Padlo pár ostrých slov, sem tam nějaká kritika na adresu kolegů z Ústeckého kraje, ale nakonec se všichni v míru a pokoji rozešli. To však není dobrý konec příběhu.
Směšné vykřičníky
Kdyby někdy v březnu předseda ČSSD Jan Hamáček navrhl odvolání Antonína Staňka a na jeho místo doporučil Lubomíra Zaorálka, asi by to běžný občan ani nezaznamenal. Odbylo by se to několika komentáři o návratu politického harcovníka, který přesedlal ze zahraničí na kulturu, a byl by klid. Sociální demokraté by pak v létě vydyndali devět miliard navíc pro své resorty a opět by si toho skoro nikdo nevšiml.
Nevysvětlený a náhlý požadavek na Staňkův odchod se současnou nominací Michala Šmardy ale způsobil zemětřesení. Prezident se vzepřel, premiér mu šel na ruku a Hamáček vypadal jako nešťastný šafářův dvoreček. O to víc, že každé jeho prohlášení bylo provázeno burácejícím vykřičníkem. Na Šmardovi trváme! Prezident Zeman je mimo ústavu! Premiér Babiš musí dodržet koaliční smlouvu! Chceme dvacet miliard navíc, jinak jdeme! Foldyna není sociální ani demokrat, měl by stranu opustit.
O to větší pachuť přináší výsledek. Šmarda se s ostudou stáhl. Prezident prosadil své a příště si může dovolit cokoliv. Premiér ví, že se ČSSD drží vlády jako klíště, tudíž ze smlouvy nemusí dodržovat vůbec nic. Ministři ČSSD dostali navíc devět miliard, ale tváří se, jako by každý z nich vykopal zlatý poklad. Poslanec Foldyna zůstává členem strany a tvrdí, že má-li někdo odejít, jsou to „sociálnědemokratičtí papaláši v postpubertálním věku“.
Podzim rozhodne
Volič je zmaten, o to víc, že do vlády míří někdejší velký Babišův kritik a odpůrce vstupu do koalice s ANO Lubomír Zaorálek. Přitom zrovna to vysvětlitelné je. Zaorálek byl před rokem pro odchod do opozice, jenže jako jeden z mála, ne-li jediný, byl připraven na opoziční roli. Jako výzvu, v níž je třeba obstát, bude teď brát i novou ministerskou misi.
Vedení ČSSD potvrdilo, že nemá smysl měnit rozhodnutí podstoupit vládní riziko, a že je naopak třeba „držet úhel“. V programových otázkách se to straně daří, téměř všechny přijaté zákony mají levicový punc. Nebýt jí, zemi by opanoval kvartet Zeman, Babiš, Filip, Okamura. Skutečnou tvář ČSSD ovšem poznáme na podzim, kdy dorazí definitivní audity z Bruselu o Babišově střetu zájmů, do sněmovny doputuje novela zákona o státním zastupitelství a žalobce Šaroch rozhodne, zda pošle kauzu Čapí hnízdo k soudu.