Dvacetiletá Vlasta Stehlíková, obyvatelka chanovského ghetta, loni vsrpnu sama a poprvé vživotě vycestovala do ciziny a bez znalosti jazyka pracovala vHolandsku jako au-pair. Před Vánoci se vrátila domů, a příští týden opět odjíždí. Holandská rodina ji chce zaměstnat iletos. „Chci se učit,“ říká Stehlíková.

Měla to těžší než jiní mladí lidé bez práce. Je tichá introvertka. Vychodila mosteckou speciální základní školu. Dva roky se na učilišti zdokonalovala vprovozu domácnosti. Se čtyřmi sourozenci a rodiči bydlí 11let vbytě 1:1 vchudinské čtvrti, která je vČR symbolem zkázy, sociálního vyloučení Romů a extrémně vysoké nezaměstnanosti. Příběh Stehlíkové dokazuje, že ighetto má své osvícené a kladné hrdiny.

„Sebrala jsem odvahu a spomocí agentury odjela. Začátky byly těžké. Když jsem se po čtyřech měsících vracela domů, nevěřila jsem, že jsem to dokázala. Byl to nádherný pocit,“ vzpomíná. Děti si ji zamilovaly. Braly ji jako součást rodiny. Jezdila snimi na kole do školy, vařila jim, žehlila a po hraní ukládala spát. Na společných fotkách vypadá jako jejich starší sestra. „Problém byl jazyk. Teď už je to ale pohoda, základy holandštiny jsem zvládla,“ říkáchůva.

„Jsme rádi, že to dělá, ikdyž cítíme stesk. Podívá se, jak to chodí vcizině a naučí se cizí jazyk,“ tvrdí její otec Václav.

„Svým způsobem překonala sama sebe,“ míní Květoslava Zůnová zobecně prospěšné společnosti Omni Tempore, která pomáhá vzdělávat nezaměstnané a která byla po kurzu pro au-pair se Stehlíkovou vkontaktu.