Její syn je deset let závislý na automatech. Všechno, co vydělá, prohraje, a rodiče nemohou doma nechat nic cenného, aby je neokradl. Pro paní Jarmilu z Litoměřicka je nyní jedna naděje: aby se zastupitelé Litoměřic, Lovosic a Štětí rozhodli pro zákaz hracích automatů, který mají projednat do konce roku.
„Nejprve jsme syna vyhodili z bytu, pak jsme mu platili ubytovnu. Zařídila jsem, aby mu peníze z výplaty chodily na můj účet. Zaplatila jsem všechny nutné poplatky, zbylé peníze jsou ale jeho. Jenže on je utratí v automatech a pak nemá ani na jídlo," popisuje život se synem gamblerem Jarmila. „Vygradovalo to do té míry, že po nás vyžadoval peníze – pokud mu je nedáme, tak se zabije. Zpočátku jsme mu je dali, aby byl klid. Nejhorší bylo, když všechno prohrál. Měl amok. Často jsme s manželem čekali v autě, až přejdou jeho záchvaty," říká Jarmila s tím, že jim žádný odborník nedokázal pořádně poradit.
„Každý výplatní termín je stres. Dostane peníze a za pár dní je prohraje. Když jsem se dozvěděla, že jedna herna na Litoměřicku dokonce gamblerům půjčuje peníze, byla jsem v šoku," dodává Jarmila.
Radikálně proto s automaty zatočili v Jaroslavicích na Znojemsku. „Lidé vhazují do automatů všechny své příjmy, pak přicházejí o své domy a rozpadají se jim rodiny. Obcí, které na svém území tento hazard zakázaly, prudce přibývá. Od prvního ledna k nim přibudou i Jaroslavice," říká tamní starosta Petr Zálešák. Podobně by se na konci roku měly zavřít herny třeba v Klatovech.
Blikající neony a další reklamy propagující hazard zmizí i z Valašského Meziříčí, samotné herny tam ale zůstanou. „Provozovny musí být nově upraveny tak, aby zvenčí nebyla vidět zařízení, která by mohla lákat ke hře," vysvětluje tamní zastupitel Vlastislav Navrátil. Úplné zrušení automatů je ale podle něj nesystémové. „Pokud by se tak stalo, chyběly by peníze například pro sportovní organizace," dodává.
Ne u škol či kostelů
Částečné omezení zvolili v městské části Brno-jih. „Zakázali jsme automaty, které stojí blízko škol. Zbytek jsme nechali," podotýká starosta Josef Haluza.
Úplně přitom hazard zakázalo devatenáct brněnských částí, devět zvolilo regulaci. Jediné Chrlice hazard nezakázaly. „Herny jsme nechali. Od lidí jsme nedostali žádné stížnosti, proto není důvod je rušit," zdůvodňuje starostka Ivana Telecká s tím, že díky penězům z hazardu mohou například opravovat školy.
Ani Přerov už dávno není městem hazardu, jako byl před pěti lety, kdy bylo na území města rekordních 460 hracích automatů – dnes jich je jen 58. Přestože ale vyhláška vystrnadila z hanáckého „Las Vegas" herny, jež se nacházely v blízkosti škol a kostelů, opozici to nestačí. Bude usilovat o úplný zákaz hazardu. „Nejméně tři pětiny obcí, které mají na svém území ghetto, trápí hazard, což je i případ Přerova. Například mluvčí pražské policie se vyjádřila, že v místech, kde se zrušily herny, klesá i trestná činnost. A černé herny se objevují minimálně," vysvětluje zastupitel Richard Šlechta.
Diskuse o hazardu se strhla i v Tachově – tam ale vyhráli příznivci úplného zákazu heren. Každé plus má ale i své minus: město tak přijde zhruba o 13 milionů korun, které by na hazardu vybralo.
Viktor Mravčík: Prevence a specializovaná pomoc jsou u nás v plenkách
Praha – V polovině příštího roku by mělo ministerstvo financí předložit nový loterijní zákon. V něm by mohla být ukotvena i prevence a pomoc patologickým hráčům, říká Viktor Mravčík z Národního monitorovacího střediska pro drogy a drogové závislosti.
Česko má nejvíce herních automatů a videoloterijních terminálů v EU. Jak jsme na tom ve srovnání s okolními státy v počtu gamblerů?
