Královské město Sušice leží na úpatí Šumavy na řece Otavě, kde se kdysi rýžovalo zlato. Na jeho někdejší proslulost upozorňují honosné gotické budovy na náměstí. Sušice si ale zažila i složité kapitoly. „Teď projíždíme Dlouhou Vsí. Tady už začínaly Sudety,“ ukazuje ves ležící jen pět kilometrů od Sušice Daniela Kodýtková, jedna z ambasadorek programu Rok na hranici. Stojí za ním Česko-německý fond budoucnosti. Snaží se jím oživovat přeshraniční spolupráci mezi Čechy a Němci, propojovat podobné spolky, oddíly, třídy i rodiny na obou stranách hranice.

Za dalších sedm kilometrů přijíždíme do vesničky Hartmanice. „Dál už se za komunistů nesmělo. Začínalo tu ostře střežené pásmo u hranic se západním Německem. My ze Sušice tomu říkáme Prostor,“ popisuje Kodýtková.

V podhůří Orlických hor a Krkonoš leží takzvaně netypické pohraničí. Lidé tu drží spolu a jsou spokojenější:

Dominantou Červeného Kostelce je kostel svatého Jakuba Většího v centru města.
Rarita mezi pohraničím: U Orlických hor a Krkonoš drží lidi soudržnost i víra

Česko-německé vztahy na tomto složitém území podle ní nefungovaly již od nástupu Hitlera k moci ve 30. letech. Zcela zmraženy zůstaly až do konce roku 1989. Na pomezí východní Šumavy a Dolního Bavorska, které má coby ambasadorka Roku na hranici na starosti, bylo tedy co napravovat. Nedůvěru k sobě cítili obyvatelé obou zemí.

Dnes už panuje v pohraničí oboustranný čilý ruch. Pošumavští pendleři jezdí za prací do Zwieselu, Regenu, Viechtachu či Grafenau. Do výroby tam míří i mnozí čeští vysokoškoláci. Některé české rodiny vozí děti do německých škol, aby se naučily jazyk. Češi také jezdí do Německa nakupovat leckdy i levnější potraviny.

Sušická radniceSušická radniceZdroj: Deník/ Zuzana Hronová

Němci zase míří na českou stranu tankovat, kupovat alkohol a cigarety a za službami jako jsou kadeřnictví nebo nehtová studia. „Přímo do Sušice jezdí na sportovní soustředění němečtí fotbalisté a hokejisté, protože je to tady vyjde mnohem levněji,“ podotýká Kodýtková.

Při nákupech, výletech ani práci se ale lidé nemají šanci dobře poznat a zbavit se předsudků. To jde nejlépe při společných volnočasových aktivitách, které se ambasadorka snaží domlouvat.

Pojďme to dělat spolu

Kodýdková se narodila v Sušici a žije tu dodnes. Část středoškolských let strávila v Německu a pak absolvovala česko-německá studia na Univerzitě Karlově. Jako překladatelka se dostala k Roku na hranici. „Přijde mi to jako skvělý projekt. Partnerství se navazovala hlavně mezi většími městy. Je fajn, že se něco takového dělá i pro menší sídla v pohraničí,“ pochvaluje si.

Krásná nedaleko Aše je nejzápadnější obcí v republice, jako periferie se ale rozhodně necítí:

Obec Krásná
Z periferie udělali vesnici roku. Neříkejte nám Sudety, vzkazují lidé z Krásné

Během necelého roku stačila propojit nejrůznější spolky. Třeba německé lučištníky z Grafenau s českými lučištníky z Netolic na Prachaticku. „Stačilo překonat počáteční nedůvěru a ostych. Pak už se mezi sebou nadšeně bavili o lukostřelbě, i když mi netoličtí tvrdili, že německy umějí jen málo,“ líčí. Obě skupiny se hned dohodly, že společně zavítají na lučištnické veletrhy do Rakouska a objeví se na akci pro veřejnost v Grafenau.

Skanzen lidové kultury u hradu Velhartice na Klatovsku zase propojila s muzeem v přírodě ve Finsterau. Instituce se dohodly, že si budou vzájemně odkazovat na své stránky a akce. Tím chtějí nalákat německé návštěvníky do Velhartic a ty české do Finsterau.

