodu Ladislava Kratochvíla, náměstka ministra kultury. Přijeli si „převzít" hrad. Byl jsem tehdy zástupce ředitele a ekonom, manželka ředitelka. Říkali jsme: „Kdyby přijel arcivévoda Evžen, tak poklekneme, vytáhneme klíče a nediskutujeme. Ale je trochu jiná doba. Bouzov je státní organizace, státní majetek, to nejde, abychom vám ho takhle dali." Náměstek ministra kultury se mě zeptal: „Vy chcete dělat potíže?" Jenže my ho prostě nemohli vydat, byl to státní majetek, za který jsme odpovídali. Už tehdy jsem jim doporučil soudní cestu. Odjeli zklamaní.

Ale konec snah to tehdy nebyl.
Pořád zkoušeli jiné cesty. Začali třeba nabírat za familiáře významné politiky, zřejmě doufali, že jim v té snaze dostat se zpět k majetkům dopomohou. Nebo si lidé možná ještě vzpomenou na první restituční vlnu, kdy se majetky vydávaly podle takzvaného výčtového zákona. Pročítali jsme ty dlouhé seznamy a najednou jsme viděli: Bouzov, dům číslo popisné 8, budova určená k bydlení duchovních. Což byl ovšem hrad. Pokusili se to obejít tímto způsobem. 
V té době jsem se obrátil na poslance Pavla Dostála, byl tehdy jediný, kdo mě přijal a vyslechl. Nešlo mi o to, že jsou to nějací „zlí" Němci. Šlo o to, že k převzetí mělo dojít zjevným zákulisním konáním, ne-li dokonce podvodem. Pavel Dostál šel tehdy za premiérem Klausem, ten si zavolal ministra kultury a ze seznamu to vypadlo. Až poté začali podávat žaloby a rozběhla se veškerá soudní jednání.

Chování představitelů Německého řádu potom bylo jiné?
My jsme doufali, že tady řád začne po roce 1990 normálně fungovat a starat se 
o lidi v charitativní oblasti. To se však v podstatě nedělo. Pak ale došlo k velkému otřesu celého řádu, který v Německu prakticky zbankrotoval, přišel o velký majetek a organizace podstatně zchudla. Novým velmistrem se stal Bruno Platter a došlo ke změně. Začali se vracet ke svým kořenům a původnímu poslání. V Olomouci otevřeli Církevní gymnázium Německého řádu, mají aktivity v pečovatelské službě, pastorační činnosti, za familiáře začali přijímat „obyčejné" lidi. A už to tak dělají asi deset let, takže to snad není jen nějaká přetvářka. Vývoj

Vývoj kauzy majetku Německého řádu

1938 – 1939: Úřady třetí říše nejprve v roce 1938 společně s dalšími spolky Německý řád zrušily a zakázaly v Rakousku. O rok později i v Československu. Jeho majetek nacisté zkonfiskovali. V Německu před válkou řád nepůsobil.

1939 – 1945: Tehdejší velmistr řádu byl internován po celou dobu války pod dozorem gestapa. Dvanáct členů řádu se účastnilo bombového atentátu na Hitlera, za což byli popraveni. Role představitelů řádu v průběhu války ale stále budí kontroverze. Už po válce například skupina poslanců národních socialistů žádala vládu, ať navrácení majetku nedopustí. Poslanci včetně Milady Horákové tehdy mimo jiné tvrdili, že vedoucí činitelé a zaměstnanci řádu ve Slezsku vstoupili do řad Henleinova hnutí. „Určité zakolísání v postojích příslušníků Německého řádu" přiznávají i jeho současní představitelé, kteří zároveň dodávají, že řada řeholníků skončila v koncentračních táborech nebo se zapojila do odboje.

1945: Na veškerý majetek řádu byla po válce uvalena státní správa a později přešel do majetku československého státu. Po roce 1945, kdy byli němečtí členové řádu odsunutí, jako všichni ostatní Němci, zůstaly v Československu některé české řádové sestry, které obnovily činnost, a jeden nebo dva familiáři. Provincie bratří svou činnost na našem území neobnovila.

1946 – 1948 Komunistický ministr zemědělství Július Ďuriš zahájil konfiskaci majetku Německého řádu. Představitelé řádu se proti ní úspěšně bránili u soudu. Ještě v prosinci 1948 vydal Nejvyšší správní soud ČSR závazné rozhodnutí, které bylo pro Německý řád příznivé. Nikdy ale údajně nebylo doručeno, čímž verdikt nevstoupil v platnost. Sekretář řádu Robert Rác ovšem nedávno řekl, že má doklad o tom, že verdikt doručen byl a Německý řád tak byl ke dni 25. února 1948 vlastníkem všech předmětných majetků.

