Severní Čechy

Zatímco wehrmacht obsazoval zbytek Československa, nově založená Sudetská župa už byla pevně integrována do Třetí říše. Přestaly existovat všechny bývalé státní i komunální struktury a vznikly nové dle německého vzoru. To platilo i o Ústí nad Labem, kde okresní vedení NSDAP získalo rozhodující moc. V předvečer okupace zbytku republiky 14. března 1939 vytloukaly zdejší jednotky SA zbylým Čechům okna a vyhrožovaly jim. Ve městě působila dvacítka základních stranických organizací NSDAP a tři ozbrojené jednotky SA. Jednak Standarta 201, zaměřená na předvojenskou výchovu jezdectva, dále takzvaná Standarta 42, početně vůbec nejsilnější jednotka SA v Německu čítající šest tisícovek členů a také kuriózní Námořní standarta 5. Ruku v ruce s ní nacistické ženské spolky, Hitlerjugend a další.

Nejmocnějším mužem Ústecka se stal vládní prezident, vlastizrádný ex-poslanec Hans Krebs. Pro svůj úřad zabral reprezentativní budovy bývalého českého gymnasia v ulici České mládeže, dnes pedagogickou fakultu Univerzity J. E. Purkyně. Popraven byl jako válečný zločinec roku 1947. Rozbití a obsazení zbytku republiky většina zdejších Němců oslavovala jako velké vítězství. Ne tak Židé, kteří zde mívali silnou komunitu. Ti končili v koncentračních táborech. Místo synagogy vypálené během Křišťálové noci vzniklo řeznictví. Na politické oponenty dohlíželo gestapo, nebo je rovnou zatýkalo. Češi, kteří neodešli, se jako neplnoprávní občané nesměli shromažďovat, přišli o své živnosti i obchody. Nacisté se také snažili na Ústecku důsledně vykořenit české historické tradice. Zmizel například pomník bitvy Na Běhání i české školy, Jan Hus jakoby nikdy neexistoval.

Západní Čechy

Na osudový 15. březen 1939 zavzpomínal Miloslav Kofroň – tehdy student, dnes nejstarší obyvatel Rokycan. „Do školy jsem tehdy vyrazil na kole. Byla sychravá zima a mokrý sníh, takže jsem jel pomalu bílou vrstvou po hlavní silnici. V půli cesty do Rokycan jsem najednou zpozoroval protijedoucí vojáky. Jeli na motocyklech po pravé straně a já překvapením málem sklouzl do příkopu,“ popsal Kofroň, který se narodil v roce 1920.

Klatovy:

Okupaci jako mladý kluk prožil dnes pětadevadesátiletý František Wiendl z Klatov, který má dodnes živé vzpomínky. „Jako kluci jsme slýchávali informace od rodičů a sousedů, takže jsme očekávali to nejhorší a ono to skutečně 15. března přišlo. Když nás začali nacisté obsazovat, stál jsem já a mnoho dalších v dnešní ulici kpt. Jaroše, přibližně tam, kde je řeznictví. Vím, že padal sníh, a dodnes si pamatuji, jak vjížděly bojové vozy. Na každé straně měly kulomet namířený na chodníky. Nacisté obsadili Klatovy a pro nás v tu dobu začala hrozná doba. Vnímali jsme to jako obrovské násilí, které se nemělo stát,“ vzpomíná František Wiendl.

Brno:

Hned druhý den po zpečetění výnosu o zřízení Protektorátu Čechy a Morava, tedy 17. března 1939, projel Adolf Hitler Brnem. Dopravil jej zvláštní vlak z Olomouce, na brněnském nádraží vysedl v jedenáct hodin dopoledne. Následně v průvodu projel kolem Zemského divadla, Německého domu, zamířil Rašínovou ulicí na dnešní náměstí Svobody, které kvůli jeho příjezdu neslo název náměstí Adolfa Hitlera. Nové jméno místu vydrželo přesně den. Přes Dominikánské náměstí zamířil k Nové radnici, kde z balkonu budovy promluvil k příchozím. O půl druhé odpoledne návštěvu ukončil a pokračoval Vlakem do Vídně.

Vysočina:

Zatímco v jiných městech na Vysočině osudného 15. března 1939 trnuli hrůzou, německá Jihlava v ten den slavila osvobození. O půl desáté ráno na Masarykovo náměstí v Jihlavě přijely první vojenské jednotky, místní Němci je již očekávali a s radostí vítali. Armáda obsadila náměstí, ještě ten den bylo přejmenováno na Hitler Platz. Na poště v Jihlavě bylo již připraveno jednoduché razítko s nápisem IGLAU IST FREI (JIHLAVA JE SVOBODNÁ) s datem 15. 3. 1939. „Jihlavští Němci rozesílali korespondenční lístky a pohlednice všem svým známým, často bez textu, protože toto oznámení, které vyplývalo z razítka, jim zdaleka postačovalo,“ řekl k tomu jihlavský badatel Jiří Vybíhal.

