Nový typ léčiva, které je příbuzné sloučenině 
7-methoxytakrinu, by měl vylepšit aktuální léky, které užívají lidé s Alzheimerovou chorobou. Přípravky, které jsou 
v tuto chvíli na trhu, nejsou příliš komplexní. Nový medikament se snaží zasáhnout více cílů najednou a hlavně co nejvíce omezit nežádoucí účinky spojené s jeho podáváním. „Léčiva jsou potenciálně využitelná pro léčbu Alzheimerovy choroby. Neřeší samozřejmě problém, kdy by člověka z nemoci vyléčila úplně, ale dávají si za cíl postihnout více patologických projevů dané nemoci," upřesňuje Jan Korábečný z katedry toxikologie a vojenské farmacie, který vědecký tým vedl. Spolupracoval na něm s Centrem biomedicínského výzkumu Fakultní nemocnice Hradec Králové, které patent podávalo, a zároveň s vědci z Itálie a Slovenska. Jan Korábečný začal s výzkumem už v roce 2008.

Tak trochu paradoxní je, že využil poznatků, které se Alzheimerovy choroby vůbec netýkaly. „Na fakultě se dlouhodobě pracovalo s nervově paralytickými látkami, jako je například sarin, ke kterému se hledali různé protijedy. Výsledky výzkumu jsme použili právě při objevování léčiva Alzheimerovy choroby," vysvětluje vědec.

Šedesátkrát méně toxický

Tým expertů pracoval s původně vyvinutým léčivem na Alzheimera – takrinem. Ten ale byl na konci 90. let minulého století stažen z amerického trhu kvůli svým závažným vedlejším účinkům. Při jeho užívání byla například naměřena vysoká toxicita na játra. „Vzali jsme předlohu takrinu, jehož struktura je dobře obměnitelná, a snažili jsme se ji spojit s něčím, co by molekule dalo další přidanou hodnotu," popisuje úspěšný výzkum Jan Korábečný. Studie, které se zkoušely například na krysách a potkanech, prokázaly, že je nový lék, v porovnání s výsledky na potkanech u „starého léku", až 60krát méně toxický.

Výzkumu, o kterém se nyní píše po celém světě, však předcházela zdlouhavá příprava. „Nejtěžší ze všeho bylo sesumírovat poznatky toho, co už je ve světě známo a co by se dalo dělat," přiznává hradecký vědec. Příprava samotného léčiva v laboratoři pak probíhala tak, že se stále dokola „zkoušelo", co bude fungovat 
a co ne. Úspěšným objevem medikamentu ale cesta ani zdaleka nekončí. Než se lék dostane na pulty lékáren, potrvá to ještě dlouhou dobu. Od syntézy po jeho zavedení na trh totiž uplyne zhruba dvanáct až patnáct let, nyní se dá mluvit o prvním roce. Celý proces navíc stojí až jednu miliardu amerických dolarů, drahé jsou zejména klinické studie. „Uvidíme, jestli se patentu, který právě podáváme, chytne nějaká firma. Dál už se z finančních důvodů na tomto výzkumu podílet nebudeme," uzavírá mladý doktor, podle kterého je patent podaný pouze pro Českou republiku a na jeden rok. V současnosti má jeho vědecký tým rozjeto hned několik dalších slibných látek. Opět se týkají výzkumu látky takrin.