Obezita, nedostatek pohybu, špatná strava a příliš mnoho stresu. Minimálně jedna z uvedených věcí se týká takřka každého Čecha. Jen málo lidí si ale uvědomuje, že jde o základní rizikové faktory cukrovky.

Cukrovka je zabiják!

V Česku se s ní léčí více než tři čtvrtě milionu pacientů, dalších skoro čtvrt milionu lidí má nemoc také, ale ještě o tom neví. Právě na ně je cílena nová kampaň, která odstartuje příští týden.

Přestože se to nezdá, je cukrovka velký zabiják. Na její následky ročně zemře na 30 000 Čechů, tedy třicetkrát více než při nehodách na silnicích. Navíc počet diabetiků v posledních letech prudce stoupá. „Každý rok přibude na padesát tisíc nově diagnostikovaných případů cukrovky, hlavně 2. typu. Často proto mluvíme o epidemii diabetu,“ řekl prezident Diabetické asociace ČR a přednosta interní kliniky Fakultní nemocnice v Motole Milan Kvapil.

Pacienti navíc k lékaři obvykle přijdou až velmi pozdě, když už se u nich objeví jeden z chronických příznaků. Neléčená cukrovka totiž nebolí, pacient v první fázi nemá ani žádný nepříjemný pocit. Nemoc se po čase přihlásí sama, a to dvěma způsoby. „Buď je krevní cukr tak vysoký, že má pacient typické příznaky zhoršeného diabetu – má velkou žízeň, velký objem moči, začíná hubnout a je mu skutečně špatně. V nemocnici, kam poté dorazí, se na to pak přijde velmi rychle,“ popsal Kvapil.

Nejčastěji se na diabetes přijde na koronární jednotce

Cukrovka se ale může odhalit také náhodně. „Pacient třeba hůře vidí a na očním vyšetření se ukáže těžké poškození sítnice. Následně se pak prokáže také velmi vysoká hladina krevního cukru. Nejčastěji se ale cukrovka odhalí u pacientů na koronální jednotce s infarktem,“ popisuje šéf diabetické asociace. Předcházet cukrovce je přitom zdánlivě snadné – stačí dodržovat správnou životosprávu.

Kampaň - cukrovka
„Důležité jsou tři základní kroky. Úprava stravovacího režimu, zvýšení pohybové aktivity a zvládání stresu. Člověk by měl dbát na vyvážený příjem energie, omezit jednoduchý cukr, jíst více ovoce a zeleniny a dodržovat pitný režim. Tuků v jídelníčku by mělo být maximálně 35 energetických procent,“ radí nutriční terapeutka Věra Králová.
O nadváze lékaři často mluví jako o takzvaném prediabetickém syndromu. „Velmi obézní člověk má totiž takřka stoprocentní jistotu, že se u něj diabetes objeví. V Česku k tomu má dispozice až jedna třetina lidí,“ varuje Kvapil. Kromě závažných následků má rapidní nárůst diabetiků výrazný ekonomický dopad. Roční léčba jednoho pacienta totiž vyjde na 25 tisíc korun, celkem to pro Česko činí zhruba 20 miliard. To je takřka osm procent všech výdajů ve zdravotnictví. Drtivou většinu peněz přitom spolkne léčba komplikací spojených s pokročilým stadiem nemoci.

Velké procento lidí o své nemoci neví

Proto je důležité cukrovku odhalit včas. Odhady totiž mluví až o čtvrt milionu lidí v Česku, kteří sice mají zvýšenou hladinu krevního cukru, ale nevědí o tom. První příznaky se u nich mohou projevit až za deset nebo i patnáct let, a to už bývá pozdě.

Cukrovka v Česku

I proto plánuje Diabetická asociace ČR příští pátek spustit projekt nazvaný Cukrovka, změřte si svá rizika. „Hlavním cílem je ukázat na důležitost pravidelného měření hladiny cukru a cholesterolu v krvi. V pěti českých městech si lidé mohou nechat zdarma tyto údaje změřit a výsledky hned zkonzultovat s přítomnou nutriční sestrou,“ prohlásila Lucie Asenová z pořádající agentury Focus.

