Člověka bychom měli nechat přirozeně zemřít. Je to součást života

Už před lety se právník Milan Hamerský snažil u zákonodárců najít podporu pro zákon o eutanazii. Neuspěl. Nyní skupina poslanců v čele s Jiřím Zlatuškou (za ANO) na jeho podnět připravila nový návrh zákona, který by ve vymezených případech důstojnou smrt, jak ji autoři nazývají, umožnil. I dnes se však mnozí k těmto návrhům stavějí odmítavě. Obávají se například možného zneužití a mají i další připomínky.

Eutanázie, téma, o kterém se lidem ne úplně jednoduše mluví. Nicméně, v současné době přichází znovu na přetřes. Mluví se totiž o tom, zda by v České republice neměla být legalizována.

Boleslavský deník oslovil jednu z povolaných osob, která má s těžce nemocnými lidmi zkušenosti, Michaelu Mittnerovou, ředitelku Oblastního spolku Českého červeného kříže v Mladé Boleslavi. Přestože měla jednoznačnou odpověď, nechce v žádném případě mluvit za odborníky.

„Můj osobní názor je, že bychom to měli nechat tak, jak to je, tedy eutanázii nelegalizovat," říká Michaela Mittnerová.
Pod hlavičkou mladoboleslavského červeného kříže funguje Dům péče ČČK, tedy zařízení hospicového typu, které poskytuje dlouhodobou lůžkovou, ošetřovatelskou, ale i paliativní péči. Všem klientům se snaží zajistit příjemné a klidné prostředí a navodit domácí atmosféru.

Není to správné řešení

„Myslím si, že není správné předčasně ukončit lidský život. Smrt totiž patří ke koloběhu života a člověk musí odcházet smířený. Kromě toho má člověk pořád čas vyřešit si či ujasnit si záležitosti, které mu pomohou ke klidu," vysvětlila Michaela Mittnerová.
V mladoboleslavském červeném kříži působí šest let a za tu dobu se nesetkala se žádnou prosbou o eutanázii jak ze strany příbuzných, kteří nechtějí, aby se jejich nevyléčitelně nemocný člen rodiny již dál trápil, tak ani ze strany pacientů, kterým nemoc brání žít.

„Myslím si, že pro člověka je nejhorší bolest. Když jí ale netrpí, snažíme se, aby mu u nás nic nechybělo. Bolesti lze předejít, nebo ji umírnit i nastavením léčby," nastínila ředitelka oblastního spolku ČČK.

Poznamenala také, že v současné době je v zařízení hospitalizovaná žena, která je sice upoutaná na lůžko, ale je velice vnímavá. Personálu, který má bohaté zkušenosti s péčí o těžce nemocné pacienty, několikrát děkovala za to, co pro ni dělají.
Kromě klientů poskytuje zkušený zdravotnický personál samozřejmě péči i příbuzným. „Lidé mohou využít také pomoc od psychologa či duchovního," dodala s tím, že velmi emotivní bývají situace, kdy odchází mladý člověk.

Důstojná smrt, asistovaná sebevražda, nebo vražda?

I dnes se však mnozí k těmto návrhům stavějí odmítavě. Obávají se například možného zneužití a mají i další připomínky.

Nepotřebujeme zákon o eutanazii, nýbrž dostupnou hospicovou paliativní péči (tišící léčba pacientů s nevyléčitelnou chorobou v pokročilém stadiu – pozn. red.), ujasnit si pojmy a uzdravit mezilidské vztahy. Většinu důvodů žádostí o eutanazii lze vyloučit. Bolestí už zastánci jejího uzákonění neargumentují, protože vědí, že je léčitelná. Problém nekvalitní péče lze řešit stížností u České lékařské komory či zdravotní pojišťovny. Dovolit nemocnému přirozeně zemřít na jeho nemoc někdo mylně nazývá eutanazií. Většina lidí po vysvětlení pojmů a možností paliativní medicíny názor mění 
a eutanazii, správně pochopenou jako smrt z rukou lékaře (!), odmítá.

MILOSRDNÉ LŽI

Nevyrovnanost s vlastní smrtelností vede mnohé lékaře k tomu, že se uchylují k tzv. milosrdné lži a marné léčbě, působící víc utrpení než užitku. Neukončí včas zbytečnou, pacienta příliš zatěžující léčbu, a nenabídnou mu paliativní léčbu v hospici. Naše legislativa plně respektuje autonomii pacienta. Ten podepisuje „svobodný informovaný souhlas". Nemusí podstoupit všechno, čeho je současná medicína technicky schopna, a lékař to musí respektovat. V krajním případě lze podepsat reverz. Pro případ, že 
v budoucnu nebudu schopna o sobě rozhodovat, mohu využít institut „dříve vysloveného přání".

PROBLÉMEM JE „OTRÁVENOST ŽIVOTEM"

Už to tu někoho nebaví, všude byl, všechno má, možná mu chybí jen přátelé a je sám, protože v životě investoval do všeho, jen ne do mezilidských vztahů. 
A proto by se měl jeho lékař stát katem?
Ve společnosti, v níž se daří „šmejdům" vnutit seniorům hrnec za dvacet tisíc, nedočkavý dědic snadno přesvědčí dědu, aby „dobrovolně" požádal o eutanazii. Takovému zneužití žádný zákon nezabrání.

„Chtěl bych umřít jako můj dědeček ve spánku s úsměvem na rtu, ne v hrůze jako dvacet lidí, které vezl v autobuse." Humor je jeden ze způsobů, jak se vyrovnat se strastmi života. Skupina poslanců z několika klubů předložila návrh zákona O důstojné smrti. Jeho cílem je umožnit umírajícím rozhodovat o sobě až do konce a případně důstojně ukončit život s pomocí lékaře. Osoba žádající o asistovanou sebevraždu musí být smrtelně nemocná v terminálním stadiu. Asistovaná sebevražda je poskytnutí léků osobě, 
s jejichž pomocí si tato sama způsobí smrt. S eutanazií návrh počítá pouze pro případ, že by umírající nebyl již sám schopen ukončit svůj život.

MÁM PRÁVO ROZHODOVAT O SVÉM ŽIVOTĚ?

Vyhýbání se bolesti je lidskou přirozeností. Lze ji léky
dostatečně zmírnit či úplně odstranit? Mám právo rozhodovat o svém životě a jeho případném ukončení? Zde se neshodnou zastánci života jako daru od vyšší síly a života jako osobní zodpovědnosti každého jednotlivce. Řada lékařů respektuje povinnost lékaře mírnit utrpení, neprodlužovat zbytečně bolest a respektovat přání pacienta. Dnes však nemohou legálně pomoci.

SPOLEČNOST 
JE PŘIPRAVENA

Při přijetí zákona O důstojné smrti hrozí opačný problém než zneužití, pokud budou pravidla nastavena příliš komplikovaně, pak budou obcházena. Jsem hluboce přesvědčen, že společnost je připravena přijmout obdobnou normu, jaká platí od roku 2002 v Belgii a Nizozemsku. Mnoho let průzkumy ukazují, že dvě třetiny občanů si přejí přijetí předloženého zákona. Není tedy na co čekat. Odpůrce žádné argumenty nezajímají. Pro legalizaci eutanazie existuje mnoho dobrých důvodů jak morálních, tak praktických. Nastolení jasných pravidel odstraní excesy, pomůže zvýšit důvěru mezi lékaři, nemocnými, jejich příbuznými 
i v celé společnosti.