1989: Řád je znovu legální na území Československa a začíná se domáhat navrácení svých majetků.

1991: Československý stát vrací Německému řádu menší část majetku.

1997: Vláda přijala usnesení, v němž byl bývalý majetek řádu zahrnut do připravované restituce.

1998: V lednu pražský městský soud konstatoval, že soudy nikdy pravomocně nerozhodly o zrádcovství řádu, a konfiskace jeho majetku tudíž byla neplatná. Němečtí rytíři se tak o majetek soudili i nadále.

2000: Nejvyšší soud vynesl doporučující rozsudek, na jehož základě podal Německý řád devatenáct určovacích žalob na svůj někdejší majetek u příslušných okresních soudů. Většina procesů se táhla několik let.

2005: Ústavní soud ve svém stanovisku uvedl, že žalobou nelze obcházet smysl a účel restitučního zákonodárství. Stát taktéž musí splnit legitimní očekávání na straně církevních právnických osob.

2007 – 2009: Německý řád zastavil veškeré určovací žaloby a soustředil se na církevní restituce.

listopad 2012: Prezident Václav Klaus podepsal zákon o církevních restitucích.

listopad 2013: Přestavitelé řádu požádali v rámci církevních restitucí o vydání zhruba 13 500 hektarů pozemků, zpět chtějí i hrady Bouzov a Sovinec a lázně Karlova Studánka.

Historie Německého řádu

Řád německých rytířů (dnes Německý řád, celý název: Řád bratří a sester německého Domu Panny Marie v Jeruzalémě) byl založen v roce 1190 v Akkonu, přístavním městě v dnešním Izraeli, jako špitální bratrstvo pro německy mluvící rytíře.

close Řád německých rytířů zoom_in Od roku 1204 započalo na pozvání a přání českého krále Přemysla Otakara I. působení i v některých městech a místech na území současné České republiky.

Postupně se stal jedním z nejmocnějších křesťanských rytířských řádů středověku, od 13. století ovládal značnou část baltského pobřeží.

Jeho úpadek začal po bitvě u Grunwaldu roku 1410, kde rytíři podlehli polsko-litevským vojskům, později jeho činnost výrazně zasáhla i reformace.

Dnes v tuzemsku provozuje Církevní gymnázium Německého Řádu v Olomouci, Středisko volného času v Olomouci, Církevní konzervatoř v Opavě a Pečovatelskou službu Německého Řádu v Bruntále.

Velmistr řádu nyní sídlí ve Vídni a řádová činnost probíhá kromě Česka a Rakouska také v Německu, Itálii a dalších zemích bývalé habsburské monarchie. (mad, čtk)

Historie hradu Bouzov

close Hrad Bouzov zoom_in Romantický hrad založený na přelomu 13. a 14. století, kdy jej nechal postavit Buz z Moravičan. Nachází se v malebné krajině Litovelska a Mohelnicka.

Do roku 1696 jej střídavě vlastnili příslušníci různých českých a moravských rodů, na začátku 15. století se v něm podle části historiků měl narodit Jiří z Poděbrad, pozdější český král.


Pak panství s hradem koupil Řád německých rytířů. Na přelomu 19. a 20. století velmistr řádu a rakouský arcivévoda Evžen Habsburský (1863-1954) nechal hrad na své náklady kompletně opravit, už v té době to byla velmi drahá rekonstrukce a vyšla na 20 milionů zlatých.

Tehdy také Bouzov získal svou dnešní podobu. Evžen Habsburský jej pak využíval jako své zimní sídlo.

V roce 1938 Hitler Německý řád společně s dalšími spolky zrušil a hrad se stal majetkem třetí říše.

Často se mylně uvádí, že Hitler věnoval Bouzov ministrovi vnitra Heinrichu Himmlerovi, faktem ale je, že majetek převzala říšská správa pro ochranu německých kulturních památek a byl spravován státem, konkrétně ministerstvem vnitra.

V předhradí opravili byt pro místního gauleitera (župního vedoucího) NSDAP, ale jinak hrad jako takový sloužil jako skladiště uměleckých předmětů, které se sem svážely z celé Evropy.

V roce 1945 přešel do majetku československého státu. V roce 1999 byl prohlášen za národní kulturní památku.

Magické kouzlo hradu jej trvale činí vyhledávaným objektem pro pořádání společenských akcí, koncertů, divadelních představení, výstav a svateb. Svoji roli si také zahrál v mnoha pohádkách a historických filmech.