Opatrovníci jsou přidělení lidem s omezenou způsobilostí k právním úkonům, které zastupují při jednáních s úřady, ale také například při kontaktu s lékařem. Zpravidla jimi bývají příbuzní, ale pokud nejsou k dispozici, musí tyto činnosti vykonávat právnické osoby, nejčastěji obce. Podle kvalifikovaného odhadu Svazu měst a obcí se právnické subjekty starají téměř o pětinu ze 36.463 opatrovanců, tedy přibližně 7000 lidí.

Veřejné opatrovnictví však nemá momentálně jasný právní rámec, z čehož plynou nejen nejasnosti při zajištěné péče o svěřeného, ale také nutnost vykonávat ji zdarma nebo ji hradit z obecního rozpočtu. „Jsou malé obce, kde například sídlí ústavy, takže se starají o třicet až padesát lidí, aniž by na to dostali jedinou korunu od státu," uvedl Jiránek.

Ve věcném záměru se počítá s plnou úhradou nákladů. Svazu měst a obcí se však nepodařilo prosadit, aby i nadále mohly být veřejným opatrovníkem obce všech typů, nově by to měly být jen obce s rozšířenou působností. Jiránek upozornil, že by to znamenalo snížení dostupnosti služeb a zvýšení nákladů na dopravu.

Včera bylo pozdě

Role opatrovníků je v současné době komplikovanější než v minulosti. „Jsme v novém kontextu. V době, kdy se posilují práva těchto lidí," uvedla veřejná ochránkyně práv Anna Šabatová. Změna právního postavení je ukotvena také v novém občanském zákoníku. „Opatrovník už nerozhoduje za člověka, ale má mu být jen nápomocen a zajistit, aby se opatrovaný svými činy nedostal do problémů," doplnila Šabatová.

Podle Jiránka měl být samostatný zákon o veřejném opatrovnictví přijat už dávno. „Včera bylo pozdě. Když budu optimistický, tak začne platit nejdříve v roce 2016," posteskl si.