Šumavské pohraničí zažilo divoké dějiny, které nepřežily stovky obcí. Lidé se je nyní snaží připomínat obnovou památek v krajině:

Pohoří na Šumavě je zaniklá obec na hranici s Rakouskem v okrese Český Krumlov. Na konci 19. století mívala přes 1300 obyvatel, převážně Němců. Od roku 2006 je postupně obnovována - kostel a hřbitov,  torzo fary bylo zbouráno a nahrazeno podobnou stavbou
Šumavské pohraničí komunisté zavřeli. Místní teď památku zaniklých obcí obnovují

Maličká obec Bukovník na Sušicku s její dopomocí navázala partnerství s obcí Lindberg. Navzájem se zvou na své akce, třeba na otevření historické sýpky nebo stavění májky. Starostovi Kubovy Huti zase na jeho žádost doporučila německé a rakouské hosty pro jejich koncert tradiční hudby. „Německé spolky reagují na nabídky většinou pozitivně. Pro ně je mezinárodní partnerství otázkou prestiže,“ prozrazuje ambasadorka.

Ráda by také našla přeshraničního partnera pro farmu Jedlý park v Sušici, jež provozuje i minizoo či občerstvení a vyrábí koňské krmivo z konopí. „Jsou takoví inovátoři, tak uvidíme, jestli je na ně Bavorsko připraveno,“ usmívá se.

Sušice se nevylidňuje. Šumava je cool a Německo blízko.Sušice se nevylidňuje. Šumava je cool a Německo blízko.Zdroj: Deník/ Zuzana Hronová

Pojďte s námi ven

Nyní míří na setkání ke kostelu svatého Mořice, kterému se říká Mouřenec. Jde o důležité místo česko-německých vztahů. Na přilehlém hřbitově a v kostnici jsou pohřbeni převážně Němci. Po odsunu německého obyvatelstva a nástupu komunistického režimu Češi kostel zdevastovali. Od oltáře až po lidské ostatky. V 90. letech památku obnovil spolek rodáků se sídlem v Mnichově. Lidé místo znají ze svatební scény v prvním filmu Anděl Páně.

Kodýdková se zde potkává s Olgou Svobodovou, která stojí za projektem Pojď ven – Komm Raus. „Většina přeshraničních aktivit se týká spolků. Ale co lidé, kteří v žádném nejsou? Chtěli jsme udělat společné akce pro běžné české a německé rodiny,“ vysvětluje.

Mladá generace začala oživovat Jeseník a po studiích se sem leckdy vrací založit rodinu:

Masarykovo náměstí v Jeseníku, uprostřed radnice.
Bydlíme za horami, ale už nejsme zapadákov, zní z Jeseníku. Město oživují mladí

V předchozích letech spolu zájemci z obou stran hranice rýžovali zlato u Otavy nebo splouvali řeku na vorech. Jelikož chtěla oslovit více německých rodin, požádala o pomoc Kodýtkovou. Ta ji spojila s německým spolkem Waldzeit z Bavorského lesa. Nyní by se mohly uskutečnit další setkání. „Máme podobné zaměření i podobné představy o trávení volného času. Oni také dělají víkendová setkání rodin s dětmi v přírodě. Věřím, že to vyjde,“ doufá Svobodová.

Inspirací se jí stal česko-německý tábor. „Tam člověk viděl, že děti necítí žádné jazykové bariéry, neřeší, kdo je Čech a kdo Němec. Prostě si spolu hrají,“ konstatuje.

Šumava je cool

Kodýtková vzpomíná, jak po revoluci jezdili že šedivého Československa, kde „chcípl pes“, a obdivovali upravené a životem pulzující Bavorsko za hranicemi. „V posledních deseti letech se ale zdejší české pohraničí hlavně díky turistům zdárně rozvíjí. Šumava, i kvůli seriálu Policie Modrava, začala být nesmírně populární. Fotky zdejšího národního parku jsou cool mezi mládeží na Instagramu,“ vypráví ambasadorka.

Sušice se nevylidňuje. Šumava je cool a Německo blízko.Sušice se nevylidňuje. Šumava je cool a Německo blízko.Zdroj: Deník/ Zuzana Hronová

Oproti tomu v německém pohraničí zůstává spíše starší generace a do Bavorského lesa jezdí podle ní rovněž hlavně starší lidé za turistikou a přírodou. Šumava ale láká i mladé. „Mám přátele, kteří když zakládají rodinu, vrací se z velkých měst do Pošumaví. Stěhují se sem i Pražáci, prostě proto, že se jim tady líbí. Vidím to prostě s naším regionem nadějně,“ vypráví.

Česko-německý fond budoucnosti hledá ambasadory pro nový ročník Roku na hranici. Program je vhodný zejména pro obyvatele česko-německého pohraničí, kteří se domluví německy a baví je propojovat lidi a spolky kolem sebe. Uzávěrka přihlášek je 7. dubna 2024. Více informací na roknahranici.cz.