Česko-slovenský talent a krása: platí remíza

„Diametrální rozdíl mezi uspokojivými výsledky sledovanosti na Slovensku 
a špatnými v Česku dokazuje, že vlna federálních show byla skutečně spíš vlna než dlouhodobá změna poměrů. Pokud tato vlna nekončí, pak určitě opadá. Jak jsme se jako komerční televize vlny chytli, tak jsme českého diváka federalismem zahltili a ten teď řekl dost," přiznal tehdy serveru Mediář šéf Primy Marek Singer. Přesto ale tatáž televize letos uvedla show Česko Slovensko má talent a není sama, kdo na federální pořady dál sází. Talentmania, Česko Slovenská SuperStar či Hlas Česko Slovenska mají za sebou někdy i několik sérií a nezdá se, že by měly končit.

Těžko rozsoudit

Málokdo si dnes ještě vzpomene na první televizní pořad, který těmto komerčním soutěžím, pravda, v československém socialistickém vydání, v půli 70. let předcházel: Zpívá celá rodina. Prolínání se týká dokonce i soutěží krásy, přestože české a slovenské Miss soutěží odděleně. O českých kráskách totiž spolurozhodovali i slovenští umělci. Těžko přitom rozsoudit, zda jsou krásnější Češky, nebo Slovenky – pokusit se o to ale můžete v anketě na webu Deníku.

Filmová tvorba u východních sousedů sice právě nevzkvétá, přece jen se ale každý rok jeden nebo dva snímky v našich kinech objeví – a to je dobře. Vloni to byla Love, letos Konfident Juraje Nvoty či hraný dokument Až do města Aš. Nedělejme si přitom iluze, že za částečným návratem federální kultury je jen bratrská vzájemnost.

Československé spojenectví totiž nabízí větší trh s větším množstvím inzerentů i diváků. A to je v době ekonomické nejistoty neobyčejně silná deviza.

Skupina No Name pětkrát vyhrála Slavíka za nejoblíbenějšího slovenského interpreta v Česku. Její zpěvák Igor Timko říká:
Prosadit se u vás? Stálo by o to mnoho našich kolegů pod Tatrami

Zpěvák No Name Igor Timko říká:

Prosadit se u vás? Stálo by o to mnoho našich kolegů pod Tatrami

Praha /ROZHOVOR/ - Ročně u nás odehraje až 70 procent svých koncertů. Slovenská skupina No Name je fenomén, kterému se v Česku daří – dá se říct – víc než na Slovensku. „Je to logické, jste větší. A nás moc těší, že jsme se u vás dokázali prosadit. Stálo by o to mnoho našich slovenských kolegů," říká Igor Timko, frontman kapely.

Nejste u nich právě kvůli tomu 
v nemilosti, nezávidí vám?
Spíš si myslím, že když, tak si možná říkají – proč oni a proč ne my? Na vzájemných vztazích se ale náš úspěch nijak neprojevuje, jsou v naprostém pořádku.

Takže když hrají Češi a Slováci třeba hokejové utkání, fandíte společně Slovákům…
Rozhodně. Jestli mám být rád, že se Československo rozdělilo, tak právě z pohledu sportovního, ekonomického a politického. Každý má svůj píseček, na kterém si je svým pánem – vy jste zodpovědní za své reformy, úspěchy či neúspěchy, my zase za ty své. A všichni jsou v klídku. I když ale „kopeme" sami za sebe, jsme si ze všech národů na světě nejbližší. Stále přece vznikají kombinovaná manželství, vzájemně se navštěvujeme, jezdíme za prací… Koneckonců, úspěch naší písničky Na na na je tak obrovský i díky tomu, že spousta lidí spolu byla na vojně – Východoslováci v Aši, Západočeši v Michalovcích. Naše pouta prostě dostala punc jakési vzácnosti, výjimečnosti, kterou bychom si měli hýčkat.

Například i pořádáním nejrůznějších česko-slovenských televizních show? Jak se na ně vlastně díváte?
Nemám s nimi problém – nebýt SuperStar, neměli byste Anetu Langerovou a my zase Petera Cmoríka. Oba se dokázali z té superstárovské nálepky vymanit, protože jsou to osobnosti, které svůj talent potvrdily i v reálném životě. Samozřejmě je spousta těch, kteří nepřekročí stín karaoke, a proto jejich „sláva" zanikne ještě dřív, než skončí soutěž samotná. To je ale jiná věc. Pokud se bavíme o tom, jestli mají takové soutěže ještě smysl, tak zastávám názor, že dokud se na ně budou lidé dívat a dokud se při nich budou bavit, tak ano. Dalším nesporným pozitivem je to, že samotní soutěžící mají – co se pěvecké i talentové show v posledních letech v našich zemích propojily – šanci zaujmout na větším prostoru. Čili mají skvělou startovací plochu.

Zatímco talentové soutěže se spojily, o titul Miss bojují dívky v každé zemi zvlášť. Také jste 
v porotě jedné z nich – té české – usedl…
Ano, to když zvítězila Iveta Lutovská. Bylo to příjemné, co si budeme povídat. Jako muž jsem samozřejmě prvořadě hodnotil „objekt" jako takový, ale ve druhém plánu mě zajímalo, co ta nebo ona dívka vypustí z pusy. A někdy jsem se nestačil divit… Každopádně jsou ale české 
a slovenské dívky překrásný vývozní artikl, který, jak víme, slaví velké úspěchy i ve světě.



Není ale právě všemožnými soutěžemi bita kultura jako taková, třeba divadla?
Coby vystudovaný herec musím říct, že divadlům spíš pomohla. Ne všichni mají na sledování reality show náturu – a přiznejme si, že některé z nich jsou v jistých ohledech úplný kanál. Proto lidé začínají hledat něco, co v televizi nenajdou. A to jsou právě divadelní inscenace. Takže dnes je na Slovensku docela běžné, že některé scény mají díky současnému televiznímu trendu na dva až tři měsíce předem vyprodáno.