Vedení policie převzal do svých rukou Emanuel Sladek. Tehdejší policejní stanice sídlila v rohové budově dnešního Magistrátu města Jihlavy. Nadšení Němci v následujících dnech zaplnili náměstí a dlouhé hodiny očekávali nahlášený příjezd Adolfa Hitlera. Nedočkali se 16. ani 17. března, důvodem byly údajně Vůdcovi pracovní povinnosti. Hned po 15. březnu došlo k pronásledování Židů a vypálení synagogy v centru města.

Karlovarský kraj:

Zatímco většina republiky byla po příjezdu německé armády 15. března 1939 v šoku, i v Sudech přetrvávala euforie z dopadů podpisu Mnichovské dohody. Většina obyvatelstva tu byla německé národnosti, tudíž místní neměli důvod ke smutku, natož k protestům proti zabrání zbytku Československa. Sudety si ale období bouřlivých událostí prožily půl roku před tím, na podzim 1938. Docházelo k ozbrojeným střetům mezi henleinovci a československými ozbrojenými složkami. Úkolem henleinovských skupinek bylo vyprovokovat přestřelky, na které odpoví československá vláda silou. Takové případy měly posloužit jako důkaz, že je německé obyvatelstvo československou vládou utlačováno, a to i za pomocí zbraní.

Královéhradecký kraj:

V době příjezdu okupačních vojsk do Hradce Králové se někteří zástupci místních Němců snažili převzít vládu i nad hradeckou radnicí. Podle historičky hradeckého muzea Jaroslavy Pospíšilové se jednalo o Rudolfa Kafku, který se v čele malé delegace dostavil na radnici a naznačil její převzetí a nehrazení dosavadního samosprávného zastupitelstva jinou alternativou, což vedlo hradecké radní a především starostu Josefa Václava Bohuslava Pilnáčka k větší aktivitě. Starosta již předtím nechal urychleně po městě plakátovat výzvy ke klidu, pořádku a „bezvadnému přijetí německých branných sil“.

Jižní Čechy:

Od ranních hodin 15. března 1939 vysílal zprávu o obsazení Čech a Moravy v Českých Budějovicích český rozhlas. V ulicích panovala nervozita z toho, co přinesou nadcházející okamžiky. Po 7. hodině se do budějovické radnice dostavil starosta Alois Neumann a německý radní Friedrich David mu zde oznámil své jmenování vládním komisařem města, zakázal mu prozatím opouštět kancelář a nechal jej hlídat ozbrojeným čs. důstojníkem německé národnosti. Poté David promluvil česky a německy do městského rozhlasu. Ulice a náměstí se začaly zaplňovat lidmi v očekávání okupačního vojska.

Jako první se ale ve městě kolem 6. hodiny ranní neobjevili němečtí vojáci, ale tzv. einsatzkomando z Lince, které tvořili příslušníci gestapa, německé kriminální policie a bezpečnostní služby. V dopoledních hodinách se v Českých Budějovicích konečně objevili němečtí vojáci na Lineckém předměstí. Do centra na Masarykovo náměstí vpochodovali kolem 14. hodiny Divadelní ulicí.

Praha:

Večer 15. března přijel Adolf Hitler vítězoslavně na Pražský hrad, kde hradní stráž vystřídali příslušníci jednotek SS. Následující den vydal na Pražském hradě "Výnos o zřízení Protektorátu Čechy a Morava", který měl legitimizovat totální podrobení českého národa německé říši.

Zlínský kraj:

15. března 1939 byli už Němci i v Kroměříži. Český rozhlas vybízel ke klidu a poslušnosti. Okupace se samozřejmě dramaticky dotkla i života v menších obcích. Například lidé v Osíčku a Příkazích čekali s hrůzou, co se bude 15. března 1939 a v následujících dnech a měsících dít. V Příkazích obyvatelé schovali ještě před příchodem německých okupantů vše cenné. „Patnáctého března, kdy velmi sněžilo, hned časně ráno roznesla se zpráva, že německé vojsko vstoupilo na území Čech a Moravy. Přes naši obec nejel žádný oddíl. Do Bystřice pod Hostýnem přijelo ale mnoho vojska, kam se naši občané na ně chodili dívat," vzpomínali pamětníci.