Není centrální instituce, která by situaci v Evropě standardně monitorovala, ale existují standardizované dotazníky, které se zařazují do populačních studií. Výsledky do jisté míry můžeme srovnávat. Například v roce 2012 jsme dělali studii se sérií otázek na hazardní hry, kterou použili i Britové. Podíl patologických hráčů v populaci jim přitom vyšel o něco vyšší než nám, takže se nezdá, že by u nás bylo výrazně více gamblerů. Obecně je to podobné jako s problémovými uživateli drog, kterých je v Evropě v různých zemích kolem půl procenta. V zemích, kde hazard je, bude také určitý podíl lidí, kteří s ním mají problém – odhadem nejčastěji 0,5 až 1,5 procenta. Podle jedné studie nám vyšlo přibližně 40 tisíc, z jiného průzkumu mezi praktickými lékaři nám vyšlo přes 80 tisíc patologických hráčů.
Jsou v ČR preventivní programy proti patologickému hráčství?
Co se týče specializovaných programů, těch je velmi málo, dají se spočítat na prstech jedné ruky, preventivní téměř nejsou. Loterijní zákon zatím podobná opatření neobsahuje. Řešení se tedy prozatím omezují na regulaci dostupnosti, ale programy typu informovanosti o dostupných službách či možnosti seberegulace teprve začínají. Uvažuje se, že nový loterijní zákon, který by mělo ministerstvo financí předložit v polovině příštího roku, bude některé tyto prvky aplikovat jako povinnost při provozování hazardu.
Pokud se tedy člověk ocitne ve velkých problémech s gamblingem, kam se může obrátit?
Patologické hráčství je porucha z okruhu psychiatrie, takže odbornou péči by měl poskytnout každý psychiatr. Zdaleka ne každý se ale na léčbu takových poruch specializuje. Terapeutické skupiny fungují například v psychiatrické nemocnici v Bohnicích, v Brně a Olomouci má specializované programy sdružení Podané ruce.
Patologické hráčství ovšem výrazně poznamenává i rodinu závislého…
Ano. Hlavní problém doprovázející hráče je zadluženost, která bývá hodně velká. Podle jedné naší studie mezi gamblery, kteří se léčili, byl nejmenší dluh asi 400 tisíc, nejvyšší několik milionů. Celý proces má většinou danou posloupnost. Nejdřív hráči utratí vlastní peníze, pak začnou prodávat majetek a cennosti, následují rodinné peníze, nemovitosti nebo třeba šperky. Potom přicházejí další zdroje – půjčky od známých a vzdálenější rodiny, následují banky a nebankovní společnosti s různými spotřebitelskými úvěry. A tady jsou většinou ty největší dluhy. Nakonec přichází na řadu trestná činnost, jako je zpronevěra, neplacení daní a podobně. Samozřejmě pak problém postihne celou rodinu. Jsou to často právě tito rodinní příslušníci, kteří se obracejí na pomocné programy, volají na linky důvěry či píšou na internetové poradny – dělají to mnohem častěji než třeba rodiny lidí závislých na návykových látkách.
Do jaké míry by pomohla regulace hazardu, je namístě zákaz?
Paleta opatření je relativně široká – nejsou tu jen možnosti povolit/zakázat. Například u automatů nebo on-line sázení lze regulovat parametry her tak, že vám nedovolí v krátkém čase vsadit či prohrát velké peníze. V některých zemích mají třeba nastavené pauzy mezi jednotlivými hrami. V severských státech zase registrují hráče, přístroje fungují jen na kartu s osobní identifikací. Pak může stát nebo soud některé osoby, třeba dlužníky, z hraní vyloučit. Redukce velkého množství automatů v ČR je namístě, zároveň to ale není jediná možnost regulace.
Nyní si mohou obce schválit zákaz automatů. Je to podle vás dostačující, nebo by tu měla být další opatření ze strany státu, která by problém regulovala – například zavedením zmiňované registrace hráčů?
Jako specialista v oboru preventivního lékařství jsem přesvědčen, že pokud existuje jasné veřejnozdravotní riziko, měl by to být stát, kdo na jeho kontrolu dohlíží. Měl by tedy stanovit pravidla tak, aby byly dopady co nejmenší. Nemyslím si tedy, že řešením je dát pravomoci pouze na obecní úroveň. Vyhlášky vydávají obce a jejich politické reprezentace. S každou výměnou je tedy šance či riziko, že se vyhláška bude měnit. Časté změny nejsou ideální ani z veřejného zdravotního hlediska ani pro provozovatele heren. Je-li jasné, že je možno redukovat nejvýraznější rizika, měl by to učinit stát. Pak je tu samozřejmě prostor pro doregulování na obecní úrovni.
MICHAELA KOUBOVÁ