Dnes by sice české země mohly také oplývat různými poživatinami, ale velkou část z nich dnes musí dovážet, protože jich zemědělci nevyrábějí dostatečné množství. Česká republika se za poslední roky zbavila potravinové soběstačnosti.

„Naše vlády se svou, léty slabou zemědělskou politikou lehkovážně zbavily potravinové soběstačnosti, kde jsme to dotáhli na nějakých 67 až 70 procent,“ uvedl prezident Agrární komory Jan Veleba.

Za posledních dvacet let se výrazně snížil počet chovaných domácích zvířat. Nejvýraznější je přitom tento úbytek u prasat, kdy se Česko dostalo na poválečnou úroveň z roku 1946. Tehdy se na našem území chovalo 1,7 milionu prasat, tedy skoro stejně jako loni.

Podle samotných zemědělců by nižší soběstačnost nemusela ještě nic znamenat, protože evropský trh s potravinami má jídla přebytek. Jenomže je rozdíl mezi tím, když se něco může dovážet, a tím, když se něco musí dovážet.

„Donedávna se nic nedělo. Koruna byla silná, dovozy levné, eurozóna v pořádku, zkrátka pohoda. Tento stav skončil. Koruna zeslábla, dovozy zdražily, stav eurozóny může být ne špatný, ale kritický,“ naznačil nepříznivý vývoj prezident Agrární komory.

Snižující se soběstačnost zaznamenalo i ministerstvo zemědělství, které na konci minulého roku poskytlo českým producentům vepřového injekci ve výši 325 milionů korun. „Nepříznivý vývoj se nejvíce projevil u vepřového masa poklesem České republiky ve výrobě ze zhruba 100 procent v období před vstupem do Evropské unie na současnou úroveň kolem 60 procent,“ vysvětlil dotaci ministr zemědělství Petr Bendl (ODS).

Injekci farmáři uvítali, protože alespoň trochu stabilizovala situaci. Zároveň však dodávají, že přichází poměrně pozdě. Úbytek chovu trval řadu let a řadu let by také trvalo, než by se počet chovaných zvířat zvýšil. „Stavy se mohou mírně zvýšit, ale chovatelé se už rozhodli,“ řekl Veleba.

Podobnou tendenci lze dnes pozorovat i u dalších zemědělských komodit, zejména u živočišných. Na 80 procent klesla třeba u drůbežího masa, na jehož podporu Bendlův resort poslal také dotaci 53 milionů. V případě produkce vajec se soběstačnost snížila dokonce z 80 na 60 procent.

Předsedkyně Českomoravské drůbežářské unie Dagmar Tůmová však předpovídá, že v případě vajec se jedná spíše o přechodný jev, neboť evropští chovatelé nosnic museli do konce loňského roku vyměnit staré konvenční klece za obohacené, které slepicím poskytují větší komfort, a do nichž čeští drůbežáři investovali 1,2 miliardy korun. Zároveň tím ovšem poklesly stavy.

„Na 75 procent se dostaneme někdy v polovině roku,“ míní Tůmová. Chovatelé však žádají ochranu před svými konkurenty, kteří do luxusnějších klecí neinvestovali, takže drahou rekonstrukci nemusejí promítnout do ceny vajec.

Kvůli tomu také vydal koncem roku Bendl Státní veterinární správě pokyn, aby se vejce z neobohacených klecí na český trh nedostala. Minulý pátek už kontroloři objevili dvě zásilky asi 400 tisíc vajec z Polska a Maďarska. V polském případě je rovnou poslali zpátky za severní hranici, protože jejich výrobce používá ve svém chovu i starý typ klecí.

„Podobně budeme postupovat proti všem zjištěným případům. Je nemyslitelné, aby byli domácí producenti poškozování na vlastním trhu tím, že respektovali požadavky evropské legislativy,“ prohlásil ministr zemědělství.

I přes tyto snahy však šéf Agrární komory předpokládá, že soběstačnost České republiky bude i nadále klesat. „Týká se to všech komodit kromě pekárenského zboží,“ dodal.

Stavy hospodářských zvířat (tisíce kusů)

1935 1965 1989 2011

Skot 3 105 3 065 3 481 1 343
Krávy 1 852 1 338 1 247 551
Prasata 2 310 3 859 4 686 1 749
Prasnice 279 316312 103
Ovce 40121 399209
Koně 402115 27 32
Drůbež –19 42332 48021 250
Zastoupení hlavních plodin na orné půdě (%)

¨1993 2010 rozdíl

Obiloviny 50,5 58,5 +8
Řepka 5,3 14,7 +9,4
Pícniny na o. půdě 30,2 16,3 -13,9
Kukuřice zrno 0,9 4,0 + 3,1
Brambory 3,3 1,1-2,2
Cukrovka3,4 2,2-1,1
Luskoviny 3,0 1,3 -1,7
Produkce masa (tis. tun živé hmotnosti)

2011 125,7
20041042
1989 1487


Zemědělský podnikatel Jindřich Šnejdrla:
K potravinové soběstačnosti Česko nesměřuje

České zemědělství vyrobí mnohem méně potravin, než potřebujeme. Jídlo proto musíme dovážet. To však podle spolumajitele zemědělského podniku hospodařícího v okolí Valašského Meziříčí a viceprezidenta Agrární komory Jindřicha Šnedrly (na snímku vlevo) přináší možná rizika.

