Krátce po únoru 1948 začala Komunistická strana Československa upevňovat svou moc v armádě i v civilních aeroliniích. Nad odbornost nadřadila loajalitu k novému režimu, odborníky nahrazovala stranickými kádry a přeřazovala je na podřadné práce.

Začali ulétat hned po Únoru

Armádní piloti, kteří za války létali u britského královského letectva (RAF), byli posíláni na dovolenou nebo rovnou vyhazováni z armády. Ve službě byli z důvodu nedostatku jiných pilotů ponecháni jen ti, kteří působili po válce jako dopravní piloti u Československých aerolinií. Bylo však jen otázkou času, kdy dojde i na ně.

Někteří piloti nechtěli čekat, ani na vyhazov, ani na případné zatýkací komando, které jim zazvoní u dveří.

Vězeňská fotografie Josefa Brykse z jeho věznění na Borech
Pilot Josef Bryks byl notorický útěkář. Nacistům unikl i díky bečce na močůvku

Již krátce po komunistickém převratu, v dubnu 1948, proto uletěli do Mnichova letounem Dakota C 47 bývalí příslušníci 311. bombardovací perutě Vladimír Nedvěd a Stanislav Huńáček. V květnu je následovalo hned osm letců, jež uletěli letounem Seibel z letiště Planá u Českých Budějovic na Západ.

Civilní snímek Jaroslava Vetejšky.
Náboj jsem vypáčil šroubovákem, říká odbojář. Co způsobila střelba v Hodoníně?

Z Paříže se jako dopravní pilot nevrátil bývalý velitel letky 312. stíhací perutě Václav Šlouf. Napodobili je mnozí další letci, za všechny slavný akrobat a stíhač 312. perutě František Peřina s manželkou, kteří uletěli sportovním Sokolem do Německa. Největší a nejvýznamnější koordinovaný útěk za pomoci dopravních letadel se však teprve připravoval.

Tři dopravní letadla mění směr

Bývalí piloti RAF ve službách Čs. aerolinií už byli nasazování pouze na vnitrostátní lety, zabavili jim cestovní pasy, lety doprovázel ozbrojený agent Státní bezpečnosti, cestující byli pečlivě prověřováni, aby se na jedné palubě s personálem neocitl rodinný příslušník.

Snaha "zadrátovat nebe" tak byla zřejmá. Začátkem roku 1950 proto začala skupina dopravních pilotů ČSA připravovat koordinovaný úlet tří letadel na Západ. Jejich záměr komplikovalo to, že hodlali vzít příslušníky svých rodin s sebou, což kvůli výše uvedenému opatření komunistických orgánů nebylo jednoduché. 

Jiřina Štěpničková před rokem 1941, tedy v časech své největší slávy
Jiřina Štěpničková jako "exemplář". Režim věděl, proč musí zničit život právě jí

Po důkladné přípravě piloti zvolili datum 24. března. Vytvořili plán, podle nějž mělo dojít ke změně kurzu celkem tří Dakot, startujících ráno přibližně ve stejný čas z letišť v Bratislavě, v Brně a v Ostravě. Do letadel skutečně piloti dostali i manželky, v některých případech i další rodinné příslušníky.

Skutečnost, že se pro ně podařilo zarezervovat příslušné letenky, byla z velké části zásluhou stewardky Lídy Škorpíkové, letící v „brněnském“ stroji OK-WAR, a administrativního pracovníka poboček ČSA v Brně a Bratislavě Miloslava Hanzlíčka, letícího v „ostravském“ letounu OK-WDR.

Původním cílem všech letounů byla Praha. Piloti, kteří naplánovali jejich "úlet" na Západ, však za nové místo pro přistání zvolili základnu US Air Force v Erdingu u Mnichova.

Stíhač opanoval kokpit

Jako první startovala Dakota DC-3 z Brna. Jejím kapitánem byl Josef Klesnil, bývalý pilot 311. československé bombardovací perutě, pilotem Vít Angetter, stíhač 312. československé perutě, jenž byl spoluorganizátorem celé akce.

Krátce poté, co se letadlo vzneslo do vzduchu, svázali Angetter spolu s navigátorem Mrázem leteckého inženýra Tučka, a poté i kamaráda a kolegu z RAF kapitána Klesnila, který nebyl do akce zasvěcen. Ten měl doma rodinu a sám o emigraci neuvažoval. Jeho svázáním mu jeho kolegové pomohli vyhnout se problémům při budoucím výslechu.

Po Klementu Gottwaldovi byl Rudolf Slánský druhým mužem ve státě. Gottwald byl jeho přítel, přesto ho nakonec obětoval
Generální tajemník Slánský: K jeho zatčení přispěl záhadný dopis Velkému metaři

Vítu Angetterovi se podařilo dostat na palubu manželku, která si zakoupila letenku na staré doklady se jménem za svobodna.

