Ekonomové srovnali volební sliby největších partají se dvěma renomovanými mezinárodními ukazateli: indexem kvality života od OECD (Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj) a indexem Mezinárodního ekonomického fóra.

Z volebních programů. Co také navrhují partajeZdroj: DENÍK

Výsledek? Čeští politici ve volebních programech „kloužou po povrchu“ a doporučení zvenčí berou v potaz jen okrajově. „V Česku je teď módní heslo Konec levné práce. Jenže ve volebních programech chybí dlouhodobá strategie, která by se jmenovala Konec levné ekonomiky. Teprve pak přijdou i vyšší platy a životní úroveň,“ zdůrazňuje hlavní ekonomka Raiffeisenbank Helena Horská.

MOTÁNÍ V KRUHU

Prvořadá je podle ní reforma školství (včetně reformy samotných učitelů a jejich výuky na pedagogických fakultách). V podnikání je nutné zarazit bující byrokracii a podporovat výrobu věcí a služeb s vyšší přidanou hodnotou.

V tom máme co dohánět. Česko totiž skončilo se státní finanční podporou „montoven“ až v roce 2015. „Pokud jde o státní podporu, měla by upřednostňovat high-tech a montovny jen v případě regionů s nadprůměrnou dlouhodobou nezaměstnaností. Otázkou ovšem je, zda na takové ‚high‘ máme dostatek kvalifikovaných zaměstnanců,“ podotýká hlavní ekonom ČSOB Petr Dufek. „Možná jsme tak trochu v kruhu, který jsme si sami připravili už při budování současného systému školství,“ upozorňuje Dufek. 

VŠICHNI STEJNĚ, ALE MÁLO

Výplatní pásky Čechů žel odpovídají spíše montérům než inženýrům. V průměrné mzdě (přepočteno na koruny) jsme loni v šetření OECD skončili na 26. místě z 35 sledovaných zemí světa. Na druhou stranu, přepočteno na kupní sílu obyvatel, je u nás skoro nejmenší chudoba a jedna z největších platových rovností. Čtyři pětiny zaměstnanců tu pobírají mzdu mezi 11 657 Kč a 47 545 Kč.

NÁJEM, KTERÝ NENÍ

Na co by se politici měli zaměřit po volbách? Recept na lepší budoucnost podle ekonomů začíná u bydlení, a to je méně dostupné. Zatímco v zemích OECD lidé platí za bydlení (nájem, poplatky, vybavení) v průměru 21 procent svého disponibilního příjmu, u nás je to 26 procent. Momentálně je to dokonce nejvíce ze všech sledovaných zemí. „Chybí nám nájemní bydlení, stejně tak sociální byty. Lidé se nemohou přestěhovat za prací, čímž se blokuje i trh práce,“ upozorňuje Horská. Zákon o sociálním bydlení se Sobotkova vláda neúspěšně pokusila prosadit, na podporu nájemních obecních bytů nedošlo.

S tím souvisí i další věc, před kterou OECD varuje Českou republiku: na počet obyvatel tu existuje vysoká míra sociálního vyloučení. Sociálně slabší skupiny obyvatel jsou dlouhodobě nezaměstnané a nedaří se je vracet na trh práce, na kterém je jinak pracovních míst dostatek.

NEJVĚTŠÍ LUXUS? ZAMĚSTNANEC

Nabídek zaměstnání je sice hodně, ale pro firmy jsou vlastní lidé hodně drazí: Česko má aktuálně 8. nejvyšší odvodové zatížení práce v rámci 35 zemí OECD a dokonce 2. nejvyšší sazbu sociálního pojištění hrazenou zaměstnavateli (firmy u nás platí 25 procent).

„Další problém je to, že každý 5. člověk u nás pracuje jako OSVČ. Ti, kteří začínali v 90. letech, platili minimální odvody, jejich penze budou nízké a stát je bude muset dotovat přes sociální dávky, aby nepadli do chudoby. Tuto časovanou bombu ve svém programu žádná strana neřeší,“ varuje Horská.

PROCENTNÍ ROŠÁDA

Tradičně se ale všichni politici předhánějí v daních. Aktuální daň z příjmů 15 procent (fyzické osoby) chtějí (hlavně levice) nahradit progresivní daní v různých pásmech. „Šachovat s daněmi je poměrně jednoduché, ale na druhou stranu často i zbytečné. Zvlášť pokud se uvažuje třeba o kosmetických změnách, příkladem budiž navrhované rušení super-hrubé mzdy,“ kritizuje Dufek. Celý systém je podle něj potřeba stabilizovat a zjednodušit. Podle volebních programů to však vypadá na pravý opak.