Vazba je prý lepší. A není divu. Strávit za mřížemi maximální lhůtu není žádný med.

„Do cely předběžného zadržení se mohou dostat tři typy lidí. První jsou zadržení kvůli trestné činnosti, druzí jsou zatčení na základě zatykače a třetí sortou jsou cizinci, kteří se ocitají za mřížemi do té doby, než je převezme cizinecká policie,“ říká vedoucí vězeňsko-eskortního oddělení jihomoravské policie Petr Diatka.

Má pod palcem šestnáct cel v brněnské Příční ulici, kam policie sváží podezřelé lidi z celé jižní Moravy. Nóbl to v cele rozhodně nevypadá. Člověk, kterého policie zbaví svobody, spí na dřevěné pryčně, může se opláchnout studenou vodou a ve dne i v noci na něj svítí světlo. Mezi čtyřmi zdmi si může dělat prakticky cokoliv.

„Jsou to dospělí lidé a my je v cele můžeme držet maximálně tři dny. Osmačtyřicet hodin je ze zákona, dalších čtyřiadvacet může nařídit soud. Pamatuji si na jednoho experta, který zacpal odtok umyvadla a až měl na podlaze tři centimetry vody, hodil na zem matraci a surfoval na ní,“ vzpomíná Diatka na podivného „hosta“ v jeho nedobrovolném ubytovacím zařízení.

Do cel předběžného zadržení se v Příční ulici vejde dvaadvacet lidí. „Máme tu deset cel po jednom lůžku a šest po dvou. Když jsou všechny obsazené, což se nestává tak často, je problém. Musíme pak situaci řešit operativně a vozíme zadržené, zatčené nebo cizince po kraji, kde hledáme volné místo,“ popisuje Diatka prekérní chvíle.

Přestože se v celách vystřídalo již několik zločinců a podezřelých, zatím si v nich nikdo nesáhl na život. „Pár pokusů tu bylo, ale žádný člověk za mřížemi nezemřel. Jeden muž se například chtěl oběsit na dece. Smotal ji okolo krku a pověsil se. Deka však byla tak tlustá, že by dřív umřel žízní, než by se oběsil,“ žertuje Diatka.