Místní lidé prý na Němce hleděli jako na okupanty, ale oni se chovali zpočátku poměrně slušně. „Prvořadé pro ně bylo přepsat orientační tabule při silnicích, aby na nich byly názvy v němčině. Směnný kurz německé marky a koruny byl stanoven na 1:10, následkem velkých nákupů německých vojáků pak v obchodech nebylo co koupit. „Němci také vydali přísný zákaz držení střelných zbraní. Muži ve velké většině své pušky neodevzdali, ale buď je doma nebo při domě zazdili nebo dobře schovali," vzpomínají pamětníci.

Moravskoslezský kraj:

Opavsko a Bílovecko bylo nacisty obsazeno již 8. října 1938 jako součást takzvaného pátého pásma, jehož zabrání si Německo vynutilo dodatečně po Mnichovské dohodě. Po vyhlášení samostatnosti Slovenska 14. března 1939 nacisté prohlásili dosavadní smlouvy týkající se československých hranic za neplatné. Zatímco prezident Emil Hácha teprve cestoval do Berlína na jednání s Hitlerem, které následně vyústilo v souhlas s okupací, na Ostravsku u Petřkovic německé jednotky již v odpoledních hodinách 14. března překročily pomnichovskou hranici na řece Odře. Důvodem tohoto chvatného postupu byly obavy německého generálního štábu, že by se polská armáda mohla pokusit využít krize vyvolané odtržením Slovenska a anektovat průmyslové Ostravsko.

Československé ozbrojené složky postrádaly informace a instrukce. V Czajankových kasárnách v Místku se vojáci 8. pěšího pluku „Slezského“ vedení kapitánem Karlem Pavlíkem po obdržení zpráv o blížící se německé koloně rozhodli postavit se na odpor. Boj začal po šesté hodině večerní a trval asi třicet minut. Obránci odrazili první útok, ale trpěli nedostatkem munice a neměli naději na příchod posil. Proto nezbylo než kapitulovat.

Pardubický kraj:

Pro sudetské Němce den jako každý jiný - tak tomu bylo 15. března na Orlickoústecku. Pro obyvatele východní části dnešního Pardubického kraje se v podstatě nic nezměnilo. Německé obce někdejšího Hřebečska a Králícka byly už od října 1938 součástí nacistické Třetí říše. Okupace, zánik druhé republiky ani zřízení Protektorátu Čechy a Morava se jich nijak nedotýkaly. Na území zabraném po Mnichovské dohodě vznikla o čtyři měsíce dříve říšskoněmecká župa Sudety, která se dělila na tři vládní obvody.

Svitavsko, Moravskotřebovsko, Lanškrounsko a Králícko spadaly do obvodu vládního prezidenta v Opavě. Pohotovost měli v noci 15. března pouze členové NSDAP. Příslušníci SA (Strurmabteillung) odklízeli ze silnic od Králík, Lanškrouna a Svitav na Brno sníh a závěje pro hladký postup okupačních armád směřujících do vnitrozemí.

Středočeský kraj:

Do Kladna dorazila německá armáda až 17. března. Zatímco v této době berlínský a vídeňský rozhlas vysílal dezinformace, že v Kladně bolševici zatopili doly a že se zde bojuje dům od domu – zvláště urputně o takzvaný Německý dům v Kročehlavech, Kladeňáci přijali okupaci se zlostnou rezignací podobně jako v jiných místech republiky. Chovali se přesně podle vyhlášky, kterou byl nucen vydat okresní hejtman Faltis. Změnilo se vystupování většiny kladenských Němců tvrdošíjně v nepříznivém počasí čekajících po dva dny na Wilsonově náměstí (dnes náměstí Starosty Pavla) s hákovými kříži na "osvobození z českého jha". Do Kladna stojícího poněkud stranou hlavních silničních tahů na Prahu přijelo německé vojsko až v pátek 17. března dopoledne.

Olomoucký kraj:

Před 80 lety napochodovala nacistická vojska do centra Olomouce, českého města s početným německy mluvícím obyvatelstvem i silnou a úspěšnou židovskou menšinou. Němci vytloukali okna sídel českých vlasteneckých spolků, ničili, co se dalo. Po zprávě o obsazení Moravské Ostravy německou armádou se přesunuli do středu Olomouce a průvod asi dvou tisíc nacionalistů táhnul od Německého domu přes celé město až do Pavloviček a zase zpět. Provolávali slávu Hitlerovi a požadovali osvobození od českého útlaku. Česká policie situaci pouze monitorovala, měla příkaz nacionalisty neprovokovat.