Kliknutím zvětšítePodle průzkumu D.A.S. pojišťovny právní ochrany, který pro ni provedla agentura IPSOS, se sousedských vztahů a konfliktů o bydlení týká až 13,5 procenta právních sporů. Mezi nejčastější problémy patří stížnosti na hluk, kouř či zápach.
„Velmi často jde také o rušení nočního klidu, vytopení bytu, shromažďování nábytku či odpadků, potíže s vytápěním, spory ohledně plotů či stínících stromů na zahradě nebo o úpravy společných prostor, které je třeba schválit na schůzi SVJ či družstva,” shrnuje Tomáš Smolík z pojišťovny právní ochrany D.A.S.
Ještě před rozhodnutím věc dostat k soudu nebo v případech, kdy nad verdiktem zavládne nespokojenost, se lidé kvůli některým sousedským konfliktům dovolávají přímo ombudsmana. „Na veřejného ochránce práv se ročně obrátí přibližně čtyři desítky stěžovatelů. Většinou jim vadí obtěžování hlukem či zápachem, případně si stěžují na zvířata, jako jsou štěkající psi nebo utíkající slepice,“ přibližuje mluvčí úřadu Markéta Bočková.
Sváry nastávají také kvůli včelám nebo holubům. Samostatnou kapitolou jsou i hádky kvůli stavbám, od zápachu z digestoře ze spodního bytu až po manipulace s pozemkem nebo černé stavby. Na ombudsmana se s prosbou o pomoc kvůli stavbám obrací ročně až půl tisíce lidí.
Vražda kvůli strouze
Sousedské spory nejsou žádnou novinkou moderní doby. Vztahy mezi lidmi, kteří žijí vedle sebe, ale ne spolu, řešily soudy i hluboko v minulosti. A někdy šlo dokonce i o případy, které končily smrtí. Například v červenci 1889 řešil soud úmrtí Anny Tyfové z obce Černý Vůl u Prahy. Ona a její manžel měli letité spory se sousedem Antonínem Márou, a to kvůli strouze, která vedla mezi jejich zahradami.
V květnu osudného roku Anna Tyfová ve strouze sekala trávu pro kozu, zatímco Antonín Mára ve své zahradě okopával brambory. A začali se hádat. „Tu přiběhl Mára ke strouze a udeřil Tyfovou do zad okopávačkou. A tu ji rozzuřený soused udeřil podruhé a Tyfová klesla do trávy,“ líčí dobový tisk. Antonín Mára svou sousedku zabil, prorazil ji spánkovou kost a žena zemřela na krvácení do mozku. Nakonec byl odsouzen jen na pět měsíců vězení, protože zabít ji neměl v úmyslu.
Soudy 19. století zaměstnávaly hojně také spory o drůbež. V roce 1864 si Národní listy všímaly zejména sousedských bojůvek na Moravě. Na Prostějovsku uzmul sedlák ze sousedního dvorku kuřátko a porazil. Původní majitel si to nechtěl nechat líbit a zamířili za starostou. S naordinováním smíru a odpuštění se ale majitel kuřete smířit nechtěl, druhého sedláka urazil a oba zamířili k soudu. Ten jim za náklady soudu vyměřil astronomických 600 zlatek v domnění, že už dají chlapi pokoj.
Ukradená slepice ho stála grunt
Uražený sedlák-zloděj, ale přestat nechtěl. „A kdyby mě to mělo stát grunt, já souseda musím přivést do kriminálu,“ měl prohlásit. Jak poznamenává dobový tisk, kvůli vysokým soudním výdajům muž skutečně o grunt nakonec přišel a kradené kuře mockrát přeplatil. Podobný případ se stal v roce 1864 i v Hustopečích, jen roli hrála husa. A nakonec se pohádali i sedláci v Bzenci, a to kvůli bažantovi.
Mezi sousedy jsou často nepopulární i vyjící a uštěkaní psi. Jeden takový ležel dlouho v žaludku i rodině Sluníčkových z Prahy kolem roku 1900. Když pak jednoho dne přišla jejich dcera Žanda s prokousnutým lýtkem a vysvětlením, že se vořech souseda Rajšnera urval ze řetězu a agresivně jí honil po humnech, neváhali rodiče vyrazit k soudu a žádat exemplární tresty pro psa i jeho pána.
Nakonec, pod tíhou autority soudců i strašením smrtelnými hříchy za lhaní, děvčátko vypovědělo, že vše bylo jinak. Pes poklidně ležel na dvoře, zatímco Žanda sváděla bitku se starší sestrou. Ta ji nakonec na psa silou strčila a nebohé zvíře se kousnutím jen bránilo nenadálému útoku. Obviněný Rajšner i jeho pes si proto vyslechli osvobozující rozsudek.
5
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
