Pokud se českému řidiči stane, že mu dojde nafta nebo benzín a zůstane stát se zhasnutým motorem na silnici uprostřed polí, dá se to s mírnou nadsázkou považovat za umění.

Hustota sítě čerpacích stanic je totiž v tuzemsku jedna z nejvyšších v Evropě. Od jedné pumpy ke druhé je to v průměru něco málo přes čtrnáct kilometrů.

Kde je pump nejvíc

Pokud by tedy zmíněný zapomnětlivý řidič vyrazil od auta na jednu či druhou stranu, teoreticky by měl dorazit k benzínce zhruba za hodinu svižné chůze.

I když záleží na tom, ve kterém z českých a moravských krajů by mu motor zhasl. Vysvobození by statisticky nejrychleji dosáhl na východě republiky, tedy na Ostravsku, Zlínsku a na jižní Moravě. Právě tam je podle propočtů projektu Česko v datech nejvíce benzínek v přepočtu na jeden kilometr silnic a dálnic.

Naopak nejvíce metrů by nachodil s kanystrem v ruce na Vysočině, Plzeňsku a v jižních Čechách, kde řidič narazí na pumpu každý dvacátý kilometr.

V absolutním počtu je nejvíc čerpacích stanic ve středních Čechách. „Zároveň je tam ale nejdelší síť silnic a dálnic," komentuje statistiku Pavel Šiška z poradenské společnosti Deloitte. Od jedné pumpy ke druhé proto mají Středočeši skoro 17 kilometrů.

Fronty? U nás nehrozí

Zajímavé je i srovnání množství čerpaček k počtu obyvatel – a to i s okolními státy. Z něj vyplývá, že na nejkratší fronty u benzínek by měli narazit řidiči právě v tuzemsku.

K jedné pumpě se sjíždí v průměru 2708 Čechů, zatímco u Němců Poláků i Slováků je to dvojnásobek.

„A síť benzínek je v České republice ještě hustší, pokud si vypočítáme, kolik vychází na jednu čerpací stanici automobilů," poznamenává Miroslav Novák, analytik společnosti Akcenta.

V českých krajích je to 1,3 tisíce aut na jednu pumpu, v Polsku a Německu přes tři tisíce a na Slovensku skoro dva tisíce.

Za komunistů bylo míň

Kdy se síť pump u nás tak výrazně zahustila? Především po sametové revoluci, tedy v devadesátých letech.
„V bývalém Československu byl počet benzínek ovlivněn státním monopolem, na počátku osmdesátých let u nás bylo 770 čerpacích stanic, tedy zhruba jedna na dvacet tisíc obyvatel," připomíná Hana Kvartová ze SAS Institute.

„V devadesátých letech pak vzniklo velké množství soukromých čerpacích stanic, přišly i nadnárodní společnosti," říká Ivan Indráček z Unie nezávislých petrolejářů. I on přiznává, že pump je nyní v zemi příliš, což vede k tomu, že některé sotva přežívají.
Toto podnikání nemá přitom nejlepší pověst. Před lety se řešilo, že část pump prosperuje i díky tomu, že podváděly s DPH při extrémně levných dovozech paliv z ciziny.

„Nepoctiví prodejci se objevují ve všech oborech a ani my se jim nevyhneme," míní Indráček. „Ale jde o velmi malé počty." (alx)