Jak neurologická onemocnění léčitn
a informovat o nich, řeší právě probíhající Evropský rok mozku. Podle primáře Neurochirurgického Primář Neurochirurgického oddělení Nemocnice Na Homolce Jan Klener.oddělení Nemocnice Na Homolce Jana Klenera však průlomové objevy, které obrátí léčbu mozku naruby, příliš neočekávejme: trendem je – alespoň v neurochirurgii – stálý posun kupředu, ovšem po malých krůčcích.

Můžete shrnout vývoj neurochirurgie za posledních 20 let?
Vývoj byl dramatický, osobně jsem ho byl svědkem v posledních 24 letech. Je dán jednak novými technologickými možnostmi, jednak získáváním nových vědeckých a know-how poznatků. Obrovské zlepšení vidím v diagnostice, kdy nové technologie umožňují daleko přesnější zobrazení struktury a funkce mozku i jeho nemocí. Díky tomu máme lepší předoperační informace o onemocnění i stavu mozkové tkáně.

Které zákroky byly před jedním či dvěma desetiletími naprosto nemyslitelné?
V otevřené neurochirurgii sem patří například šetrnější operační postupy bez nutnosti manipulace s mozkovou tkání či operace mozku při vědomí. Dále se objevuje možnost léčby některých onemocnění bez nutnosti otevření hlavy pomocí Leksellova gama nože. Používáme také tzv. endovaskulární výkony, kdy jsou zejména cévní choroby léčeny pomocí tenkého katetru zavedeného cévním systémem ze stehenní tepny.

Zajímaly by mne zákroky při vědomí pacienta. Kdy je provádíte?
U nemocných s ohroženými řečovými funkcemi, kdy je pacient během operace probuzen a testován na řečové úlohy.

Jaké jsou další nejnověji používané postupy?
Přímo během operačního výkonu můžeme dnes získat informaci o tom, zda byl nádor dostatečně odstraněn a případně jestli hrozí komplikace. Ke kompletnímu odstranění některých nádorů pomáhá též fluorescenční vyšetření, které nám po obarvení nádoru speciální látkou umožní identifikovat jinak nerozlišitelné zbytky. V cévní neurochirurgii jsme schopni pomocí fluorescenční látky sledovat průtok v mozkových cévách a předejít tak nedokrevnosti důležitých oblastí mozku. Neuroendoskopie zase umožňuje řešit některá onemocnění minimálně invazivním přístupem pouze z centimetrového návrtu lebeční kosti.

Podle čísel z roku 2011 a 2012 dělá Homolka v rámci operací mozku nejvíce onkologické zákroky. Jaká je jejich úspěšnost?
Mezi nejčastější patří nádory vyrůstající přímo z mozkové tkáně, tzv. gliomy. Ty mohou být nezhoubné, přechodné i zhoubné. U většiny nezhoubných a přechodných typů jsme schopni nemocné vyléčit nebo zajistit dlouhé bezpříznakové období, u zhoubných variant umíme prodloužit kvalitní přežívání po určité období – vždy ve spolupráci s ozařováním a chemoterapií. Bohužel existují mozkové nádory, které jsou prozatím celosvětově nevyléčitelné. U nezhoubných nádorů je možné většinu nemocných bez následků vyléčit, některé z nádorů však mohou být komplikované svým uložením a rozsahem. Operace pak bývají velmi dlouhé a není výjimkou ani zákrok trvající přes deset hodin.

Provádíte také experimentální léčbu gliomů. V čem je nová?
Na našem pracovišti se 
v rámci klinických studií provádí tzv. metoda TTF. Ta je založena na aplikaci elektrických proudů z elektrod umístěných na povrchu hlavy směrem do nádorového ložiska, kde má zahubit nádorové buňky. Ačkoliv jsou výsledky nadějné, účinnost léčby není úplná a terapie se nehodí pro všechny pacienty. Je jednou
z experimentálních metod, které se u velmi těžko léčitelných nádorů zkouší na pracovištích u nás i ve světě. Účinek významně převyšující efekt standardní léčby bohužel zatím u žádné z nich nebyl jednoznačně prokázán.

Na Homolce máte gama nůž. Na které diagnózy ho lze použít?
Léčba je založena na velmi přesném ozáření ložiska uvnitř lebky s minimálním zasažením okolních zdravých struktur, a to bez nutnosti otevírat lebeční dutinu. Nejčastější indikací jsou zhoubné i nezhoubné nádory, některé typy vrozených cévních vývojových vad a očních chorob. Lze provádět také protibolestivé a funkční výkony. Hlavní výhodou je minimální zátěž pro nemocného, kdy není nutná celková anestezie, doba hospitalizace je jeden až dva dny. Výkon je navíc vysoce bezpečný. Limitem je však maximální velikost ozařovaného ložiska do 30 milimetrů (výjimečně i více) a citlivost některých mozkových struktur na záření.