Jakmile Angetter opanoval kokpit, změnil kurs letounu na Německo, přeletěl kolem Kletě a po přeletu nad americkou okupační zónou přistál v západoněmeckém Erdingu.

Josef Hasil se snoubenkou Marií Vávrovou.
Vzpomínka na Krále Šumavy. Odbojář Josef Hasil se nebál pro druhé riskovat život

Teprve tam se probral podroušený komunistický šéf Československých aerolinií Leopold Thurner, jenž se pokusil se zbraní proniknout do pilotní kabiny. Byl však odzbrojen.

Angetter po přistání informoval velitele základny o tom, že ve vzduchu jsou další dva letouny a budou se hlásit heslem "Cesta ke svobodě - Way to freedom".

V druhém letadle byla i komunistická delegace

Jako druhý odstartoval s Dakotou z Ostravy kapitán Ladislav Světlík, stíhač 312. perutě, jenž se stal za války díky pěti sestřelům nepřátelských letounů pilotním esem.

Jeho kopilotem byl Mečislav Kozák, bývalý pilot 311. perutě. Kromě něj seděli v pilotní kabině ještě navigátor Čestmír Brož a palubní inženýr Gejza Holoda (rovněž bývalý příslušník 311. perutě).

Milada Horáková.
Zatčení Milady Horákové: její muž unikl StB v pantoflích, ji varovat nestihl

Jako zasvěcení cestující se na palubu dostali také Viktor Popelka, stíhač 310. perutě, jeho manželka cestující na své dívčí jméno, a manželka Oldřicha Doležala, jenž byl pilotem letadla startujícího v Bratislavě, spolu s půlročním synem (o šedesát let později spoluorganizátorem zbudování památníku letcům na pražském Klárově).

Ostatní cestující tvořili členové komunistické delegace letící k samotnému prezidentovi Klementu Gottwaldovi na Pražský hrad.

Zatímco Viktor Popelka zabavil v kabině kolegu Kozáka, Světlík za pomoci zbraně svázal Brože a Holodu. Potom spoutal také Kozáka, jehož dokonce na jeho vlastní žádost zranil na hlavě na důkaz toho, že spolu o pilotování letounu bojovali.

Benediktinské arciopatství sv. Vojtěcha a sv. Markéty v Praze-Břevnově
Komunistům stačila jediná noc. Akce K zničila všechny mužské kláštery

"Přinejmenším já a Holoda bychom proti únoscům nic nepodnikli, i když to nebyla zrovna příjemná situace. Na druhé straně jsme po návratu museli celý Světlíkův a Popelkův nátlak dost zveličit a zdramatizovat, aby na nás při výslechu po návratu nepadl ani stín podezření ze zjevné pasivity. Tehdy vrcholila studená válka, všude panovala strašná protiimperialistická hysterie a komunisté by se s námi ani trochu nemazlili. Sice jsme z toho vyvázli s odřenýma ušima, ale nakonec nás od aerolinií stejně vyhodili," uvedl v roce 2000 Mečislav Kozák. Po průletu americkou zónou Německa přistáli na základně.

Ve třetím letadle letěla matka slavné krasobruslařky

Poslední startovalo letadlo z Bratislavy kapitána Oldřicha Doležala, bývalého pilota 311. bombardovací perutě RAF, který mimo jiné potopil za války v Biskajském zálivu dopravní loď Alsterufer s nákladem wolframu pro německý zbrojní průmysl.

Celá posádka, již tvořili Bořivoj Šmíd, pilot 310. perutě, Stanislav Škácha, navigátor 311. perutě, Jan Královanský, letecký inženýr, a stewardka Eva Vysloužilová, byla do akce zasvěcena.

Matka Tereza hovoří v chrámu Nanebevzetí Panny Marie v Brně 10. listopadu 1984
Matku Terezu v Česku sledovala StB. Akci rozjela pod krycím názvem "Eva"

Komplikací byla velká hmotnost zavazadel a také opakované kontroly pasů. Na palubu totiž nastoupila také Anna Vrzáňová, matka mistryně světa v krasobruslení Aleny Áji Vrzáňové, jež nedlouho předtím emigrovala. Státní bezpečnost se proto obávala, že o emigraci usiluje i krasobruslařčina matka, a zdržovala start.

Letoun nakonec se zpožděním vzlétl, v té době mu už ale hrozilo, že se akce nezdaří. Všechna letadla se totiž měla dostat do vzduchu zhruba současně, nyní však už tu byly dva letouny, které nekomunikovaly s řízením provozu. Hrozilo nebezpečí, že se komunistické bezpečnostní orgány po této zkušenosti na všechny lety zaměří a donutí je k přistání na československém území.