CUKROVKÁŘŮM ZACHRÁNÍ ŽIVOT PŘEVRATNÁ PUMPA

Hypoglykemie je nízká hladina krevního cukru, ke které dochází při nepoměru mezi dávkou inzulinu a množstvím přijatých sacharidů. Zjednodušeně se dá říct, že nastává po předávkování inzulinem. A právě to hrozí diabetikům závislým na inzulinových injekcích. Nemocný, který bere inzulin delší dobu, totiž nastupující příznaky hypoglykemie nemusí poznat. „Při delším trvání cukrovky dochází k syndromu nerozpoznané hypoglykemie.

To znamená, že pacient už nemá varovné příznaky a upadá náhle do bezvědomí. Je to velmi nebezpečné, protože k tomu dochází z minuty na minutu. Pokud to trvá dlouho, tak to může vést až ke smrti,“ varovala primářka Centra diabetologie Institutu klinické a experimentální medicíny (IKEM) Radomíra Kožnarová.

Strach z nedostatku

Někteří diabetici navíc kvůli obavám z nedostatku inzulinu dávkování záměrně zvyšují, což často vede ke kriticky nízké hladině cukru v krvi. Právě tomu může nová pumpa Paradigm Veo účinně zabránit. „Jde o první pumpu, což je přístroj dávkující inzulin nemocnému s cukrovkou do podkoží trvale celý den. Pumpa se sama zastaví, pokud má nemocný nízkou hladinu krevního cukru,“ řekla přednostka Centra diabetologie IKEM Terezie Pelikánová.

Jedním ze dvou prvních českých pacientů, kterým lékaři nový typ glykemické pumpy zavedli, je třiadvacetiletý Tomáš Pelcl. Cukrovkou trpí už od dvou let. „S pumpou jsem velmi spokojený, dává mi větší volnost, než když jsem si inzulin píchal sám,“ podotkl třiadvacetiletý pacient. Glykemickou pumpu už používá osm let, nejnovější model pak teprve několik týdnů. Glykemická pumpa je trubičkou pevně spojena s tělem pacienta, kterému automaticky podle nastavených hodnot a časů dávkuje inzulin. Nejnovější typ dokáže sám vyhodnotit hladinu cukru v krvi.

Každodenní injekce bolí. Vědci hledají náhradu

Jednašedesátiletá Marie Skřikovská ze západočeských Nýřan si už více než šestnáct let každý den pravidelně píchá inzulin. Lékaři u ní totiž před lety odhalili cukrovku. Přestože bolestivou a nepříjemnou injekci už dávno nahradilo takřka bezbolestné inzulinové pero, stále si pacientka na aplikaci nezvykla.

„Přestože už nemusím injekce vyvařovat jako dřív a navíc si ani neničím žíly neustálým pícháním, pořád je to velmi nepříjemné a omezující. Představte si, že bych si dávku píchla někde na veřejnosti. To stále nepřichází v úvahu,“ popsala úskalí užívání inzulinu Skřikovská.

Náhrada? V nedohlednu…

Podobně jako většina ostatních pacientů by uvítala, kdyby lékaři objevili jiný způsob dávkování inzulinu. Šéf Diabetické asociace ČR Milan Kvapil, který se pravidelně účastní světových kongresů diabetologů, na nichž prezentují své nejnovější objevy, ale zatím náhradu injekční aplikace nevidí růžově. „Mluvilo se například o aplikaci vdechnutím. Stále je totiž společensky přijatelnější, když člověk na veřejnosti něco vdechne, než když si píchne injekci. Problém je ale v tom, že taková dávka by musela být mnohonásobně vyšší, což by zase mohlo zhoršovat chronický zánět průdušek a zvyšovat riziko karcinomu. Navíc by to vyšlo až čtyřikrát dráž než klasická aplikace. Takže vývoj této metody byl zastaven,“ řekl Kvapil.

Zatímco předchozí způsob už se dostal až do stadia klinického testování, ostatní uvažované způsoby zůstávají spíše v rovině představ a přání. „Na každém celosvětovém setkání se vždy objeví pár lékařů, kteří tvrdí, že našli metodu ústního podání inzulinu. Pokud se jich zeptáme na nosič, tak ho odmítnou prozradit. To mluví za vše. Inzulin je totiž bílkovina, a proto ho nelze bez problémů účinně polknout. Spíše za výkřik také považuji náplasti a tablety, které se mají vložit do úst a vstřebávat sliznicí,“ vyjmenoval některé další uvažované cesty Kvapil.