České zemědělství v krizi. A nikoho to nezajímá

Je to výsledek trvalého nezájmu ze strany politiků. Tak si vysvětluje současné výsledky českého zemědělství prezident Agrární komory ČR Jan Veleba.
Čísla jsou neúprosná. Klesla živočišná výroba. Její roční výkon propadl za dvacet let téměř o polovinu. Výraznou redukcí prošly chovy většiny hospodářských zvířat, změnila se skladba osevních ploch. Vyplývá to z údajů z let 1989 až 2009, které zveřejnil Český statistický úřad.

Živočišná výroba se za dvacet let snížila téměř o 30 miliard na 35 miliard korun. Mnohem nižší je výroba hovězího i vepřového masa. Lehce vzrostla jen produkce drůbežího. Méně je mléka. Oproti porevoluční době se snížily stavy krav o 700 tisíc, vydojí se i méně mléka: z 4,9 na 2,7 milionu litrů mléka ročně. A nepříznivým číslům nepomohl ani osmdesátiprocentní nárůst průměrné dojivosti jedné krávy. Lépe je na tom rostlinná výroba, která za uplynulé roky klesla „jen“ o šest miliard korun.

Víc je jen koní

Zatímco se v Česku před dvaadvaceti lety chovalo přes 4,5 milionu kusů prasat, loni jich bylo skoro o tři miliony méně. Stavy skotu se snížily o 2,2 milionu kusů, na méně než polovinu se nížil také počet ovcí. Více je z hospodářských zvířat oproti roku 1989 pouze koní. A opět jen o trochu.
„Chov skotu a prasat ustupuje úplně, proto se specializujeme na obilí a řepku. Rostlinná výroba je momentálně na tom lépe,“ popisuje podnikání v českém zemědělství předseda družstva Agronea v Poličce Jiří Navrátil.

Jan Veleba potvrzuje, že krize u prasat trvá už minimálně šest let. „Stavy prasat stejně jako počty drůbeže klesly kvůli trvale nízkým farmářským cenám. Když jsou ceny nerentabilní, tak farmáři výrobu zastaví,“ vysvětluje Veleba.

Obavy nemají zemědělci o rostlinné zemědělství. Ceny řepky a obilí jsou výhodné. I proto plocha osetá řepkou olejkou vzrostla za dvacet let trojnásobně. Jenže ne každá rostlina je rentabilní. Pěstování brambor je na ústupu, pole opouští i cukrovka.

I kvůli mizení tradičních plodin se oseté plochy celkově zmenšují. Dnes jich je o čtvrtinu méně než v roce 1989, celkem 2,5 milionu hektarů. „Zemědělská půda zarůstá, objevuje se plevel a bodláky, vzniká křovinatá krajina. Půda si sice odpočine, ale zemědělci pak trvá tak pět let, než ji opět vyčistí. Hlavně by se neměla zalesňovat, aby se mohla půda vrátit k zemědělské produkci,“ osvětlil budoucnost neosetých ploch geolog Václav Cílek.

Nejhorší jsou levné dovozy

Podle něj je české zemědělství nejméně efektivní v Evropě. „Už deset let se připravuje nový zákon o půdě, stále se ale nic neděje,“ dodal Cílek, který si jako Veleba stěžuje, že agrárníci nikoho nezajímají.

Zemědělci nemají vlastní politickou stranu, takže své názory a požadavky prosazují s velkými obtížemi. Stěžují si také na nízkou medializaci jejich problémů. „Novináři se zemědělstvím moc nezabývají. Jinak je to v zahraničí, kde najdete spoustu článků a komentářů týkajících se tohoto oboru,“ postěžoval si Cílek.

Přesto šéf Agrární komory Veleba věří v lepší budoucnost: „Českému zemědělství chybí větší politická podpora. Když se na Západě zemědělství ocitne v krizi, tak stát pomůže. Současný ministr zemědělství je první, kdo se s tím snaží něco dělat. Teď chce zastavit propad živočišné výroby. Je ale sám.“
Zemědělců je v Česku zhruba 130 tisíc. Válcují je levné potraviny z dovozu. „Je nás pár a těžko se nám bojuje. Špatně se nám podniká, dusí nás dovozy a podmínky dané Evropskou unií,“ shrnul současný stav českého zemědělství Jiří Navrátil z družstva Agronea.

KATEŘINA CIBOROVÁ