Investice do sociálního bydlení by podle Holuba měly být jednou z možností, jak využívat peníze získané z finanční náhrady v rámci církevních restitucí. „Mluvili jsme o tom, že církev je připravena do oblasti sociálního bydlení investovat peníze, že jsme schopni poskytovat sociální služby, které zajišťuje stát, a že náš zájem v této oblasti má dlouhodobý charakter," řekl sekretář biskupské konference. Katolická církev již dříve uvedla, že plánuje do sociálního bydlení investovat desítky až stovky milionů korun ročně.

Holub se s Marksovou podle svých slov dohodl, že pilotními projekty příští možné spolupráce by mohly být dva nebo tři domy sociálního bydlení. Vznikly by ještě předtím, než bude zákon o sociálním bydlení hotový. Připravovaný zákon by měl podle plánů vlády platit od roku 2017.

Legislativní rámec

Již dříve Holub řekl, že výše investic záleží na legislativním rámci, který bude dán. Církev proto chce být součástí legislativního procesu, aby mohla ovlivňovat jeho podobu. Podpora sociálního bydlení se slučuje se záměry investic, které církev deklarovala, tedy musejí mít etický rozměr a dlouhodobý charakter. Předseda České biskupské konference kardinál Dominik Duka už loni v říjnu podepsal dopis premiérovi Bohuslavu Sobotkovi, ve kterém ho požádal o zapojení zástupců ČBK do přípravy zákona.

Podle Charity ČR, kterou zřizuje katolická církev, je ztrátou bydlení a chudobou v ČR ohroženo až 100.000 lidí, zadluženost rodin přesahuje bilion korun a odhaduje se, že lidí bez domova je 40.000. Katolická Charita od 90. let zřídila stovku zařízení od nocleháren, azylových domů po právní poradny. V posledních letech na západě běžný trend sociálního bydlení ale chybí, protože tu pro něj není právě zákonné zabezpečení. Zákon musí definovat, co je to sociální bydlení, jakých skupin se to týká, jaká bude podpora těch, kdo budou sociální bydlení poskytovat. Zákon musí deklarovat, že jde o sociální službu.

Kontakt s vlastníky bytů

Pro sociální bydlení není ale nutné stavět nové domy, Charita ČR se inspirovala u zahraničních institucí a ráda by zprostředkovávala kontakt mezi lidmi a vlastníky bytů, kteří by sociální bydlení mohli poskytovat. Na rozdíl od zahraničí ale charita získává byty spíše od soukromníků než od obcí.

V současné době mohou lidé v kritických situacích svého života využívat služeb azylového domu, neexistují ale pro celé rodiny, takže když se rodina dostane do finanční tísně, jde matka s dětmi do jednoho a muž do jiného. V krizi je ale potřeba i to, aby rodina zůstala spolu, nastartovala nový život, my je chceme dva, tři roky doprovázet, pomáhat jim řešit exekuce, i třeba ztrátu partnera, uvádějí zástupci charity. Program sociálního bydlení by měl být zajímavý i pro vlastníky domů třeba ve vyloučených lokalitách. Nezisková organizace jim garantuje, že nepřijdou o nájem. V zahraničí funguje třeba model, kdy stát majitelům bytů, kteří je poskytnou pro sociální bydlení, doplácí částku do tržního nájmu.