„Léčení jednoho diabetika vyjde průměrně na 25 tisíc korun za rok, má-li pacient komplikace, což se v pozdějším stadiu stává velmi často, vyjde jeho léčba až na 80 tisíc ročně,“ říká Pavel Horák, ředitel Všeobecné zdravotní pojišťovny (VZP), která společně s diabetology spouští projekt monitorování cukrovky, který by měl léčbu zefektivnit. „Do vznikajícího systému monitoringu chceme kromě diabetologů zapojit co nejvíce praktických lékařů. Mají totiž velký vliv na to, jak se pacient s cukrovkou léčí nebo neléčí. Důležitým úkolem je také zvýšit informovanost pacienta o nemoci a její léčbě právě prostřednictvím jeho nejbližšího lékaře, praktika,“ vysvětluje předseda České diabetologické společnosti Milan Kvapil.

Podle něj přitom více než čtyřicet procent diabetiků nenavštěvuje lékaře a svoji cukrovku tak neléčí. Toto číslo se v posledních letech sice pomalu snižuje, pořád je ale více než alarmující. Sami pacienti to komentují tím, že v čekárnách ordinací stráví jednu nebo dvě hodiny a u samotného lékaře potom jen deset minut. „Situaci se pokusíme řešit diferencováním péče, ale půjde to jen pozvolna. Pacientů totiž stále přibývá, zatímco počet diabetologů je víceméně pořád stejný,“ říká Milan Kvapil.

Dalším důvodem, proč se pacienti odmítají léčit je nedostatek informací. „Jen malá část pacientů zná cíl a smysl své léčby, a to pak vede k tomu, že se jim může zdát zbytečná a sami od ní upustí,“ dodává Kvapil.

Léčba cukrovky by se v budoucnu měla každopádně zlepšit. Nejen díky novému monitorování, ale i díky stále větším příspěvkům od VZP. Loni její náklady na léčbu diabetu přesáhly dva a půl miliardy korun. Je to o celou miliardu více, než v roce 2000.

Kromě toho tým zahraničních specialistů v minulých měsících dokončil rozsáhlou studii, která dokázala, že snižováním glykovaného hemoglobinu, takzvaného dlouhého cukru, je pacient bezpečně a efektivně chráněn před závažnými komplikacemi. „Výsledky studie by měly zabránit především postižení ledvin, což je příčinou smrti každého pátého diabetika,“ upozorňuje přednostka Centra diabetologie IKEM Terezie Pelikánová.

Počet léčených a pozdní komplikace diabetu
Budoucnost léčby cukrovky patří transplantacím

Transplantace ledvin a slinivky břišní může pacienty nemocné cukrovkou zcela zbavit závislosti na každodenních injekcích léku inzulinu i nutnosti držet diabetickou dietu. Tato operace pomáhá nemocným, kteří mají takzvanou cukrovku prvního typu.

Ta je, zjednodušeně řečeno, dána geneticky a nemocní jí trpí od narození. Již dnes je tato operace nejčastějším způsobem léčby tohoto typu cukrovky v případě selhání ledvin, které je jednou z nejčastějších komplikací pozdějšího stadia této závažné a stále rozšířenější nemoci. Slinivka diabetiků prvního typu produkuje málo nebo vůbec žádný inzulin. Na rozdíl od druhého typu cukrovky nelze léčit pouhými antidiabetiky, pacienti musí denně dostávat inzulin, jinak zemřou. První typ je tedy nebezpečnější, ale naštěstí mnohem méně rozšířený – trpí jím pouhých sedm procent všech diabetiků. Obvykle se vyskytuje u dětí a mladších lidí a je dán spíše genetikou. Nemá tedy nic společného s obezitou a špatným životním stylem jako druhý typ. U obou typů dochází velmi často k poškození ledvin. Transplantace se ale provádí téměř výhradně u prvního typu.

„U diabetiků druhého typu nebývá úspěšná, neboť i když jsou léčeni inzulinem, jejich základní porucha nespočívá v jeho nedostatku, ale v nedostatečné odpovědi organismu na něj. Proto se provádí jen výjimečně,“ vysvětluje Radomíra Kožnarová z Centra diabetologie Institutu klinické a experimentální medicíny (IKEM), který u nás tuto transplantaci před pětadvaceti lety provedl jako první.

„Transplantace slinivky se provádí většinou současně s transplantací ledviny. Je-li operace úspěšná, pacientovi odpadá píchání inzulinu a nemusí ani držet diabetickou dietu. Podle zkušeností IKEM transplantace zpomaluje i ostatní komplikace jako je postižení očí nebo nervů,“ dodává Kožnarová.