Existuje díky současnému výzkumu výhled, že by se do budoucna daly neurochirurgicky léčit choroby a postižení, u nichž to dosud nebylo možné?
Technologie nepochybně povede ke zlepšování současných a vzniku nových miniinvazivních technik, které nahradí část „klasické" neurochirurgie. Její možnosti se však zřejmě budou rozšiřovat v jiných směrech, takže role klasické neurochirurgie zůstane v dohledné době stále významná. Základní výzkum nepochybně časem přinese možnosti neinvazivní léčby řady onemocnění. Všichni si přejeme přelomový objev, který vyřeší léčbu zhoubných mozkových nádorů, umožní obnovit funkce přerušené míchy nebo části mozku zničené mrtvicí.
V reálném životě lze však spíše očekávat postupný vývoj po malých krůčcích. V bližší či vzdálenější budoucnosti se ale jistě dočkáme. 

Hana: sportovat jde i s Parkinsonem

Kyjov – Ztuhlé končetiny, problém s mluvením či neovladatelný třes. To jsou jen některé
z příznaků, které komplikují život Haně z Kyjova. Parkinsonovu chorobu jí lékaři diagnostikovali v 35 letech – v době, kdy byla na vrcholu profesionální basketbalové kariéry a starala se o dvě děti.

Hana.

„Na začátku jsem si nepřipouštěla, že jsem nemocná. Nemoc se však brzy začala projevovat naplno a zpomalenost se rozvinula v mimovolní pohyby, které jsem neměla pod kontrolou. Navenek jsem vypadala jako alkoholička nebo drogově závislá," vzpomíná dnes 49letá Hana. Navzdory zhoršujícímu se zdravotnímu stavu se ale nevzdala – a když se od přátel dozvěděla o metodě hluboké mozkové stimulace, neváhala.

„Do mozku se zavedou tenké elektrody, které jsou napojeny na neurostimulátor umístěný 
v podkoží na hrudníku. Ten vysílá rychlé elektrické pulzy 
a mění chování stimulovaných mozkových center. Díky tomu dochází ke zlepšení klinických projevů nemoci," vysvětluje Robert Jech z Neurologické kliniky 1. lékařské fakulty UK a VFN. I když nemoc metoda vyléčit neumí, lékaři rozhodli, že v Hanině případě může výrazně zmírnit příznaky.

První část operace probíhala bez uspání, aby lékaři přesně lokalizovali mozková centra a některá z nich nenarušili. „Být při vědomí a slyšet zvuky operatérského náčiní bylo hodně nepříjemné, ale věděla jsem, že je to moje jediná naděje," vzpomíná Hana na zákrok, který podstoupila v roce 2012. A vyplatilo se – téměř okamžitě mimovolní pohyby ustaly a Hana se mohla začít vracet k normálnímu životu.
Soutěživý sportovní duch jí zůstal i nadále: o tomto víkendu se Hana spolu s více než 220 parkinsoniky z ČR, Slovenska, Maďarska, Rakouska a Polska utká v několika disciplínách na sedmém ročníku Parkinsoniády v Dubňanech.

V ČR je nyní kolem 25 tisíc lidí s Parkinsonovou chorobou, desetina z nich onemocněla před 40. rokem života. Hluboká mozková stimulace pomohla téměř 350 pacientům.

David: už říká máma. Navzdory obrně

Karviná – Davídek je jedno ze sta dětí ročně, u nichž lékaři
v ČR diagnostikují dětskou mozkovou obrnu. „Od narození se nevyvíjel jako jeho zdraví vrstevníci. Pouze ležel, měl stažené nožičky a ručičky používal jen minimálně," popisuje Davídkův stav jeho maminka Hana Rosůlková.

Pak se rodiče doslechli o takzvané ITB terapii, kterou v ČR provádějí pouze v pražském Motole. Davídek proto podstoupil tzv. baclofenový test, při němž odborníci zjišťují účinky látky snižující nadměrné svalové napětí. Pokud dopadne dobře, je možné podstoupit operaci. Na tu šel Davídek jako nejmladší pacient v ČR loni v listopadu.

Davídek.

„Léčba pomocí ITB funguje na principu dávkování malého množství léku přímo do mozkomíšního moku v páteřním kanálku, což snižuje napětí svalů na končetinách," vysvětluje přednosta Neurochirurgické kliniky 2. LF UK a FN Motol Michal Tichý.

Úspěch se dostavil téměř okamžitě. „Už během třetího dne po operaci jsme u Davídka viděli změny, a to hlavně na rukou. Před operací je měl zaťaté v pěst, teď už si třeba vezme lentilku a dá si ji sám do pusy. Obrovskou radost máme i z toho, že se rozmluvil. Nikdy nezapomenu, jak mi poprvé řekl máma," líčí Hana Rosůlková.

Davídka sice ještě čeká operace kyčlí, které mu zatím nedovolují pohyb v plném rozsahu, díky léčbě ITB se však vyhne dalším zákrokům. „Pumpa Davídka nijak neomezuje ani o ní neví. Výsledek léčby je vidět čím dál víc a my věříme, že se synův stav bude i nadále zlepšovat. Jednoho dne třeba začne i chodit," uzavírá maminka.

Terapie ITB nepomáhá jen dětem, ale i dospělým. „Hodí se pro ty, kdo mají ve velkém rozsahu postiženy horní i dolní končetiny a zároveň nemohou mluvit, protože jim brání napětí svalů okolo úst," doplňuje Michal Tichý. U nás byla zatím ITB léčba použita u 102 pacientů, z nichž polovina měla mozkomíšní zranění, 40 procent roztroušenou sklerózu a v desetině případů šlo o mozkovou obrnu.

Neurologické nemoci.