Kliknutím zvětšíteNarodila se v roce 1931 v Praze a první roky svého života strávila v Průhonicích, kde byl její dědeček Vladimír Balcar známým lékařem. S koněm a malým povozem objížděl své pacienty, mezi které patřila i rodina pána průhonického zámku Arnošta Silva-Tarouca.
„Dědeček vynikal v mnoha věcech. Kromě jiného měl vynikající sluch a znal se s Antonínem Dvořákem, který bydlel v Žitné ulici. V Praze chodil na opery, a když se vrátil, sedl k pianu a zahrál všechny melodie,“ vzpomínala na dědečka, který byl mezi místními velmi oblíben nejen proto, že se zasadil o zavedení pravidelné autobusové linky z Prahy do Průhonic.
Na motorce z Londýna do Prahy
S rodiči bydlela v Kaprově ulici, její otec Augustin Šulc byl zdatným obchodníkem, který se svým bratrem Karlem založili firmu na prodej a servis motocyklů. V období první republiky se také zasloužil o zavedení prodeje britských motocyklů BSA, později zastupoval českou značku ČZ.
Byl nejen podnikavý, ale i odvážný, po válce se nebál přijet na novém modelu motocyklu BSA z Londýna do Prahy. Tato reklamní jízda byla středem pozornosti v tehdejších novinách a přispěla k popularitě firmy i samotného Šulce. Radost z podnikání a prosperita však netrvaly dlouho. Po nástupu komunistů k moci byl otec zatčen, obviněn ze spolupráce s cizí mocností, držen ve vyšetřovací vazbě a jeho podnik byl zestátněn.
„Majetek otce zmizel, byl doslova rozkraden. Otec se obrátil na právníka, aby dostal potvrzení, že byl neprávem zavřený. Bylo mu však řečeno, že žádné doklady k jeho případu neexistují.“ Za celou dobu, co byl ve vazbě, ho rodina nemohla navštívit.
Psal se rok 1950, Marie měla po maturitě na reálném gymnáziu v Dušní ulici a bylo nemyslitelné, že by mohla jít po vzoru dědečka studovat medicínu. „Tak jsem šla pracovat do autoklubu, dva roky jsem připravovala řidičáky. V září na matematicko-fyzikální fakultě vypsali doplňkové zkoušky na přijetí.“
U našeho prvního počítače
Podala si přihlášku a přijali ji, měli totiž tak málo studentů, že jim nevadil její špatný politický profil. Po úspěšném absolvování nastoupila do Výzkumného ústavu matematických strojů k docentu Antonínu Svobodovi, který díky své zkušenosti z USA sestrojil první československý počítač SAPO. Přestože u docenta Svobody působila pouze jeden rok, tato zkušenost ji nasměrovala k pozdější profesi.
Napadlo ji, že by bylo možné počítač využít při práci s jazykem, a proto nastoupila do Ústavu pro jazyk český Akademie věd. „Přijali mne jako jediného člověka, který rozumí matematice, aby mohli pracovat s rozbory textů,“ vysvětluje. Po čase začala pracovat v Ústavu technických a ekonomických informací, kde se zabývala vyhledáváním knižních informací. Přitom učila na katedře vědeckých informací a knihovnictví na Filozofické fakultě UK matematické metody v jazykovědném oboru.
„Pracovala jsem tam na té nejnižší úrovni jako asistentka, protože jsem samozřejmě nikdy nebyla v žádné partaji. Nabízeli mi také, abych vstoupila, ale řekla jsem jim, že to opravdu nepotřebuji.“
Práce pro rozhlas
Rok 1989 přinesl Marii Königové nové možnosti. V roce 1991 získala titul docent v oboru informační věda. Pobývala na univerzitě v Torontu a svou profesní kariéru završila v roce 1994, kdy jako první žena v ČR získala titul profesor v oboru informační věda.
Kromě toho začala spolupracovat s Českým rozhlasem, kde moderovala pořad A léta běží, který poslouchalo okolo 800 tisíc posluchačů. Přednášela také pro seniory. Své poslání vidí také v udržování vztahů se svou rozvětvenou rodinou, která jí dává do života radost a energii.
Nejdůležitější životní zásadou je pro ni skautská poctivost a statečnost. Hodnoty, kterými se vždy řídila a které jí stále provázejí jejím dlouhým a zajímavým životem.
Vzpomínky pamětníků pocházejí ze sbírky Paměť národa, kterou spravuje obecně prospěšná společnost Post Bellum díky soukromým dárcům. Podpořit ji můžete i vy na www.pametnaroda.cz.
12
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
