V době, kdy ministr obrany Martin Barták přinesl na vládu dlouho očekávaný plán zahraničních misí na příští rok, totiž českou veřejností stále hýbe skandál elitního Útvaru speciálních operací Vojenské policie (SOG) sloužícího v Afghánistánu.

Afghánská ostuda

Členové přísně utajované jednotky, jež má v popisu práce boj s terorismem, osvobozování rukojmích nebo ochranu extrémně důležitých osob, totiž údajně opustili v boji spojence, a navíc se spíše než o boj proti povstalcům zajímali o zářezy na pažbách svých zbraní.

Vojáků se přesto zastali jak vedoucí představitelé ministerstva obrany, tak opozice.

„Příslušníci SOG žádnými zbabělci nebyli a nejsou. Naopak, jejich činnost byla vysoce oceňována a hodnocena nejen Brity, ale i dalšími spojenci,“ prohlásil například stínový ministr obrany za ČSSD Antonín Seďa.

Problémy jednotky, která měla být chloubou české armády, však do určité míry potvrdila Inspekce ministera obrany a aféra s největší pravděpodobností povede ke zrušení jednotky. Někteří členové se budou moci přihlásit k další elitní jednotce, a to k prostějovské 601. skupině speciálních sil.

Ani s touto jednotkou si však zahraniční mise příští rok neužijí. Ministr Barták totiž počítá s tím, že v tomto roce ukončí naši přítomnost v afghánské operaci Trvalá svoboda a prostějovská jednotka se vrátí do Česka.

Vláda však včera oproti očekávání Bartákův plán misí na rok 2010 neschválila a jeho projednávání odložila na příští týden.

Fischer vyčkává

„Zatím je dost času. Odložili jsme jednání na příští týden, aby byl čas na politickou debatu,“ informoval po včerejším jednání vlády premiér Jan Fischer.

Chce se tak vyhnout problémům, jaké nastaly při schvalování misí na letošní rok. Sněmovna odmítla podpořit výrazné zvýšení počtu českých vojáků v zahraničních misích, a Česku tak hrozil mezinárodní skandál.

Už teď však na veřejnost prosákly informace, že Barták žádné navýšení vojáků pro příští rok neplánuje.

Šéfové armády přesto tvrdí, že bez ohledu na politické třenice a aféry má český voják v zahraničí vysoký kredit.

„Poradí si v řadě situací a nečeká na nějakého specialistu,“ hodnotí své bývalé podřízené zástupce náčelníka generálního štábu Josef Prokš.

Současně tvrdí, že český voják není žoldák. „Ta práce má i ekonomický rozměr, ale voják tam především vyjíždí, aby pomohl, není to žoldák, který by tam jel a plnil úkol hlava nehlava. Ta práce má jak humanitní, tak i vlastenecký rozměr,“ tvrdí Prokš.

Voják na misi však rozhodně neprodělá. Kromě stálého platu dostává navíc žold. „Ten je vyplácen v dolarech a měsíčně činí podle dosažené hodnosti, náročnosti výkonu služby a charakteru operace od 2100 amerických dolarů v Kosovu do 7500 dolarů v Afghánistánu,“ uvedl mluvčí ministerstva obrany Andrej Čírtek.

Čeští vojáci v zahraničí
Do zahraničních misí už byly nasazeny tisíce Čechů

Praha - Nejen vojenské dobrodužství, ale často i ohrožení vlastního života. Též každodenní strach a nasazení v náročných podmínkách. Taková je, oproštěná od romantiky, drsná realita vojáků v zahraničních misích.

Od března 1999, kdy Česká republika rozšířila řady Severoatlantické aliance (NATO), v nich nejméně osm mužů zaplatilo vlastním životem.

„Všechny mise jsou důležité a nebezpečně. Ztratili jsme vojáky v Bosně, Kosovu, Iráku i v Afghánistánu. Nerad bych mise snižoval na ty nebezpečnější a bezpečné, ne-li pohodové,“ uvedl pro Deník první zástupce náčelníka Generálního štábu generálmajor Josef Prokš.

Nebezpečí v Kosovu je podle jeho názoru jen latentní. V Afghánistánu, kde v současnosti působí čeští vojáci v Lógaru, Kábulu a Kandaháru, „stojíte tváří v tvář protivníkovi, se kterým po sobě střílíte,“ řekl Prokš.

Tomáš Novák

Za hranicemi

První významnou zahraniční misí, jíž se zúčastnili příslušníci Armády České republiky, byla operace Pouštní štít a Pouštní bouře v letech 1990–1991. Jejím cílem bylo přinutit Irák, aby v souladu s rezolucí Rady bezpečnosti OSN do 15. ledna 1991 opustil okupovaná území Kuvajtu. Mise si vyžádala život četaře Petra Šimonka. Do května 1991 se 200 příslušníků jednotky vrátilo zpět do vlasti.

Více než desetinásobný počet vojáků nasadila česká armáda do mírové mise UNPROFOR v zemích bývalé Jugoslávie. Podle údajů ministerstva obrany zde v letech 1992–1995 působilo 2250 příslušníků ozbrojených sil.

Početný kontingent byl vyslán také do Kosova, kde byla v roce 1999 v rámci mírových sil Spojených národů KFOR rozmístěna posádka o síle 3070 mužů i žen.

Od roku 2002 bylo nejvíce českých vojáků nasazeno v Iráku a v Afghánistánu. V rámci mezinárodních sil ISAF pod velením NATO bylo do boje proti povstalcům z Tálibánu nasazeno na 430 vojáků z České republiky.