Právě uplynulé roční období bývá bohaté na různé úrazy, mezi nimiž se najdou i méně obvyklé případy. Nepříliš předvídaná rizika přinášejí i takové koníčky, jako je zahradničení.

Snaha pomoci druhému za každou cenu pořádně pokazila druhou polovinu letních prázdnin sedmnáctiletému Jirkovi z Ostravska. Když za ním přišel kamarád ze sousedství s prosbou o benzin do sekačky na trávu, měl už celý kanystr přelitý do nádrže svého traktoru. Vzpomněl si ale na způsob, který si oblíbili zejména zloději pohonných hmot.

„Vzal jsem hadičku, jeden konec strčil do nádrže a druhým jsem odsával vzduch ústy. Dlouho se nic nedělo, pak mi však benzin vystříkl do pusy. Okamžitě jsem začal plivat a ústa vyplachovat, ale je možné, že jsem v první chvíli i něco spolkl. Nemohl jsem dýchat, všechno jsem slyšel sedmkrát a viděl tisíckrát,“ popisuje dramatické chvíle školák a dodává, že vykašlával krev a moč se mu zbarvila dočerna.

Měl štěstí. Díky rychlému zásahu záchranářů a pokročilým možnostem lékařů mu zbyla jen nepříjemná vzpomínka a výrazná životní zkušenost. „Udělali mi odběry a dostal jsem infuzi. Vyšetření mi dopadla dobře, akorát jsem měl zvětšenou slinivku a dodnes se mi ještě upravují hodnoty u jater,“ líčí mladík, jenž si po desetidenní hospitalizaci musel další dva týdny odpustit fyzickou zátěž, zejména fotbalové tréninky.

Zažívací cesty jsou chráněny

Jak Jirkovi řekli v nemocnici, není rozhodně ani první, ani poslední, komu se něco takového stalo nebo stane. Ne každý ale vyvázne bez úhony. „S podobnými případy se setkáváme zhruba třikrát do roka. Menší děti se zpravidla omylem napijí látky v garáži, u větších dětí a dospělých jde většinou o následek přečerpávání látky, kdy se inspirují metodou často používanou u lihovin,“ vysvětluje Michal Hladík, přednosta kliniky dětského lékařství Fakultní nemocnice Ostrava. A jeho slova potvrzují i lékaři z oddělení pro dospělé.

Hladík upozorňuje, že po požití kerosenových preparátů, kterými jsou právě benzin nebo třeba nafta, nehrozí ani tak poškození zažívacích cest, které před selháním životních funkcí chrání hleny. „Může ale dojít k rozpadu červených krvinek a poškození jater, ledvin či slinivky. Hrozí i mozkové projevy s křečemi a bezvědomím, případně postižení srdce,“ vyjmenovává.

Nejzávažněji jsou podle lékaře dlouhodobě ohroženy cesty dýchací, které jsou odkrytým prostředím. „Rizikové je totiž i nepatrné vdechnutí několika molekul látky, což hrozí například při obranné reakci žaludku – snaze o zvracení,“ upozorňuje Hladík.

V této souvislosti považuje za nebezpečnou domněnku lidí, že v rámci první pomoci je dobré pít. „To je zcela špatně, protože látka se v žaludku naředí, což může podpořit nežádoucí zvracení a možnost vdechnutí látky. Proto je také přísně zakázáno vyvolávat zvracení,“ apeluje.

Dříve hrozilo jizvení plic

Závažnější případy se podle Hladíka řeší kromě pročišťovací infuze i výplachem žaludku se zajištěním dýchacích cest. „Poté je pacient zpravidla tři, čtyři dny na pozorování, teprve pak má smysl rentgen plic. A pokud už je všechno v pořádku, může být dotyčný propuštěn domů,“ popisuje přednosta dětské kliniky.

Hladík také porovnává současné léčebné možnosti s minulostí. „Dříve se takovýmto pacientům časem jizvila plicní tkáň a stávala se nefunkční. Dnes jsme schopni jednak jizvení lépe předcházet, jednak v případě nevratného poškození plic dýchací orgán transplantovat,“ chválí pokrok lékařské vědy.

A lidi, které by napadlo nasávat benzin ústy někdy v budoucnu, závěrem varuje: „Jedná se o zbytečné riziko ohrožení zdraví, protože nikdy nelze vědět, pod jakým tlakem může látka vystříknout. I minimální množství látky může napáchat velké škody.“