Podle průzkumu veřejného mínění agentury Pew Research Center mu v 37 státech světa věří jen 22 procent dotázaných. Větší důvěru mají jak v čínského prezidenta Si Ťin-pchinga, tak v šéfa Kremlu Vladimira Putina. Deník o Trumpově působení hovořil s bývalým diplomatem Petrem Kolářem.

Téměř každý den přicházejí z Washingtonu zprávy o tom, koho Donald Trump vyhodil, kdo rezignoval, na koho uvalil sankce. Lze jeho sedmiměsíční vládu označit jako chaos?
Slovo chaos je řeckého původu, Trump má německo-skotské geny. Já bych jeho počínání označil česky jako zmatečnost. Chová se nekompetentně, představoval si, že americký prezident má větší vladařské možnosti, než jaké ve skutečnosti má. Je to sice člověk, který ovlivňuje světovou politiku, ale naštěstí otcové zakladatelé nastavili základní parametry fungování americké demokracie tak, že ani prezident nemůže dělat, co ho napadne.

Jak si Trump vybírá své lidi, když během několika měsíců padl poradce pro otázky národní bezpečnosti, personální šéf Bílého domu, dva jeho mluvčí a pod tlakem odstoupil dokonce ředitel FBI?
S Trumpem přišli do Bílého domu lidé s podobným naturelem, jenže pokud chce uspět, nemůže být obklopen ztřeštěnci. Trump je koneckonců chytrý byznysmen, který sice několikrát zbankrotoval, ale vždy se dokázal postavit na nohy. Naučil se spoléhat na lidi nejen s podobným charakterem, ale také s jistou erudicí a kvalitou. Postupně proto odpadávají konspirátoři a pološílenci Flynn, Steve Bannon nebo Reince Priebus, kteří se kolem Trumpa motali v prvopočátku povolební euforie. Chtěli dělat všechno jinak, ale vyrobili jen spoustu chyb a hloupostí, které jim pak federální soudy vracely. Mám na mysli zákaz vstupu občanům ze sedmi muslimských zemí, což způsobilo plno zmatků na letištích a mezinárodní ostudu. To všechno byly výpotky těchto podivných exotů názorově se potácejících ještě daleko za Tea Party. Zmínění lidé přestali být pro Trumpa užiteční, protože chyb bylo moc a všechny padaly na jeho hlavu. A on nechce být neúspěšný prezident. Postupně dochází k závěru, že se musí obklopit profe-sionály, což se nyní děje.

Není to slavné ani na mezinárodní scéně. Uznávaný publicista Fareed Zakaria ve Washington Post napsal, že USA se pod Trumpem změnily v zemi, která budí posměch a stává se globálně nedůležitou. Donald Trump se dokázal rozhádat snad se všemi, vztahy s Ruskem jsou horší než za Reagana, s KLDR to vypadá na válku, na obzoru jsou sankce proti Číně. Kde hledá Trump spojence?
I tady lze udělat celkem dlouhý seznam jeho kiksů, které jsou výsledkem metody pokus-omyl. Jeho schopnost se pohádat s tradičními spojenci, jako je třeba australský premiér, je mimořádná. Jeden den přijme telefonát od tchajwanské prezidentky, aby se vzápětí snažil uspokojit čínského prezidenta na svém soukromém sídle na Floridě a pár měsíců poté se do něj obul, neboť prý dostatečně nepodporuje společný postup proti Severní Koreji. Celkově Trumpova politika připomíná jeho twitterový účet. Jestli to chce zvrátit, musí začít pracovat velmi tvrdě a systematicky, což si už uvědomuje. Proto Flynna nahradil generál McMaster a generál Kelly se stal personálním šéfem Bílého domu. Jde o lidi, kteří mají jistou štábní disciplínu, vnitřní kulturu, erudici i pověst. To teď Trump potřebuje. Viceprezident Mike Pence na to sám nestačí, i když se od počátku velmi snažil některé věci v mezinárodní a bezpečnostní politice korigovat. Byl Trumpovi obrovskou oporou, víc než Rex Tillerson.

Který navíc naznačil, že by mohl rezignovat…
Co se týče současného ministerstva zahraničí USA, vypadá to, že tam panuje chaos, páté patro se obklíčilo a uzavřelo před zbytkem departmentu. A jak usuzují komentátoři listů jako Foreign Policy a Politico, nedělá se tam koncepční a strategická zahraniční politika.

Nad Donaldem Trumpem, jemuž teď důvěřuje jen třetina Američanů, se vznáší hrozba impeachmentu. Je jeho odvolání reálné?
Spíš ne, je to tak 60 na 40 v neprospěch impeachmentu. Jde o strašně komplikovaný proces, v dějinách USA k tomu vlastně nikdy nedošlo, i Nixon odstoupil sám. Nevím, jestli se to stane, ale předpoklady pro to pan prezident Trump má. Na druhou stranu nyní přicházejí profesionálové, kteří by do toho chaosu mohli vnést řád a věci uspořádat, aby vše nepůsobilo tak děsně amatérsky, neoslabovalo pozici a reputaci USA ve světě. Mohou uklidnit i tu část republikánů v Kongresu, kteří by případně souhlasili s impeachmentem.