Nakolik je pro Českou republiku potravinová nesoběstačnost nebezpečná?
Pakliže se nic nestane v mezinárodních vztazích, je Evropská unie dostatečně přebytková ve výrobě potravin. Z tohoto hlediska by žádný problém nenastal. Nicméně je tu 27 unijních států, které v případě nějakých problémů mohou uzavřít hranice, třeba z veterinárních nebo jiných důvodů. Pak máme problém. I když má Česká republika zemědělství, které je schopno vyrobit dostatečné množství surovin pro výrobu potravin, je potravinově nesoběstačná. Největší problém je dnes u vepřového masa.

Nestraší čeští zemědělci potravinovou nesoběstačností?
My nemáme důvod někoho strašit. Jenom upozorňujeme na možná rizika, která by mohla vzniknout. V rámci své publikační činnosti jsem uváděl mnoho příkladů. Jako jeden z mnoha mohu uvést situaci v pěstování česneku. Dokud v České republice fungoval dostatek pěstitelů, kteří dávali na trh dobrý a kvalitní česnek, čínská konkurence dovážela za nesmyslné ceny česnek z Číny. Tento tlak zapříčinil, že čeští pěstitelé od pěstování česneku odešli a v tom okamžiku, kdy nebylo na trhu dostatek českého česneku, cena neskonale vyběhla nahoru. Nevím, kde je hranice, kde se takříkajíc láme chleba. Jiná situace je v případě, jestliže se do republiky chce něco dovážet, a jiná situace je, když se zboží musí dovážet. To jsou velice jednoduché úvahy. Když se to se dováží, tak náklady spojené s dopravou hradí vesměs dovozce, ale v okamžiku, kdy se to sem bude muset dovážet, bude v úplně opačném gardu.

Může se tedy v případě vepřového masa stát něco podobné jako v případě česneku?
Je to docela možné. Nevím, jestli to bude přesně tak, ale případ u česneku je jednoznačný. Začátkem 90. let se k nám začalo dovážet neskonalé množství čerstvých řezaných květin z Holandska, česká konkurence se zlikvidovala. Dneska jsou ceny těchto květin někde na desetinásobku původní ceny. To znamená, že nepřítomnost domácí konkurence bude dovozcům umožňovat šroubovat ceny do významně vyšších výšek. Nevím, jestli to tak bude stoprocentně, ale závislost na zboží jakéhokoliv druhu je nebezpečná. Už vůbec nechápeme, proč tomu tak je, když toto zboží jsme schopni vyrobit v České republice.

Proč tedy čeští zemědělci nedokáží vyrobit toto zboží tak levně jako zahraniční konkurence?
Je to totální nerovnováha v poskytovaných dotací v různých státech Evropské unie. To je problém číslo jedna až milion. Výrobci vepřového masa v České republice s výjimkou loňské dotace na ozdravení stáda prasnic a selat jsou bez jakýchkoliv dotací. Nemáme to sice písemně, ale z různých našich kontaktů víme, že v západní Evropě výrobci vepřového masa jsou dotováni ze zemských, krajských a jiných zdrojů. Jinak by nebylo možné, aby maso mohli vyrobit výrazněji levněji, než jsme schopni vyrobit my. Český zemědělec to opravdu dělá dobře, ale dotace podmínky na trhu výrazně překrucují.

Soběstačnosti českého zemědělství tedy překážejí zejména dotace?
Dotace jsou různé a hrůzné, jak s oblibou říkám. Ale problém, který nastal, nemá jednoduché řešení. Není to tak, že otočím vypínačem a je světlo. Je potřeba udělat celou řadu kroků. Agrární komoře se loni podařilo ve spolupráci s pracovníky ministerstva zemědělství vydefinovat možnost čerpání dotací pro sektor masa a dotace zemědělcům jakýmsi způsobem pomohla, i když nechci říct, že se to stabilizovalo. Ve výrobě mléka tato situace dříve také nastala, když jsme byli nuceni podpořit chovatele dojného skotu, čímž se sektor zastabilizoval. Ale dotace určitě sehrávají významnou roli.

Jsou nějaké vyhlídky, abychom se z nějakých 60 procent soběstačnosti posunuli výše?
Je to dlouhodobý proces. Chybí zvířata, která by výrobu zvedla. Musíme je v prvé řadě nachovat, abychom výrobu mohli zvednout. Jestliže pokles trval řádově několik let, zase řádově několik let bude trvat, než se výrobu podaří zvýšit.

Jde mi spíš o to, jestli budeme v příštích letech soběstační?
V tuto chvíli se to tak říci nedá, určitě to k tomu nesměřuje.