Před Brnem Doležal nahlásil poruchu na podvozku a nemožnost přistát v Brně. Pak stočil let na jihozápad a vydal se na riskantní hodinový přelet nad ruskou zónou v Rakousku. Všichni si oddechli teprve při vstupu do americké zóny, kde je čekaly stíhačky s bílými hvězdami a doprovodily je na základnu Erding.

Propagandisticky z akce těžily obě strany

Z 85 lidí na palubách všech tří letadel požádalo v Erdingu o azyl (ať už plánovaně nebo spontánně) 27 lidí. V době studené války vytěžily z této unikátní akce materiál pro svoji propagandu obě strany.

O akci informovaly noviny celého západního světa. V Československu naproti tomu vznikla divadelní hra i ceovečerní film "Únos", jenž vytvořila tvůrčí dvojice Ján Kadár a Elmar Klos, později oceněná Oscarem za film zcela jiného ražení Obchod na korze.

Tomáš Lom na Bahamách v roce 1945
Za války mu v letadle explodovala bomba. Měli jsme sakra štěstí, říká Tomáš Lom

Únos byl hvězdně obsazený tehdy známými herci a využíval zejména faktu, že větší část cestujících zvolila návrat do Československa (opomíjel přitom, že tito cestující zde měli rodiny).

Ještě dřív než film vznikla také kniha Únos do Erdingu, kterou napsal Jindřich Suchý.

Akce urychlila stažení zbývajících "Zápaďáků" z pozic pilotů, jak armádních, tak dopravních. Organizátoři akce byli v nepřítomnosti odsouzeni k trestům smrti, ostatní žadatelé o azyl k 25 letům vězení. Vyšetřovací spis je poplatný době, špičkoví letci jsou v něm haněni po odborné i osobní stránce. Například o Ladislavu Světlíkovi se píše, že "ve svém zaměstnání i bydlišti se projevil jako silně reakčně zaměřený ZÁPADOVEC, který nikdy neuznával lidově demokratické zřízení. Ani po odborné stránce nebyl na výši".

Německé jednotky při obléhání Breslau
Byl Čech, ale musel válčit za Hitlera: před smrtí ho zachránilo, že hrál mrtvolu

O tom, jak moc byl tento elaborát "objektivní", svědčí fakt, že pilot byl znovu přijat do řad britské RAF, kde i s tímto "posudkem" udělal ještě osmnáctiletou kariéru a skončil jako velitel základny. Také někteří další piloti se vrátili k létání u RAF. Angetter, Popelka, Šmíd a Mráz létali s výzvědnými letouny nad východní Evropou pro CIA.

Na Západ zamířili po propuštění z Československých aerolinií také Klesnil a Holoďa. Klesnilovi se podařilo i s rodinou úspěšně emigrovat přes Šumavu, Holoďa však byl spolu s dalšími bývalými příslušníky RAF při pokusu o emigraci chycen a odsouzem ke 13 letům vězení.

Tragická doba plná zločinů

V té době už probíhaly v Československu pod heslem "Kdo nejde s námi, jde proti nám" naplno násilné akce proti všem, kdo se odmítli smířit s nastoleným kurzem.

Zvůli komunistů neunikli političtí protivníci, církev, přestavitelé buržoazie i západního nekomunistického protinacistického odboje.

Letoun Airspeed Ambassador G-ALZU aerolinek British European Airlines po havárii na mnichovském letišti 6. února 1958
Zbytečná smrt fotbalistů Manchesteru: vidina domova a sníh zpečetily jejich osud

Již v roce 1949 byl popravem generál Heliodor Píka. Na venkově probíhala po sovětském vzoru násilná kolektivizace sedláků, často doprovázená násilným vystěhováním celých rodin desítky kilometrů daleko od jejich usedlostí. Byly znárodňovány živnosti a nepohodlné se staly i skautské, sokolské a jiné organizace.

Ve vazbě čekala na proces národně-socialistická poslankyně doktorka Milada Horáková. Nově zřízené pracovní tábory a věznice se plnily tisíci odpůrců nového režimu.

Iniciátor odvážného útěku Michail Devjatajev a okamžik únosu letadla zachycený na dobové pohlednici
Zariskovali a unikli z pekla. Zbývalo jim pár dní života, tak přišli s plánem

Dne 13. března 1950 začala Akce K, při níž byly obsazeny a zlikvidovány mužské kláštery. Represím, započatým shodou okolností v týž den, neunikli ani dvojnásobní mistři světa v hokeji. Už dříve jim nové komunistické orgány nedovolily odcestovat na mistrovství světa do Londýna, nyní je pozatýkaly a v následném procesu, pojmenovaném po gólmanovi Modrém, jim udělily mnohaleté tresty žaláře.

Pražský proces s třinácti antikomunisty v čele s Miladou Horákovou pak svými čtyřmi rozsudky smrti charakterizoval zmíněnou dobu nejlépe - a nejtragičtěji.