Na Štěpána není pána – říkalo se. To proto, že se v ten den měnila služba, především mladé chasy, píše etnografka Jiřina Langhammerová v knížce mapující české lidové zvyky. Konec služby, přesněji její přerušení až do Nového roku, mělo své zvyklosti.

„Mezi ty reálné patřilo vyplácení celoroční odměny, což byly vedle peněz i naturálie, šaty a například pěkná vánočka. O koledě chodili po domech s přáním a pro výplatu i obecní zaměstnanci, hlavně pastýři, a dostávali jako díl odměny za celoroční službu naturální výslužku," uvedla etnografka. Proto šla s každým jeho žena, často s nůší, do níž kladla dary. Zdařile to zachytil Josef Lada na svém obraze z roku 1954 nazvaném Slouha.

Stejně tak obcházeli domácnosti malí koledníčci a ani oni nežebrali. Zpívali, přišli blahopřát a odměna byla něčím navíc. Koledou se obecně otevřel veselý čas Vánoc, jehož součástí bývaly na řadě míst jesličkové hry, v nichž vedle Svaté rodiny vystupovali i andělé a pastýři. Podle Langhammerové mají původ v žákovských hrách, předváděných o Vánocích v církevním i světském prostředí od dob středověku.

Štěpán je oslavován i jako patron koní – proto se například v Dolním Bavorsku žehná oves. Ve Francii se žehnalo vinné révě, proti zlému povětří se rozhazovala svěcená sůl a vinice se kropily vínem.

Dary dostával také dobytek. Pro krávy a koně to byly oplatky se zapečeným lístkem petržele, trocha medu, chleba, ovoce i sůl. Slepice dostaly zrní, které bylo při štědrovečerní večeři pod ubrusem, houser i kohout byli poděleni česnekem – to aby byli při síle. Hospodáři obdarovávali i stromy, mlynáři házeli zbytky mlýnu a pile.