Proč v Česku na rozdíl od jiných evropských zemí stále zůstávají kojenecké ústavy?
Pro společnost je to okrajové téma. Je zde silná lobby provozovatelů těchto zařízení a lidé mají strach ze změny a zkostnatělost, neochota se tím zabývat. Jde o celkem složité téma týkající se resortů zdravotnictví a sociálních věcí, což situaci rovněž komplikuje.

Jaké děti se do ústavu dostávají?
Důvodů je více, bohužel je jedním z nich chybějící bydlení. Mnohdy je to proto, že se děti s rodiči ocitly na ulici, a úřady je proto umístí do ústavů. Poukazujeme na to už desítky let, ale marně. Je potřeba podporovat biologické rodiny, aby z nich děti vůbec nemusely odcházet. V našem systému se bohužel na prevenci dává minimum peněz, naopak nejvíc jich směřuje do ústavů, případně do náhradní péče.

Rodina - ilustrační foto.
Česko dál zavírá malé děti do ústavů. V Evropě je to smutná rarita

Co by společnosti zrušení kojeneckých ústavů přineslo?
Ten efekt může být velmi rychlý. Děti nebudou mít tolik potíží, budou méně potřebovat psychology a terapeuty. Mají-li za sebou těžké zážitky, jde jim to mnohdy hůř i ve škole. Navíc se snižuje riziko, že budou v dospívání a dospělosti páchat kriminální činnost. Pokud se prostředky vynakládané do systému přelijí na prevenci a do ohrožených rodin, společnosti to uleví.

Jací lidé jsou vhodní na práci pěstouna?
Nemusí to být žádný nadčlověk, stačí jen, aby normálně fungoval ve společnosti, měl v rodině zdravé vztahy a měl na tuto práci chuť. Člověk se při ní rozvíjí, neobohacuje to totiž jen děti, ale i je samotné. A musí být schopný spolupráce – se školou a dalšími odborníky, kteří se snaží pomoci dítěti, jež za sebou už může mít složitý osud.